poster

Vij

  • Sovětský svaz

    Viy

    (Sovětský svaz)
  • Sovětský svaz

    Вий

    (Sovětský svaz)
  • anglický

    Viy or Spirit of Evil

Horor / Pohádka / Fantasy

Sovětský svaz, 1967, 78 min

Předloha:

Nikolaj Vasiljevič Gogol (kniha)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Pedestrian
    ***

    Jednorázová záležitost. Super pohádkově strašidelné finále, naproti tomu ale bezpříběhová a místama směšná pohádka s možná až příliš jednoduchou zápletkou.(13.6.2010)

  • Pacco
    ****

    Je léto. V Kyjevském semináři končí rok. Nadržení služebníci pána už s nemohou dočkat, až vyběhnou loupit na nedaleký trh a cestou domů ještě stačí svést (nebo unést) nějakou tu děvuchu. Mezi nimi je i vychytralý Choma, který přesvědčí své dva spolucestovatele, aby pod tíhou cesty (a vodky) přespali na samotě, kde bydlí neochotná a nesmírně podivná babice, která se na Chomu vrhne s čistě smilnými úmysly.. Pro zhlédnutí zfilmované Gogolovy povídky ze sbírky Mirhorod nemusíte mít ani dva předpoklady. 1) netušit, kdo je Vij (což věřím, v místních zeměpisných šířkách nebude problém) a 2) nezachytit se do žádné diskuze o jeho žánrovém zařazení. 1) Vij je postava ukrajinských pohádek, trpasličí král, jehož víčka sahají až k zemi, 2) věčné hádky, zda se jedná o pohádku nebo horor nikam nevedou, beztak ani jedno zařazení není přesné. Vij je spíše satyra na všechny pohádky a výsměch klišé západnímu hororu. Ono to házení filmu do jednoho koše s Mrazíkem a jinými ruskými pohádkami není zrovna dobré. Kdybych na tento film měla smolit neformalistickou analýzu (je vidět jak se na ni těším..blé) dostala by název – estetika protikladů : překročení realismu. Vij na jednu stranu nabízí mnoho cest klišé, která člověk od něj očekává (a to jak v příběhu, tak v naraci a stylu – proto doporučuji se vyhnout žánrovému předdistancování), ale na druhou je systematicky boří a nastavuje místo nich ne – nové, ale realistické (ve smyslu věrohodnosti) prvky. Tak je hlavní hrdina ustrašený násoska a jediná důležitá ženská postava je celý film po smrti a ještě k tomu (ze své vůle) zlá čarodějnice. Ty dva se do sebe nezamilují a nebudou spolu žít za sedmero lesy a horami, myslím, že by je to ani ve snu nenapadlo. Ona obyčejnost lidské upachtěnosti je využívána nejen pro postavy, ale hlavně pro prostředí, dekorace, a samotnou mizascénu – což je nejvíce patrné právě z přechodu mezi kostelem a panským dvorem. Kostel je symbolem nadpřirozena, vizuální abstrakce a snů, kdežto mimo něj dýchá výpary požité vodky každodenní špinavá realita. Inu, a o to právě jde. Jednou se totiž může stát, že omylem vejdete do chatrče čarodějnice a spatříte, že je i něco za hranicí běžného žití. (předtím si ale zkontrolujte množství vodky v krvi)(30.7.2007)

  • Véča
    ****

    Pod nálepku pohádky se dá schovat ledajaký příběh a to co pohádka pro koho znamená se může zásadně lišit podle kulturního prostředí v němž se nachází. Klasické schéma pohádky, tak jako ho známe my se šťastným koncem není pohádka pro jiné. Očividným příkladem toho jsou pohádky bratří Grimmů, zejména pak pohádka O umrlém dítěti - matce zemře dítě, je pochováno, ale matka pro něj teskní tolik, až se jednou v noci vrátí a vysvětlí matce, že pokud bude takto pro něj hořekovat, tak nebude nikdy mít v hrobě klid. Proto se Vij dá celý těžko přesně zařadit do jednoho ze žánrů (horor a pohádka), které jsou mu často přisuzovány. V našich poměrech jde brát a porovnávat s pohádkou, jak ji známe sami. Hlavní hrdina není člověk bez bázně a hany, ale spíš ne zrovna svatý student pravoslavného semináře, nemá slíbenu polovinu království (ale "odměnu pokud nesplní úkol ano), čaroděnice je souasně princezn a k tomu všemu jediná ženská postava celého filmu, z toho je jasné, že žádný pohádkový happyend, jak jej máme zafixovaný se, konat nebude. Existují dva druhy prostředí, jedno mimo kostel plné obyčejného drsného života provoněného alkoholem a druhé v kostele, mystické, nadpřirozené. Rozdál mezi těmito prostředími je umocněn barvami. Realita je zde barevná a působí jako jisté připoutání se ke skutečnému životu, kdežto v kostele převládají odstíny šedé a s každou nocí tam strávenou šedé přibývá a je výraznější. Tak vzniká efekt působící na diváka matoucím dojmem, říká si je to vlastně ještě realita, sen anebo vidny způsobené šílenstvím?(15.6.2008)

  • Flego
    ****

    Polemizovať nad žánrovou čistotou je zbytočné, lebo toto spracovanie má v sebe prvky horroru, fantasy i rozprávky. Dôležitejšie je, že vznikol zaujímavý film, ktorému nechýba tajomno, rozprávkovosť a slušné triky, ktoré niekedy nie sú trikmi.(9.9.2010)

  • AGAMENON
    ***

    Ruský filmy jsem nikdy neprožíval a jejich pohádky mi přišly vždycky trochu divné, ale Viy se od všech těch Finisů jasných sokolů přeci jen trochu odlišuje, neboť vychází ze strašidelné povídky N.V.Gogola. Podobnou pohádku máme i nás.Problém je trochu s tempem, první komická třetina je v podstatě o ničem, navíc hlavní hrdina je dement, kterej potřeboval akorát pár facek, kterýmu jde nejvíc kurvení a chlastání. Druhá třetina nabírá oprátky, a třetí chuděra už to nevytrhne. Bohužel spousta scén je natočena v ateliéru, některé scény úplně zbytečně např. bouchání na vrata, navíc dosti nevábných kvalit, asi na úrovni našich studiových papundeklových pohádek vyjma interiéru polorozpadlého kostelíka, jenž byl proveden velmi umě. Při "vymítání" se mohli tvůrci více odvázat. Škoda, že se strašidelnýma potvorama vyrukovali až po oné poslední osudové noci, Viye bych nechtěl potkat, navíc bylo sympatické, že tvůrci zachovali onen tragický konec. Nadržená babuša hraná bezzubým dědulou byla stejnak nejlepší.(31.3.2010)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace