poster

Vij

  • Sovětský svaz

    Viy

    (Sovětský svaz)
  • Sovětský svaz

    Вий

    (Sovětský svaz)
  • anglický

    Viy or Spirit of Evil

Horor / Pohádka / Fantasy

Sovětský svaz, 1967, 78 min

Předloha:

Nikolaj Vasiljevič Gogol (kniha)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Campbell
    ****

    Takže vidět tohle jako malej tak asi už nikdy neusnu. Moc jako pohádka mi to nepřijde. Už samotná atmosféra filmu strčí do kapsy kdejakej horor. Tahle pohádka má fakt koule. A konec je prostě peklo. Ty masky jsou parádní a efekty jak by smet. Parádní věcička který chybělo k dokonalosti jen málo. Jsme zvědavý na remake.(25.3.2012)

  • Véča
    ****

    Pod nálepku pohádky se dá schovat ledajaký příběh a to co pohádka pro koho znamená se může zásadně lišit podle kulturního prostředí v němž se nachází. Klasické schéma pohádky, tak jako ho známe my se šťastným koncem není pohádka pro jiné. Očividným příkladem toho jsou pohádky bratří Grimmů, zejména pak pohádka O umrlém dítěti - matce zemře dítě, je pochováno, ale matka pro něj teskní tolik, až se jednou v noci vrátí a vysvětlí matce, že pokud bude takto pro něj hořekovat, tak nebude nikdy mít v hrobě klid. Proto se Vij dá celý těžko přesně zařadit do jednoho ze žánrů (horor a pohádka), které jsou mu často přisuzovány. V našich poměrech jde brát a porovnávat s pohádkou, jak ji známe sami. Hlavní hrdina není člověk bez bázně a hany, ale spíš ne zrovna svatý student pravoslavného semináře, nemá slíbenu polovinu království (ale "odměnu pokud nesplní úkol ano), čaroděnice je souasně princezn a k tomu všemu jediná ženská postava celého filmu, z toho je jasné, že žádný pohádkový happyend, jak jej máme zafixovaný se, konat nebude. Existují dva druhy prostředí, jedno mimo kostel plné obyčejného drsného života provoněného alkoholem a druhé v kostele, mystické, nadpřirozené. Rozdál mezi těmito prostředími je umocněn barvami. Realita je zde barevná a působí jako jisté připoutání se ke skutečnému životu, kdežto v kostele převládají odstíny šedé a s každou nocí tam strávenou šedé přibývá a je výraznější. Tak vzniká efekt působící na diváka matoucím dojmem, říká si je to vlastně ještě realita, sen anebo vidny způsobené šílenstvím?(15.6.2008)

  • Mariin
    *****

    Předem je třeba upozornit, že Gogolova stejnojmenná povídka je skvělá, a to stylem jazyka, gradací napětí a prolínáním pohádkovosti, satiry, reality i nadpřirozena. To se tvůrcům podařilo převést do filmu. Jeho výtvarná složka je podle mého názoru takřka dokonalá. V tom jsou Rusové dobří a velkým mistrem je právě Alexandr Ptuško, který zpracoval scénář a vedl režii trikových scén. Film však působí daleko syrověji než povídka, která má větší nádech ironie a pohádkové nadsázky. Motiv je v podstatě pohanský (Gogol jej převzal nepochybně z lidového vyprávění), ovšem s křesťanskými kulisami pravoslavného prostředí. Naprosto nekřesťanským prvkem je hlavní princip, který se prolíná celým příběhem, totiž že zlo zde má větší sílu a moc než dobro. Seminarista Choma nemá žádnou naději, nepomůže ani posvátné místo, ani modlitby, ani vzývání Boha. V totálně nepřátelském prostředí je nešťastník Choma zcela osamocen. Proto také pochopíme, že si tehdejší ateistická velmoc a říše zla SSSR dovolila natočit film, který sice používá náboženské prvky, ve skutečnosti však jen pro výtvarné a mystické efekty..(24.6.2008)

  • Sobis87
    ***

    Vij je oproti tradičním ruským pohádkám plných grotesknosti o poznání temnější podívanou, která – ačkoliv obsahuje několik humorných momentů – poměrně často inklinuje k hororovému žánru, což platí především o scénách v kostele, v nichž musí hrdina Chroma přečkat tři noci ve společnosti čarodějnice. Ve filmu je užito množství vizuálních efektů, které sice nezapřou dobu svého vzniku, avšak i dnes jsou divácky atraktivní a oplývají svéráznou poetikou. Ve scéně třetího večera v kostele se pak vyskytují i z vizuálního hlediska zajímavě řešená monstra, ačkoliv samotné ztvárnění titulního Vije mě naopak zklamalo.(9.1.2011)

  • PetrPan
    ***

    Sovětský horor, slovní spojení čpící oxymóronem. Vij však minimálně v závěrečném reji bubáků a příšerek sssr.o. dokazuje, že sojuz něrušimyj dokázal vyprodukovat děsivou podívanou i na filmovém plátně. Jinak kapku poťouchlá pohádková balada nepřekvapí velkým množstvím zkonzumovaného špiritusu, rozjařenými ruskými občany ani nezbytným lidovým tralala. Neubráním se srovnání s jugoslávskou verzí Sveto mesto, která hrála na temnější strunu a kapku víc mi sedla, samosebou i díky nezpochybnitelně hutnějšímu erotickému dusnu. Sovětský Vij i přes krásnou představitelku umrlé statkářovy dcery nenabídne ani odhalenou nožku. Velmi slušná troječka. Viděno během Challenge tour 2015: 30 dnů se světovou kinematografií(24.4.2015)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace