Harakiri

Pořádné vystřízlivění z heroických samurajských klaďasů. Samurajové jsou holt také jen lidé a image klanu jim je zde nade vše. Tatsuya Nakadai v roli ronina, kterému v životě už nic nezbylo je zde naprosto boží a respekt z něj sálá na kilometry daleko. I přes znatelné přiklonění k temné straně síly tu všichni mají to striktní japonské vychování a dle toho jednají, mluví a pohybují se. Hodně vážný film. (04.10.2010)

A potom se člověk diví, že se mladí Japonci tak rádi samovraždí. Vždyť ti chudáci šikmoocí za to ani nemůžou. Mají to zapsané v genech tak tučným písmem, jako šikmé oči. Očekával jsem opět nějakou blbinku pro pár nejzapřísáhlejších fajnšmekrů japonské kinematografie. A ejhle. Překvápko. Film se mi docela líbil. Tatsuya Nakadai je strašně sympatický šikmoočař, protože vypadá úplně jinak než všichni ostatní. Především se pěkně obléká a nosí slušivý hairstyle. Navíc je správně naštvaný a připraven povyprávět svůj životní příběh. Samurajské scénky nejsou úplně marné. Když pan režisér tušil, že tohle už by nezvládl, tak neváhal uhnout kamerou. Dávám velmi pěkné 3* a jen se tiše ptám: ,,Vážně měl film 135 minut?" (10.09.2012)

Kdo neví kam kráčí, nikdy nemůže dojít do cíle. Kamkoliv se vydáte, jděte s celým srdcem..... To bylo tenkrát, když se u vznešených domů začali hromadit róninové. Hrdinní samurajové, kteří nemohli bojovat se světem ve kterém žili a stali se z nich psanci na prahu smrti. Žádná velká akce ani exteriéry, jen příběh. Tatsuya Nakadai je dobrý vypravěč! Dokonalá scéna s HARAKIRI ,,bambusákem“ a vlastně celý film má perfektní ,,starou a hutnou“ atmosféru, kterou ocení nejen milovníci samurajských a smutných příběhů. Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Žiju v chudobě a čekám na smrt. 2.) Jsem z Chánova a říkají mi ,,SAMURAJ“. 3.) Nevím, jak si můžu zlehčit obřad Harakiri. 4.) Chci se naučit rozpárat ve velkým stylu. PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ *** (22.02.2011)

Je to na moje prekvapenie čo po myšlienkovej stránke celkom realistická snímka ktorá poukazuje na ľudské vlastnosti a vlastne na samotnú ľudskosť v tom zmysle že človek ako bytosť nie je s kovu a aj hrdosť samuraja má svoje hranice ktoré dokážu spraviť s egoistického zabijaka ktorý dodržuje kodex svojho klanu milujúcu hlavu rodiny. Je to nesmierne originálny film s ničím podobným som sa ešte nestretol. Celý príbeh stavia na tom že v Japonsku období mieru Samuraj ako remeslo nemá žiadnu prácu a stáva sa roninom. Vo filmu to zašlo až tak ďaleko že samurajovia trpia hľadom a tak prišli na to ako svojou česťou môžu zarobiť. Putujú s jedného klanu do druhého a prosia o to aby u nich mohli vykonať rituál samovraždy harakiri. Klan radšej zaplatí roninovy almužnu a pošle ho ďalej.. Keď sa to už deje veľmi často tak sa rozhodnú že harakiri budú predsa robiť takže podvodníci k nim už nebudú chodiť. V tom prichádza k ďalšiemu klanu starý samuraj s rovnakou prosbou. Je dopredu varovaný že podvodníkov u nich nestrpia on však trvá na tom že harakiri vykoná žiada iba jedno aby si vypočuli jeho príbeh. A to vám poviem to je teda PRíBEH!!!! úplne ma pohltila atmosféra akým bol príbeh vyrozprávaný ako bol časovo rostrhaný do dvoch súvislých príbehov ktorý tvoril jeden veľký celok a túžbu po pomste. Herec Tacuja Nakadai ma svojim výkonom dostal. Ten jeho chladný pohľad a dialógy boli vynikajúce. Na záverečnú sekačku nemám takisto žiadne výčitky. Na rok 1962 až pridobré (dokonca tu už z rán strieka krv) Za takí súboj by sa nehambil ani Tarantino (20.09.2013)

Podobně jako Imai-ovo Bušido se Kobayashiho Seppuku (česky známe jako Harakiri) vyrovnává se samurajskou morálkou. Je to příběh samuraje, který opustí nejen svou práci, ale posléze i její etiku poslušnosti za všech okolností, a jako mstitel se vydá na dvůr velmože pomstít smrt svého zetě, v jejímž přímém důsledku zemřela i jeho dcera. Třebaže je to film vlastně samurajsko kritický, jeho kouzlo zvláště pro Evropana nepochybně spočívá v tom, že má v sobě nádech právě samurajského filmu. (08.02.2004)