Drákula roku 72´

Hammer. Dracula A. D. 1972 aneb Dracula ve swingujícím Londýně plným otrhaných hipíků. Prazvláštní hybrid, který se mi svou úchylností dost líbil, přestože je třeba si přiznat, že kvalit dosahuje pramalých. Hudba na začátku jak z westernu a po zbytek filmu není o mnoho lepší, dobovej popík není můj cup of tea, a třebaže podobné melodie kazily i filmy s Jamesem Bondem z té doby, tam mi vadily daleko méně než tady, nějak se to k Draculovi nehodilo. Lee odehrál svůj démonický standard, ale opět byl trestuhodně málo využitej, Cushing zastínil všechny a všechno, jenže už bylo znát, že není nejmladší a omezil své výrazy na jediný - "ustaraný". Johnny Alucard (jak nápaditá přezdívka, ale jednou už tu byla - Son of Dracula, 1943) je ohavně slizký a skončí zábavně. Zato kočičky, ty tu stály za to, jedna vedle druhé, jak samotná Jessica Van Helsingová, tak hlavně Laura (Caroline Munroová), a když si odmyslím jejich bujné porosty v podpaží a tak různě, tálo by asi za to se na chvilku do té odvázané doby podívat. Scénář je samozřejmě slaboučký a děj prostinký, je to celé vlastně příjemně jednoduché, ale rychle to uteče a nudit to nestihne. A zdálo se mi to, nebo tam Coca-Cola měla zaplacenej dokonce i product placement? (09.12.2014)

Předposlední, z hammerovské série již sedmá část o nesmrtelném hraběti. Stejně jako závěrečný The Satanic Rites of Dracula (1973), i tenhle snímek se odehrává v Londýně na počátku 70. let, kde se podaří oživit legendárního Draculu v podání Christophera Lee. Po stopách mu samozřejmě jde potomek slavného Van Helsinga (opět výborný Peter Cushing), tentokrát je to navíc osobní záležitost díky Helsingovo půvabné vnučce. I když gotické hrady a lesy vystřídaly ulice velkoměsta plná hippies, pravidla hry se nemění. Osamělý hrdina se zase snaží přesvědčit detektiva, s kým mají tu čest, knížete temnot probudí poblázněný fanatik, a na upíry opět platí krucifix či svěcená voda. Jenom ta hudba odpovídá pokvětinové době, což mi do filmu nesedne, ale budiž. Každopádně jeho vzkříšení a následná likvidace jsou pořád zpracovány na slušné úrovni. (17.10.2011)

Film „Drákula roku 72“ je v pořadí již celkem sedmým filmem o upírech, případně s odkazem hraběte Draculy, který byl natočen pod hlavičkou studia Hammer. Díky změně prostředí, ale ponechání klasických herců, se filmu daří zaujmout a udržet atmosféru, která je místy velmi dobrá, stále ještě s odkazem na klasické díly předchozí. Tohle rozhodně není film, za který by se studio mělo stydět. (15.01.2016)

Film, který byl opravdu velmi jemně inspirován skutečnými událostmi, patří v Draculovské sérii k těm lepším. Hodně mě bavilo zasazení celého příběhu do sedmdesátých let. Moderní hudba tomu dodávala spíše punc nějaké dobové detektivky, než hororu, ale vůbec to nevadilo. Cushing si zopakoval svou tradiční roli Van Helsinga a posléze i jeho vnuka. Nutno podotknout, že i v 60 letech má pořád na to zničit samotného hraběte Drákulu. Psychedelická pářka na začátku byla docela zábavná, ale následující rituál vzkříšení, to bylo teprve něco. Naprosto strhující scéna a asi nejlepší scéna ve filmu. Dost mě pobavila "složitá vědecká metoda", kterou Van Helsing přišel na to, že Alucard rovná se Dracula pozpátku:-) (25.07.2008)

Údajně nejhorší film v sérii o Draculovy, já bych s tím možná i souhlasil, nicméně nejvíce mě štval ten feeling 70 let. Jistě v té době to bylo asi normální ale mě doslova sraly ty hipísáci. Ale tohle nebylo pro mě to nejhorší, to nejhorší z celého filmu přišlo hned v prvních minutách. A to smrt Drakuli takhle debilní a odfláklou smrt jsem hodně dlouho neviděl a navíc jsem jí nečekal od Hammeru. Poté si film sice zlepší ale nejedná se o nic nového, Drakulu vyvolá jeho pra-pra vnuk Johny Alucard, no a tak se film rozjede aby skončil a já na něj po čase zapoměl. Je škoda že tu je plno scén tak odlfáklých a přestu tu jsou věci které byly příjemné, třeba herci kteří byly sympatičtí, jen škoda že Lee nedostal tolik prostoru a i atmosféra v pár scénách ujde a ten ceremoniál na oživení Drakuly byl fajn. (13.12.2012)