Zlo mezi námi

Zlo na diváka může přijít v mnoha podobách, ale v tak intenzivní podobě jako přišlo na obrazovky v tomto filmu se mi jen tak nepoštěstí popsat. Zlo může mít miliony podob a tak si tvůrci dali za cíl ukázat to největší zlo, které na světě je, a to je člověk samotný. Jako film takový zřejmě dle mého názoru chtěl ukázat co nejsyrověji a naopak co nejpřesněji pravdu, tak krutou, jako píše samotný život, což se mu rozhodně poštěstilo. Při skládání puzzle jsem na obrazovku v některých scénách dost brutálním způsobem oněměl. Tak mi to jen dokázalo, že sleduji dobrý film, a že stojí za to vnímat ten příběh, odvíjející se na obrazovce jako zrnko písku na poušti zdvihající závanem větru tak letmo a tak důstojně, že si to mojí pozornost prostě zaslouží, a nejenom mojí, ale každého diváka, který bude odhodlaný vidět to, čeho jsem byl svědek já. Je to depresivní, ale musí se to vidět, jinak se to říci nedá. Čtyři hvězdy tu dávám jen proto, že příběh nebyl natolik silný, že by dokázal projevit emoce, spíše se projevila právě mocná syrovost příběhu. Občas docela špatně, ale v tomto příběhu kupodivu nezáleží na tom, jak moc emoce půjdou projevit najevo, ale jestli vůbec nějaké emoce člověk v sobě má. (18.07.2008)

Studentíci jsou v tomhle filmu opravdu krutí. Tak hustou šikanu jsem teda v rámci filmů ze školního prostředí ještě neviděl. A hlavní hrdina Erik Ponti se okamžitě zařadil mezi vůbec nejtvrdší bijce, které jsem kdy ve filmu viděl, a to je to pouze kluk v posledním ročníku střední školy, a hlavně je oproti jiným bijcům opravdu reálný a uvěřitelný (Wolverine je proti němu hadra :-)). (06.06.2006)

Skvělý snímek! Každým lepším filmem se táhne určitá niť. Ta diváka nutí film dokoukat, udržuje jej v neustálém napětí, jakým směrem se bude děj vyvíjet. Nití tohoto výtečného švédského dramatu o násilí je, kdy už konečně bude moci hlavní hrdina rozkopat držku člověku, který mu činí ze života peklo. A povím vám, že je to neuvěřitelně silný příběh, znamenitá podívaná a nezapomenutelný zážitek! (09.05.2009)

V dobách, kdy se hlavnímu hrdinovi postupně vše hroutilo na hlavu, jsem jen čekala, kdy vezme spravedlnost do svých rukou a ukáže těm bohatým frackům, že je dokáže porazit nejen v bazénu. Hlavní hrdina se vydal přesně opačnou cestou a agresi oplácel flegmatickým přístupem. Být na jeho místě a mít jeho sílu, asi by mi několikrát - zvlášt během ringové epizody v závěru, kdy útočníci do nevinné oběti kopali - vytekly nervy a všechny bych zmlátila nehledě na to, jestli mě vyhodí a budu do konce života umývat nádobí v restauraci, ale Erik to vyřešil mnohem lépe a jeho kariérní dráze se dá jen tleskat. Málokdo by podobně jako švédští filmaři dokázal natočit podobný závěr tak, aby nepůsobil násilně a vystylizovaně. (SPOILER: Jednomu slavnému a velmi populárnímu vězeňskému dramatu, které v hodnocení ČSFD najdeme na prvním místě, se podle mě podobně právnický konec zadařil mnohem méně. KONEC SPOILERU) Kdybych neměla někdy pocit, že do podobné situace by už dávno zasáhl někdo z mocných rodičů a podal na "elitní školu" žalobu, šla bych s hodnocením ještě výš. Menší reálnost příběhu jako takového je totiž jedinou vadou na kráse. (27.07.2010)