Taste of Fear

Hammerovský skvost, který mi sedl se vším všudy. Byť je film ze současnosti, jakmile přijde na scény v rozlehlém domě, dýchne na diváka poctivá gotika. Večer při svícnech, kdy se po stěnách honí neklidné stíny, tajemný altán osvětlený jednou svíčkou, co ozařuje něco hrůzného, hluboká studna mezi sloupovím, která by mohla být bazénkem, ale na dně mezi vodními rostlinami a řasami se skrývá..... Každá postava si nese tajemství a divák postupně zjišťuje, že málokdo je tím, kým se zdá býti. Příběh má zdánlivé rozuzlení, kde by mohl skončit. Největší překvapení však na diváka teprve čeká...Černobílá kamera dává příběhu ponurost a spoluvytváří neklidnou atmosféru. Stačí pak jen málo, třeba hledání okolo domu, aby pomocí jednoduché lekačky nepřipravený divák nadskočil do vzduchu... klavír k tomu všemu zněl málokdy zlověstněji... (01.12.2013)

Peckááááááááá. Zapomenutej horor ze začátku šedesátých let, do kterého se mi vůbec nechtělo. Tak nějak sem pokládal za počátek zlatého hororového věku Hitchocka a tohodle jsem se bál jako Imf filmů starších čtyřiceti let. Ale pak jsem se k tomu dokopal a jsem nadšenej až za roh. Na vozík upoutaná, velmi sympatická (víte jak to myslím) slečna příjíždí navštívit svého otce do Francie na venkovní odřízlé sídlo. Neviděla ho deset let a nemůže se dočkat. Když jí řidič vyzvedne na letišti, dozví se že je její otec už nekolik dní na služební cestě a uvítá jí tedy její macecha... Tady ten film má všechno co na hororech miluju. Odřízlý děsivý dům s parádní atmosférou, neodhadnutelné postavy, v roce 1961 již starého Christophera Lee a double pointu kterou zkušenější možná dají, ale ostatní se budou tetelit blahem. Už jenom ta scéna, kdy slečna na vozíku přijede do té zahradní kůlničky na nářadí. Brrr. Pokud hledáte program na děsivou noc, dál nehledejte. 9/10 (25.01.2014)

Odvážil bych se říct, že jde o téměř hitchcockovský thriller se vším, co k němu patří. A překvapivý závěr na konec. Nic není takové, jak se na první pohled zdá. Napětí a chytré rozuzlení fungují dokonale. Velice se mi líbilo přesné obsazení, i když prakticky všechna jména kromě hammerovského veterána Christophera Lee jsou spíše neznámá, což není na škodu. Taste of Fear (nebo po americku Scream of Fear) je na poměry studia Hammer netradičně téměř bezchybným počinem, který by žádnému hororovému fanouškovi neměl uniknout. Tohle dílo milerád doporučím. (22.09.2018)

Skvělý thriller s opravdu dobře skrytou palebnou silou. Hororových scén je zde sice jako šafránu, ale snímek se může pochlubit výbornou schopností hrát si s očekáváním diváka, kdy jsem si hned několikrát říkal, že je chování postav stupidní, nebo že to dopadne tak či onak, no nakonec se film vytasí přece jen s něčím navíc, co lze jen těžko očekávat. To co jsem ubíral zde, přidávám tady, protože jde o podobné dílka, jen tohle mi sedlo i přes ve srovnání o něco horší herecké výkony více. 90% (29.04.2013)

Rozhodně překvapení, už úvodní pěkně ponurá scéna objevu u jezera, byla krásně znepokojující a zarážející, kdy diváka udržuje v takovém nádherném neklidu a napětí, tady jsem si říkal musím vydržet, tady se asi skutečně nudit nebudu. Ze začátku sice trochu nudné a předvídatelné, ale jak se film blíží ke svému vyvrcholení, tak o různé překvapení a strašidelné momenty nebyla vskutku nouze. Film je plný nápaditého napětí, dobré atmosféry, vzrušení a nepředvídatelných zvratů, zápletka jak později s italských Lenziho žlutých detektivek (giallo), tady jako fanoušek veliké plus, stejně tak jako na postech režisér, herci a kamera, vše na prvotřídní úrovni. Každý fanoušek do filmu z 40 a 50 let (viz "Les Diaboliques"), potažmo Hitchcocka (inspirovaným nejspíš jeho "Psychem"), by si tento velmi efektivní malý žánrový klenot, jinak skutečně ohromující mysteriozní thriller s některými pěknými inovativními prvky neměl nechat ujít. Je to skutečně jeden z nejlepších atypických Hammer's filmů jednoznačně (atypických v tom slova smyslu, že to je to jeden z mála filmů, který zcela upustil od klasického hororového téma obvyklé po tyto léta), časných ale bohužel nedoceněných a neprávem zapomenutých. Doporučeno, fajnšmekři jistě ocení. (03.12.2013)