Světla ramp

Komedie to skutečně není ani náhodou. Na moje gusto je to příliš sentimentální a bolestínské drama, které má optimistický konec, i když se rozhodně nedá označit za happy end. Výborná je hudba a režie, při níž Chaplin přichází se zajímavými nápady. Bohužel ani různé nadhledy, záběry z boku a zezadu mě nedokážou zabavit u baletu. Baletní číslo trvalo asi pět let, tři měsíce a dvacet dní k tomu. Na skutečný film kvůli tomu zbylo docela málo času. (03.02.2023)

Vždycky mě na Chaplinovi zaráželo, že z něj v jeho komediích ta grotesknost úplně nesálala, jakoby ji něco brzdilo, nějaká skrytá melancholie nebo tragika, kterou nedokáže přehrát ani sebelepší herec. Ve Světlech ramp se to potvrdilo, protože jeho filozofování, které tam přednáší, musí být vykoupeno obrovskou životní zkušeností, nejčastěji bolestí. V každém jeho filmu z toho byl kousek, ale tady je to uzavřené, kompletní bilancování moudrého muže. Zpověď smutného klauna. (14.01.2009)

Během projekce tohoto filmu se mi z neznámých důvodů udělalo děsně špatně. Co se dělo dál, raději nebudu popisovat. Jednak Vás to asi nezajímá a pak by to taky mohlo urazit ty, kdo mají nějakou úctu ke klasickému filmu. Takže raději stručně: Krásně dojemný Chaplin jak je zvykem, se kterým mám holt spojeny spešl zážitky. (29.07.2007)

Svetlá rámp považujem za rozlúčkový film. Po Diktátorovi a Monsieurovi Verdoux, ktoré boli vybočením sa Chaplin v Svetlách rámp rozlúčil s tulákom Charliem i filmami plnými neodolateľných gagov. A tam, kde v Kidovi a Svetlách veľkomesta prebytok sentimentu vyvažoval vo vhodných chvíľach vydarenými gagmi, tak v Svetlách rámp ostala iba nostalgia, melodráma a staromódne mudrovanie nad životom a vzťahmi. Napriek tomu sú Svetlá rámp jeho posledným vydareným filmom. Trochu dlhším, ako by bolo vhodné, ale dalo sa to prežiť. Kráľa v New Yorku a Grófku z Hong Kongu už mohol vynechať a nič by sa nestalo. Som rád, že sa mi podarilo Svetlá rámp opätovne zhliadnuť a upevniť si svoj prvotný názor na ne. (14.10.2021)

Chaplin se snímkem obstojně vyrovnává s vlastním stárnutím, láskou k až příliš mladé ženě a svojí slávou. Stejně jako stárnoucí komik Calvero, který musí brát podřadné kšefty a proto na nich nechce vystupovat pod svým pravým jménem, muselo přece i Chaplina napadnout, jestli to pořád v sobě ještě má, jestli by dokázal rozesmát publikum, anebo jestli je už jen zavedené slavné jméno, které těží z minulosti. Je to hořký film o pochybnostech a žárlivosti na sebe sama, na mladého Chaplina, který točil jeden film za druhým a publikum se jim smálo, protože se opravdu bavilo. Chaplin ve středním věku, pokud by ztratil své jméno a nikdo by ho nepoznal, byl by pořád hvězdou, nebo by jako Calvero skončil mezi šmírou? Myslím, že by na to pořád měl, protože mnohé dialogy jsou vtipné nebo sarkastické, což u komika, který dlouho odmítal zvuk, dokazuje, že jeho smysl pro humor byl mnohem pestřejší než, že by uměl zazářit jen v grotesce. Snímek ale předělují dlouhá nezáživná baletní vystoupení. (03.01.2017)