Melinda a Melinda

Nove milenium je dle me perspektivy Woodyho nejlepsi era, ale Melinda & Melinda je spise slabsi vyjimka. Zablesk zajimaveho elementu v podobe 2 alternativnich realit v zavislosti na tendencich vypravece, kdy jeden ma sklony k tragedii, druhy ke komedii je pekny, ale to ti mily Woody cely film nevytvori. "Melinda had a reputation for being Postmodern in bed. " 3/10 (05.04.2010)

Uznávám, že Melinda a Melinda je na Woodyho slabší film, ale já si nemůžu pomoct. Ty intelektuály, řešící po newyorských kavárnách existenciální otázky za doprovodu jazzové hudby prostě žeru. Plusem je skvělý výkon Radhy Mitchellové, vtipné poznámky Willa Ferrella a celkový filosofický obsah či přesah či jak to nazvat, prostě ty výborné myšlenky o pomíjivosti života, o lásce, o náhodě a štěstí, podané tak, jak to umí jen náš milovaný neurotický obrýlený Žid. (04.02.2009)

Dva príbehy s tou istou podstatou. Jeden vypovedaný vtipne, druhý tragicky. Tak toto nemohol zvládnuť nik iný, než Allen. Každý má na seba asi trištvrte hodinku, čomu zodpovedá aj nie celkom presne vypsychologizovanie pováh. Ale ide o milé prevedenie dvoch rozdielnych dejových pováh. Čo je zaujímavejšie, že ani jedna nenapĺňa svoju podstatu úplne, ale stále sa tu niečo deje, príbehy sú vkusne prestrihané a navyše k tomu prispieva aj sympatická partia hercov. 70%. (26.10.2007)

Radha Mitchell je fajn v obou případech, nikoliv přímo Allen, který pořádně nerozvine ani jeden z nich a nejen kvůli tomu se divák cítí o něco ošizen. Z komediální alternativy předchozí tragédie Allen těží jen zpočátku a pak už se žádné překvápko nekoná, i když o svůj standard prosycený typicky vytříbenými dialogy fanoušci nepřijdou. P.S. Will Ferrell je Allenovy lepším alter egem než Jason Biggs a Scarlett Johansson dohromady, originál je ale bohužel stále jen jeden. (07.11.2008)

Dráma verzus komédia. Woody vždycky zvládal obe a keď ho mám radšej v tej humornej polohe, dramatická časť snímku sa mi páčila viac. Postavy aj príbeh; v komediálnej u mňa vyhráva iba samotná Melinda - v obidvoch vedľajšia postava, trpiaca a tápajúca. Otvorená a prekypujúca životom... Určitá neosobnosť a vykonštruovanosť je voľným okom postrehnuteľná a tých záporov by sa našlo, furt je to ale Allen. O dve triedy popredu pred všetkými ostatnými (Dylan Moran odpustí), jediný, kto už 50 rokov prevádza sám na sebe psychoanalýzu a my všetci sa pri tom výborne bavíme. Díky Bože, že sa narodil ako neurotik. A díky aj za túto schizoidnú filmovú paralelu. Woody & Woody, bude žiť večne... (25.03.2013)