Klíč k vraždě

Obvykle si půjčím detektivku, když vím, že intelektuálně víc nezvládnu ( třeba po denní fajrotě), nebo když mě ji někdo vážně doporučí, nebo když si přečtu kontroverní názory na ni. Teda pardon, thriller si půjčím. Klíč k vraždě je totiž asi thriller, či co. A musím podotknout, že tentokrát jsem zůstala rozladěna (ale jaksi bivalentně). Děj se totiž snaží hrát si na sondu do hlubin rozladěné duše policajtky (velmi povrchně podotýkám), čímž se stává velmi fádním, klišovitým a naprosto předvídatelným, prostě je scénáristicky nezvládnutý. Ale i přesto mě tenhle film dokázal trochu namlsat, načež mě vzápětí přesvědčil, že jsem opět američany příliš přecenila. A proč ... vizuálno, hudebno, herečno. Ona totiž hned první scéna je velmi -jak to říci pregnantně- etérická, režijně velmi povedená, hudebně výtečně zvládnutá... A najde se jich víc (návštěva baru, sem tam nějaká ta chlast párty). Takže jsem si nakonec kladla otázku, proč vlastně vznikají taková dílka??? Vždyť nedokážou nadchnou nikoho. Částečně jsou povedená (po stránce formální), dějově jsou příšerná, ale ve skutečnosti nejsou tou klasickou podprůměrnou masovou zábavou. Vidím v tom trochu tendenci přežívajícího systému Hollywoodu (asi, aby práce nestála). Na nudný a nepovedený scénář jsou nasazeni známější obličeje herců a výteční řemeslníci (v minulosti s tendencemi uměleckými), jako třeba pan režisér (Quils a Nesnesitelná lehkost bytí přeci nejsou jen ledajaká díla), nebo jazzman Mark Isham, který dělat soundtrack. Suma sumárum u mě tohle všechno evokuje jiný "skoro nepovedený" počin z poslední doby - Zloděje životů (ta hudba od Glasse především). Dokonce nelze říci, že by film zásadním způsobem ničily herecké výkony, ba naopak já jim to docela zbaštila i se stupidními dialogy a psychedelicky se opakujícím dějem (viz ztřískat se až do němoty s pomocí rohypnolu, sam tam někoho vojet a pak eventuelně kuchnout). (05.08.2005)

Obsahuje to všechny základní ingredience dobrého thrilleru: zločin z minulosti; vražda ze současnosti, jejíž nitky vedou k ústřední postavě; městskou atmosféru (v tomto případě osvědčené noir město San Francisco) a kupu podezřelých. Jenomže v tomto případě se jedná o ženský thriller, tudíž to je hlavně o tom, jak chtějí všichni muži s hrdinkou spát, jak jim ona nevěří a jak to mají ženy u policie těžké. A když nakonec dojde k odhalení totožnosti zabijáka, je to ta druhá nejočekávanější varianta, která diváka, zběhlého ve sledování Obvyklých podezřelých a Vřískotů, nemůže absolutně překvapit. (13.05.2005)

Hlavní postava v podání Judd otravná nesympatická ku*va. Když sebou každé večer flaknu po jedné sklenicce do bezvědomí, tak když ne na první ani na druhou dobrou, tak potřetí už by fakt napadlo asi každého pitomce, co to asi piju. Celý je to prostě úplně debilní i když ze začátku to vypadalo aspoň trošku nadějně. Nehorázné podprůměr, které bych rozhodně nedoporučoval. (03.01.2023)

Podivný film. Přesně jako název, je to překroucené moc. Policajtka, která nepozná ani to, že ji pětkrát nasypal někdo do vína Rohypnol je těžko uvěřitelná, místo překvapujících zvratů a napětí na mě film nefungoval a dostavila se jen zívačka. Film se zpočátku snaží rozhodit vaše mínění a v půlce si opravdu nejste jistí, zde honba za vrahem není zbytečná, ale lepších krimi filmů tu jsou mraky. (29.01.2005)

Přetěžké hodnocení, protože už při sledování jsem chtěl dát tomuhle filmu jen dvě hvězdičky. Ty ale dávám jen průměrným rutinním komerčním bezduchostem, čímž tento film bohudík není. Přesto (nebo právě proto) však je pro mě právě tohle dílko P.K. velkým zklamáním. Byť na vině zde vskutku není reřisér, ale spíše sénáristka Sarah Thorp, kerá bůhvíproč vytvořila pořádně za vlasy přitaženou neoriginální story o (tentokráte) vystresované policajtce s neřešenými traumaty, zkrátka zoufale se vlekoucí příběh s provařenou zápletkou a brzy odhadnutelným rozuzlením, přičemž finále může překvapit jen naprostého filmového začátečníka. A je to dvakrát škoda, protože sám o sobě má film výbornou atmosféru reálií starého San Franciska s jeho bary a úzkými uličkami s malými oprýskanými domy, lvouny na pobřeží zálivu a temnými zákoutími i vznosným Golden Gate Bridge. Což je ale bohužel na dobrý "film noir" (jak sám režisér prezentuje svůj počin) zoufale málo. Nakonec tedy s velkým sebezapřením tři hvězdičky - možná právě za tu atmosféru S.F (a černý Mustang hlavní hrdinky, kerý k ní i k tomu městu prostě tak nějak patří ;-)... (19.06.2006)