Cat on a Hot Tin Roof
Mačka na rozpálenej plechovej streche
Režie:
Richard BrooksKamera:
William H. DanielsHudba:
Charles WolcottHrají:
Elizabeth Taylor, Paul Newman, Burl Ives, Jack Carson, Judith Anderson, Madeleine Sherwood, Larry Gates, Vaughn Taylor, Hugh Corcoran (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Podle stejnojmenné divadelní hry Tennesseeho Williamse natočil v roce 1958 Richard Brooks slavný film nominovaný na šest Oscarů. Vypráví o složitých a komplikovaných vztazích uvnitř jedné jižanské rodiny zámožného pěstitele bavlny, jehož oslava narozenin se zvrhne v erupci výčitek a odhalování dlouho skrývaných tajemství a pocitů. Ústřední dvojicí je syn Brick (P. Newman) s ženou Maggie (E. Taylorová), co se utápí v hluboké manželské krizi. Brick neskrývaně opovrhuje svou ženou a celé dny jenom nezřízeně pije a trudomyslně vzpomíná na svou minulost. Frustrovaná Maggie je zase ničena neopětovanou láskou Bricka, stejně jako rodinou svého švagra (J. Carson), jejichž pět malých ratolestí ji neustále vytáčí, ale také jí připomínají, že je bezdětná. Hlava celé rodiny Pollittů, které již nikdo neřekne jinak než Velký šéf (B. Ives), se v tento den vrací z vyšetření přímo na svou oslavu narozenin s vědomím, že je zcela zdráv. Pravda je však taková, že nemá nejmenší šanci na uzdravení a doktor mu úmyslně lhal, aby alespoň svůj poslední čas strávil v poklidu. Blížící se spory o dědictví se tak brzy stanou další rozbuškou na již tak napjaté rodinné oslavě. (Česká televize)
(více)Recenze (303)
A žili spolu šťastne až do smrti... ()
Vadila mi ta strašná divadelnost. Jediné emoce ve mně vyvolávala nechutná postava Mae, které šlo jenom o prachy a vypadala jak nějáký morče. Fakt strašně nesympatická herečka. Taky jsem nemoh vystát ty děti, co tam pořád běhaly, dělaly bordel a někoho otravovaly. Newman se tváří většinu filmu tak něják stejně, asi jako Scofield v Prison Breaku. Čekal jsem hodně, dostal málo - takže spíš zklamání 55% ()
Sledování tohoto filmu pro mě bylo absolutním utrpením. Možná je to tím, že ještě nejsem na tenhle film psychicky dostatečně vyspělý, ale momentálně se spíš přikláním k názoru, že je to prostě sr*čk*. Film působí hrozně kčečovitě, za celou dobu se mě nijak emocionálně nedotkl, naopak mě nudil, až otravoval a vadila mi strnulost scén, daná nejspíš tím, že se původně jednalo o divadlo, předvídatelnost děje a podle mě mizerné herecké výkony. Jednu hvězdu dávám za hlášky Elizabeth Taylor ohledně těch milých dětiček... ()
Nadčasové drama, kterému zub času neubral ani milimetr na jeho působivosti, ukazuje modelové typy lidských charakterů příznačné pro jakoukoli dobu. Všichni herci, nejen nominovaní Paul Newman a Elizabeth Taylor, podávají skvělé výkony hodné stříbrného plátna, nebo klidně divadelních prken. Na padesátá léta příjemně "špinavé" představení :-) 80% ()
Slávu tohto filmu priniesli hlavne vynikajúce herecké výkony na čele s fantastickou a nenapodobiteľnou E. Taylor, fešákom P. Newman a s B. Ives („Big Daddy“). Hlavné jadro príbehu je aktuálne aj dneska a preto odporúčam každému, aby sa na to raz pozrel. Osobné hodnotenie: 90% (*****) ()
Filmy tohoto typu mě prostě neberou a nic na tom nemění ani výtečná Elizabeth Taylor. Je pravda, že ke konci se film zlepšuje, ale do dvou třetin je to slabota. 60% ()
Toto filmové zpracování Kočky na rozpálené plechové střeše je nadčasové. Jednak díky hvězdným hercům, jednak paradoxně právě díky změnám oproti původní divadelní hře, kterými byl Tennessee Williams tehdy asi právem zklamán. Jestli totiž něčím Hollywood po léta trpí tak je to přílišná doslovnost. Tehdejší diváci asi mohli vykládat logické díry jinak než dnešní my, dnes si je sám člověk z jedné či dvou vět věrně zrekonstruuje a o to víc si film užije. ()
Dobrý film, mizerná adaptace. ()
"Buď máš vědět proč piješ, nebo přestaň chlastat." ()
Film o rodinných vztazích - na začátku zmrzačených špatnou a lživou komunikací, útěkem před problémy a vyhýbání se utrpení - postupně dochází ke konfrontaci, narovnání, vyřčení pravdy a katarzi. Asi největší předností filmu je silný, lidský, autentický příběh - stručný a přitom dynamický, kde téměř každá postava projde nějakým vývojem a ukáže se ve falešném i skutečném světle. Aktuální i dnes. ()
Hodně dobrá látka v rukou hodně debilních cenzorů. Jak jinak to mohlo dopadnout než tím, že se řada motivů totálně vytratila nebo se vyděšeně tiskne k zemi a doufá, že si jich nikdo nevšimne. O Williamsově umu svědčí, že i ten ubohý mrzáček, který z filmu zůstal, pořád zašlape do země spoustu soudobých i dnešních trháků. A i když jsem Taylorovou a Newmana nikdy neměla v bůhvíjaké oblibě, musím férově přiznat, že mu v tom hodně pomohli. ()
Miestami inteligentné, miestami až priveľmi hlúpe a pojašené. Ku koncu mi to už začalo pripomínať argentínsku telenovelu. Ešteže tam bol ten Newman. Ale na tie roky... ()
Tuto projekci jsem si uložila za úkol v době, kdy zemřela Elizabeth Taylor, ale byl to nakonec Paul Newman, kdo mě z ústřední dvojice zaujal více, i když oba herci i jejich výkony byly výborné. Americkým filmům z padesátých let přicházím pomalu ale jistě na chuť a stejně jako u Na východ od ráje, který končí velice silnou scénou řešící vztah otce a syna, i zde nalezneme podobnou tematiku. Přestože režiséři té doby neměli tolik dostupných prostředků a tak vyspělou techniku, snímky mají neodolatelnou atmosféru a dokážou vykreslit citové bouře v člověku, neduhy a složitost rodinných vztahů s přesvědčivostí, s jakou to mnohé filmy dnešní doby nedokážou, ač se o to kolikrát i velmi nuceně snaží. ()
Na to jak je film ukecaný, tak je překvapivě jakž takž snesitelný. Ale jsou na světě přecejen věci, které by se měly řešit uvnitř rodiny a ne se o nich točit filmy. A proč? Protože jsou odporný a pro nezúčastněné trochu nuda. ()
"Já nevěřím muži, který nepije!" Dialogy, dialogy, monology...Jednoznačně divadelní záležitost, jako film bylo natočení zbytečné. Na druhou stranu kvalitní herecké výkony a především scénář. Komunikativní zemětřesení v jedné rodině, kde jeden nezná druhého, kde vládne sobectví, skrytá nenávist a pokrytectví. V krizové chvíli nakonec dojde k výbuchu vášní a debatám "na rovinu"... Jak už jsem naznačil...běžte do divadla! ()
V první řadě bych chtěl zmínit, že to není film o alkoholikovi či alkoholismu. Tohle téma je tu skutečně podružné i když film často bývá řazen právě do téhle skupiny a vedle flmů jako Ztracený víkend a dalších, které se tomuto tématu věnují mnohem více do hloubky. Cat on a Hot Tin Roof je především psychologický dialogový film o mezilidských vztazích, který postupně zesiluje a z počátku až trochu nudného a nezajímavého filmu vykvasí do intenzivního finále v rovině vztahu otec-syn. ()
Brácha byl na zábavě a já neměl co dělat, tak jsem se rozhodl se podívat na nějaký film pro pamětníky s Martou (Elizabeth Taylor) a do oka mi padla Kočka na rozpálené plechové střeše. Bohužel to byl trochu fail, protože jsem měl u filmu docela obtížné nezaspat a dávat tomu moji plnou soustředěnost, abych pochopil celé to dramatické dění. Za mě byl ten film zkrátka nudný a drama mi nepřišlo natolik dramatické, aby mě to zaujalo, u Kdo se bojí Virginie Woolfové jsem s tím problém absolutně neměl, právě naopak, bylo těžké se od toho odtrhnout a udržet emoce na uzdě. Obecně byl děj takový mdlý a kdybych měl někomu popsat, co jsem to sledoval, nedokázal bych to, protože se mi film okamžitě po zhlédnutí vykouřil z hlavy. Možná mé nepochopení filmu pramení z toho, že jsem nejdříve nečetl předlohu, nevím. Vyhodnocení: Vygooglil jsem si T. Williamse a prý je to jeden z nějvětších dramatiků XX. století... tak mu dám šanci a možná napíšu edit pro srovnání P.S. Elizabeth Taylor hrála fantasticky ()
Tohle je už samozřejmě naprostá klasika - nadčasová studie mezilidských vztahů, pohled do nitra lidské psýché a ukázka toho, k čemu může dojít, když jisté věci prostě příliš dlouho dusíte v sobě. Snímek, který vznikl již relativně brzy po premiéře své divadelní předlohy, nás přivádí do jednoho večera, jednoho domu a jedné poměrně typické jižanské rodiny, která má oslavit narozeniny patriarchy rodu - "Big Daddyho". Máme tu jeho mladšího syna Bricka, který chlastá, a jeho krásnou manželku Maggie, která se cítí jako ta titulní kočka na rozpálené plechové střeše. Máme tu staršího syna Goopera, který by rád převzal otcův byznys, a jeho otravnou manželku ("chovnou dojnici") Mae, která se s pomocí houfu svých dětiček snaží stůj co stůj získat přízeň svého tchána a tchýně a štve je proti Brickovi a Maggie. Máme tu poněkud nudnou, ale věrnou a pečující matku rodu. A máme tu také rodinného lékaře, který svým rozhodnutím vlastně spustí řetězec událostí, jež vedou k rodinné krizi onoho bouřlivého večera. Věci, které měly být již dávno řečeny, konečně postupně vyplouvají na povrch. Film podobně jako divadelní předloha řeší "věčná" témata jako je relativita pravdy a lži, láska (synovská, otcovská, manželská, opětovaná, neopětovaná) a nenávist, hamižnost, sebelítost, štěstí, smysl života a náš odkaz potomkům. Herecké obsazení je parádní - Paul Newman a Elizabeth Taylor byli jistě po právu nominováni na Oscara. Skvělý Burl Ives si svou roli "Big Daddyho" již předtím vyzkoušel na Broadwayi. Ostatní mají přece jen méně prostoru, ale své si odehrají. Obecně dávám přednost spíše epičtějším filmům a snímky podle divadelních předloh nejsou úplně můj šálek kávy. Nicméně tahle adaptace je natočena opravdu svižně, s přehledem a bez výraznějších hluchých míst. Na přebalu k mému DVD se píše "jednoduše vynikající". Nemohu nesouhlasit. ()
Pokrytecká morálka a falešné rodinné vztahy, základy amerického systému v konfrontaci s individualitou a kvalitou. V každém z nás dříme snaha postavit se zprofanovanému schématu, ale málokdo v sobě najde odhodlání začít a sílu čelit. Vynikající rodinno-společenské drama se skutečným, opravdovým výkonem všech zúčastněných a mistrovským zpracováním. Zlatý fond a skutečné kulturní dědictví a poselství pro mne jak vyšité. ()
Začátky sledování tohoto snímku byly nebývale složité. Pohled do nějaké typické americké rodiny 60. let mě zprvu nepřipadal jako zrovna záživný námět. Mýlil jsem se. Přestože se prakticky celý film odehrával v jednom domě a zdánlivě se z dějového hlediska nic poutavého neodehrávalo, po několika minutách se stal velmi zajímavým a napínavým dramatem. Člověk začal velmi rychle a přitom zcela nenuceně poznávat psychiku hlavních postav. Zde jsou třeba zmínit vynikající herecké výkony. Paul Newman byl opravdu prvotřídním otráveným alkoholikem. Tato postava mě vyloženě bavila. Jeho "zpřízněný protipól", Elizabeth Taylor, ztvárnila kočku na rozpálené plechové střeše taky zcela bravůrně. Opravdu to, jak byl schopen divák prokouknout do nitra postav, či to, že měl takový pocit, mě na filmu nadmíru zaujalo. V neposlední řadě dynamický vývoj děje a nečekané zvraty přeměnili počáteční pochybnost na závěrečné nadšení. Film bezesporu ústí pro zainteresovaného diváka zamyšlením nad mezilidskými vztahy, mnohdy běžnou a tak ponižující přetvářku a vůbec nad lidskými nešvary, mnohdy tak zbytečnými. O tom všem také film pojednává. Vykresluje více méně typickou americkou rodinu vyšší vrstvy té doby. Velmi pracovitý "Velký táta" dokáže celou rozsáhlou rodinu zasypat veškerým komfortem. Jeho žena a ostatní členové rodiny se v něm proto velmi vzhlíží a váží si ho. Na první pohled je všechno jak by mělo být. Není to však vůbec pravda. To, že celý život všichni žili vlastně v jedné velké přetvářce a lžích se ukáže až v mezní rodinné situaci. Když přijde okamžik, kdy "Velkého tátu" čeká neodvratně smrt, což je mu nejdříve také zatajováno, hlavní myšlenkou všech je řešení odkazu jeho bohatství. V tu chvíli se ukazuje veškerá realita - "Velkého tátu" skutečně rád neměl nikdo z rodiny, možná jedině jeho žena a to díky svému zaslepenému vnímání. Nikdy totiž nebyl schopen dát něco víc než jen materiální hodnoty. Nikdo od něj necítil vřelý kousek citu. Nehledě na to, byl často velmi arogantní a netolerantní. Všechno tohle bylo ale celou dobu povrchně zastíráno. Člověk by řekl, že z celého díla nakonec vyplívá až dětinsky prosté ponaučení, že láska je mnohem více než peníze a pravda vždy dojde dál než lež. Jak je ale na filmu vidět, tato zdánlivě prostá slova, která nám byla výchovou již dávno vnuknuta, jsou ve skutečnosti složitější a zéjména pak často nenaplňována než jak se zdá... ()