Tak mě někdy napadá

Když se Joby pod vodou uchechtával, mně nebylo do smíchu ani trochu. Newmanovi se rozhodně zadařilo vtisknout filmu hodně důležitých atributů Keseyho nádherný knížky, byť kvůli tomu musel nutně odetnout hodně velký kus jejího základu, což jsem zpočátku nenesl dobře, klasickou čtenářskou zaujatost vůči filmu jsem ale nakonec zahodil a plně docenil, že Tak mě někdy napadá je na plátně funkčním celkem, který odráží velkou část podstaty předlohy. Klidně by ten film mohl vypadat úplně jinak, inspiraci čerpat z jiných rovin děje - Newman se vydal cestou autenticity, jiný by zas klidně mohl portrétovat spíš romantické pasáže a stvořit studii mladého rozervance, což bych osobně asi ocenil víc, přesto adresuju Newmanovi jeden velkej smekanec za to, že film podle knihy natočil chyře a s úctou a vyšlo mu to. "Sometimes I have a great notion..." (25.03.2014)

Herectví Henryho Fondy a režie a herectví Paula Newmana bylo pro mě potěšením. Příběhy drsných můžů Stamperových a jejich odevzdaných a smutných žen byly zajímavé, ale nebylo jim co závidět. Snad jen tu pevnou vůli, odhodlání a hrdost, které jsou dnes tak vzácné. Moc se mi líbila i Lee Remick, která, stejně jako já, milovala vážnou hudbu. Film určitě stojí za shlédnutí. (08.04.2017)

Ano, je to hezký film, bezesporu; řádná režie, dobrý scénář, skvěle zahrané (především uhrančivý Henry Fonda), a má to koule. Jen ty chlapácké a frajerské kousky, jízlivosti, sarkasmy (až do utopení), hulvátství, neústupnost (ani o píď) a bezmezná asertivita mi už nejsou příliš milé. Chtělo by to mít Kleopatřiny zkušenosti s knihou, pak by se možná snadněji našla ztracená rovnováha. (11.05.2014)

"Pracujeme, jíme a souložíme - A to je všechno? - Jo, co by mělo bejt víc?" Osobně si nemyslím, že Newman chlapácký zásady, ideály a jakýsi smysl pro čest a povinnost výrazně glorifikuje, on je prostě představuje.  Jediný, co si tu úctu tady bez pochyb vysloužilo,  je "tvrdej chleba" amerických dřevařů, to je zjevné. Tak to je a ber nebo nech být.  Finální  "vítězství", ovšem spojené s destrukcí vlastně naprosto všeho je právě tou svou citovou protichůdností nefalšovanou  mrazivou filmovou zkušeností a nutno říct, že i velmi originální.  Vztyčený prostředníček Henryho Fondy a spokojenost Paula Newmana v de facto posledním záběru si budu opravdu dlouho pamatovat.   Hodně tvrdý film,  který pak rozhodně nelze doporučit zeleným aktivistům.  Ale tak to bylo, čili jak jsem už jednou řekl, ber nebo nech být. Čtyři hodně silný  kmeny... (29.01.2024)

Když se kácí les, létají třísky na všechny strany, to je (dávno) známá věc. Nikoliv „Foglarovi Hoši od Bobří řeky, ale Jiráskovo Proti všem“ zasazené do amerického Oregonu, kde klan místních dřevařů Stamperových vedený samorostem Henrym (živelný Henry Fonda) žije podle rodinného hesla „neustupuj ani o píď“. To (i) navzdory tomu, že to může být vykoupeno tím nejcenějším, tj. ztrátou (soukromého) života resp. životů. Snímku bez sebemenších pochyb dominuje Frajer (Luke) resp. P. Newman coby Henryho syn Hank, pokračující v otcových šlépějích. To jak za, tak i před kamerou. P.s. co se samotného konce týče SPOILER, neznám stylovějšího závěru. Henry Fonda (prostřednictvím P. Newmana) významně nastavuje (zdejším dřevařům) prostředníček a já následně zvedám oba (zdravé) palce. Takové snímky se již dnes netočí, stejně jako se nerodí takoví (zásadoví) chlapi (resp. je to druh téměř před vymřením). A je to jenom dobře, alespoň je co si připomínat. (12.12.2012)