Než se setmí

Film o homosexuálním spisovateli co se zprotivil kubánskému režimu. Mno, filmy o homosexuálech jsem nikdy nemusel. Celý film, a zvláště ke konci jsem se docela suverénně nudil. Fakt bída. Ovšem potěšil mě skvěle jetý Bon Bon a vyšetřovací důstojník v jedné herecké osobě - Johnny Depp. Díky němu tři hvězdy, jinak bych s klidem dal dvě. (04.05.2007)

Nesmírně silný film, který nic nevysvětluje, prostě jen v pomalém rytmu popisuje jednu scénu za druhou, přičemž se vedle sebe mísí reálné situace s představami a sny a i ty reálné situace jsou často podány navýsost surreálným způsobem. Nutno říci, že přesně to je největší silou i slabostí filmu (samozřejmě pokud dáme stranou prostý fakt, že jde o příběh homosexuála a tedy člověka jehož život sám o sobě u nemalé části lidí vyvolává negativní reakce). Neinformovaný divák může být rozladěn a zmaten, neboť tvůrci naprosto necítí potřebu sdělovat takové "detaily" jako například, z jakého důvodu policie přepadá účastníky zájezdu, z čeho je spisovatel obžalován a co po něm vyšetřovatelé vlastně chtějí, nebo v závěru filmu, jakou nemocí Arenas trpí. Tak nějak se prostě předpokládá, že všechny tyhle důležité věci divák ví (a nebo taky ne ale po skončení filmu si je dohledá). Pokud ovšem tyhle "detaily" divák zná, případně mu nevadí v nich "tápat", může se prostě ponořit do neuvěřitelné obraznosti kamery, do obrovské literární síly mluveného slova, do úžasné barevnosti španělštiny, do halasu hlasů, rytmu kubánské hudby... Vlastně neexistuje mnoho filmů, které by dokázaly tak přesně a silně přetlumočit literární předlohu. Právě zde ovšem leží skutečný problém, neboť ač filmu mohou mnozí vytýkat "nudnost" či přílišnou délku, ve skutečnosti je naopak příliš krátký a "klipovitý". Z románové předlohy nutně vybírá pouze fragmenty, jednotlivé nesouvislé střípky, z mnoha napsaných románů, prožitých zkušeností a uplynulých let se ve filmu stane pouhých několik minut. Asi nejpatrnější je to v závěru filmu. Arenas v exilu strávil deset let, ve filmu to ovšem vypadá jako by to bylo pouhých pár dní. Je to ale nepochybně nutná daň za všechny ty krásné, dlouhé, barvité a procítěné scény. Vždyť třeba z celé revoluce ve filmu zbyde rozhovor s venkovanem na voze a pak dlouhé autentické záběry na povstalou Kubu. Ten rozhovor má ovšem neuvěřitelnou sílu. Skoro by se dalo říci, že je v něm celá krása i hrůza každé z už proběhlých revlucí... Celkový dojem: 85% (25.02.2018)

Tenhle film něco do sebe určitě má. Jsou v něm velmi povedené momenty, celkově však působí poněkud rozmázle. Javier Bardem hraje výborně, muzika místy taky pěkně hraje a záběry Kuby jsou parádní. Ovšem to je tak vše. Homosexuální téma mi příliš nesedí a dívat se na tyto scény je mi proti srsti, proto asi dávám o hvězdičku míň než by si zasloužil. Není to film pro každého. (24.04.2010)

Jestli se někdo z herců v současné době dostává pomalu ale jistě mezi mé nejoblíbenější, zcela určitě je jím právě Javier Bardem, který je v každém filmu naprosto odlišný, a přesto vždy podá tak přesvědčivý a fantastický výkon, že mu Hollywoodská smetánka může jen a jen závidět. Tentokráte je Javier homosexuálním spisovatelem v komunistické Kubě. Spolu s ním jsou diváci svědky nechutných poměrů Castrova režimu, jeho nesmyslné averzi vůči poezii a kultuře jako takové, k homosexuálům a k lidské svobodě. Julian Schnabel vytvořil film, na který se i po třetím zhlédnutí dívám jako na svědectví jednoho (ale nikoliv jediného) stále trvajícího teroru vůči svobodě lidského projevu, vyjadřování a v neposlední řadě svobodě jako takové. V mých očích jde snad o nejlepší film roku 2000. (07.04.2008)

Jeden z mých nejoblíbenějším filmů vůbec, na který bych se mohla dívat pořád znova a znova... Ze snímku přímo odkapává hutná kubánská atmosféra, se vší tou nesvobodou, nuznými podmínkami, zašlou krásou architektury, salsou a všudypřítomnou hudbou i lepivým parnem. Jeden působivý obraz střídá druhý, přičemž zaručuji, že na některé výjevy se už nedá zapomenout - scéna s horkovzdušným balónem v kostele, záměrně klaustrofobní kobka ve vězení nebo neúspěšný pokus o sebevraždu po rovněž neúspěšném útěku z ostrova na nafouknuté duši... Přiznám se, že mám velkou slabost pro latinskoamerickou literaturu magického realismu, a kdybych měla jmenovat jeden film, který by byl dokonalým převedením tohoto stylu na plátno, zvolila bych tento. Z celkem obyčejného životopisu ne zcela obyčejného básníka se tak stává úchvatná mozaika život definujících epizod a obrazů, občas úžasně doplněná Arenasovými vlastními texty. Navíc hluboce smekám před hereckým koncertem Javiera Bardema. A jako malá třešnička na dortu skvělý Johnny Depp v malé dvojroli... (26.02.2011)