Zimní válka

Rusové v listopadu 1938 překročili finské hranice bez vyhlášení války. Chtěli získat zpět území, které okupovali od roku 1809 do pádu carského režimu r. 1917. Nepřipravená a špatně vybavená finská armáda složená z obyčejných civilistů byla však odhodlána bránit svou vlast, jejíž autonomii teprve nedávno získala. Finové neměli ani jedno letadlo nebo tank. Tento film sleduje osud dvou bratří a jejich čety v nerovném souboji s útočící Stalinovou armádou. Uznávám, Talvisota je spíše film pro muže, kteří se do plné polní dokáží lépe vcítit. Mně na něm zaujalo, že Rusové na frontě slavili Stalinovy narozeniny (docela hlučně), hrstka Finů proti tak obrovské přesile, frontová sauna, statečnost finských vojáků, ale hlavně to, že ve válce jsou vojáci skutečně jen stroje, schopné čehokoliv. (04.01.2014)

S těmi chvalozpěvy bych byl opravdu trochu opatrnější. Téměř hodinový rozjezd má seznámit s postavami, ale v těch nefinský divák ztratí orientaci, jakmile je zahlcen jednou bitevní scénou za druhou, které se na něj valí stejně jako hordy bolševiků na čím dál vyčerpanější obránce. Na dobu vzniku jde o řemeslný nadstandard, ale pokud v tom někdo neviděl patos, měl by si protřít (patrně unavené) oči. (17.09.2011)

Neznámý válečný klenot z finské kuchyně. Film, který byl natočen k 50letému výročí sovětsko-finské války si po celé tři hodiny drží vysoký standard. Všechny boje jsou zobrazeny naprosto realisticky. Komu se líbilo Band of Brothers, ten bude zbožňovat i Talvisotu. Škoda jen, že zde není nějaká ústřední postava, kolem které by se děj točil. Jinak ale jeden z nejlepších válečných filmů! (08.06.2010)

Musím se přiznat, že mi osobně chvilku trvalo, než jsem se zorientoval ve finských jménech. Nu což, povedlo se, poté stačilo už sledovat výjimečné filmové dílo. Spontánní a strhující odvaha Finů mě vyrazila totálně dech, je téměř neuvěřitelné, co dokázali. Mohu napsat, že jsem fandil Finům do poslední chvilky se zatajeným dechem. Tady se vnucuje myšlenka, která mě po zhlédnutí filmu okamžitě napadla. Jaká škoda, že jsme neměli taky nějakého podobného Maršála Mannerheima v témže roce 1939, který by nakopal u nás Němcům do zadku :-) Tak to by byla paráda, asi by to nebylo jednoduché. Tak a zpět k filmu. Celé filmové dílo vychází z dokazatelných skutečností. Sympatická je i prostota řeči a velmi přívětivý finský černý humor. Třeba hláška, jestli ještě trochu přituhne, budeme si muset jídlo porcovat dynamitem. Co víc dodat? Prostě velmi vydařený film s válečnou tematikou. A i když je film dosti dlouhý, ani chvilku nepřestane nudit. (23.12.2010)

Píše se bouřlivý podzim roku 1939 a nad Finskem se stahují temná válečná mračna, mobilizační rozkaz povolává do zbraně na obranu vlasti v úzkých i různorodou skupinu záložníků. První třetina filmu dalo by se říct široce pojatý úvod, nám dává možnost seznámit se s jednotlivými postavami. Vyprávění má poklidné tempo, ale přesto je cítit blížící se nebezpečí. Během přesunu vojáků na ohroženou hranici máme možnost sledovat, jak se v ne až tak přetechnizované době šířily zprávy. Všudypřítomná šeptanda a kusé informace z radia nám dávají možnost si udělat obrázek, jak se malý finský národ postavil sovětskému diplomatickému nátlaku. Dělostřelecký přepad pozice našich záložníků je jasným předělem a od té chvíle může sledovat výpravné válečné drama. Bojové scény jsou propracované a autenticitu zvyšuje použití dobové ruské tankové techniky. Jednotlivé bitevní výjevy jsou líčeny bez přehnaného patosu. Bojiště je místem nepředstavitelného chaosu, všudypřítomné špíny, a když přijde na boj muže proti muži v zákopech tak je neuvěřitelně brutální. Střet s protivníkem, který je v mnohonásobné početní přesile, si vybírá svou krutou daň. Zraněných a mrtvých kamarádů je čím dál víc. Únava, opotřebení a stres zanechává hluboké jizvy na duších vojáků. Režisér Pekka Parikka představuje pohnutou historii Finska v čase, kdy v heroickém boji vzdorovalo rudé bolševické přesile bez jakýchkoli příkras a kudrlinek, skrze pohled prostého vojína otce od rodiny Marttiho Hakalu (Taneli Mäkelä). Musím přiznat, že mě velmi mile překvapilo nadstandardní řemeslné zpracování, které se nemusí stydět za svou podobu ani po čtvrt století od premiéry. Tohle není žádná švejkovina a tenhle pozoruhodný film se Vám dostane pod kůži jako severský mráz. (03.08.2014)