Návrat

Návrat vlastně nakonec sděluje prostou myšlenku, že jsme syny svých otců ( dcery svých matek neřeší, je to ruský film:). Výborné dětské herecké výkony a pohledná formální stránka jsou devizou tohoto ruského filmu, horší už je to s příběhem samotným a vyjádřením komplikovaného vztahu ztraceného otce se svými syny. Zvjagincev představí chladného odtažitého otce se zjevně tajemnou minulostí a dva rozdílné bratry, kdy jeden přijímá otce bez otázek a druhý se staví na odpor, potud je vše v pořádku a interakce mezi nimi vypadají realisticky, jenže film směřuje k bodu zlomu, kterému jsem prostě neuvěřil, ten okamžitý přerod otce v jediném (ano vypjatějším) okamžiku ve starostlivého ( totální změna výrazu tváře) mi přišel vykonstruovaný, nemůžu si pomoct, možná to bylo právě pro to, aby mohlo dojít k "nečekané" tragédií a film tak mohl sdělit tu prostou myšlenku a možná to všechno bylo myšleno jinak, kdo ví... já tomu jen prostě neuvěřil. (20.04.2012)

Ivan a Andrej, to sú dvaja bratia, ktorí budú onedlho konfrontovaní vlastným O-T-C-O-M, a ten sa mimochodom neukázal už veľmi dlhé roky, no teraz sa znenazdajky len tak vykryštalizoval, že ich vezme na dvoj-dňový výlet, a to nielen na rybačku, pričom mladší Ivan si postupne uvedomuje, ako s ním psychologicky máva, deptá ho, buzeruje ho, že starší Andrej zatiaľ všetko okolo seba celkom dobre znáša, ale keď už príde na očakávané „lámanie chleba” , tak aj jemu prasknú nervy, až sa neovládne... _ Pozeral som sa na výnimočný debut režiséra Andreja Zvjaginceva, a práve keď si predstavím súčasný ruský film, automaticky ma napadne práve jeho meno, pod ktorým môžem právom očakávať kvalitný, sugestívny, depresívny, až nepríjemný filmový zážitok, a taký je presne tento N-Á-V-R-A-T, ktorý sa dá rozumieť, ako dvoj/viac-významový... Normálne som videl, ako sa svojou nekompromisnou, naturalistickou réžiou + kamerou Michaila Kričmana, zarezáva postavám hlboko pod kožu, a záverečné čiernobiele fotografie sú len čerešničkou na torte, ktoré ukazujú nálady a pocity zúčastnených počas absolvovania kilometrov od samotného úvodu až po tragický koniec + retrospektíva bratov ako malých chlapcov, keď ešte všetko fungovalo tak, ako má. ZVJAGINCEV má rukopis ako TARKOVSKIJ, krásne, ale bolestivé zábery ! (19.08.2018)

Zaujalo mě už téma filmu (mně blízké a tudíž důvěrně známé) a později stejně tak i znamenitost jeho zpracování, plynoucí zejména z realističnosti postojů a chování hlavních charakterů. Zpracování dbá na celkovou realističnost, nejen tedy postav, ale i velmi podstatného prostředí. Vlivy počasí jakoby byly překopírovány do vizuální stránky filmu a působily i na diváka lépe přibližujíc dojmy z neobvyklé roadmovie. Zvláštní důraz je kladen na katarzní účinek přirozenosti okolní přírody, jejíž stálá přítomnost je čas od času nenápadně připomenuta (například přeostření na dešťové kapky, záběry zpoza plotu stébel, nebo prostým proložením scén panoramatickým záběrem na krajinu, často napomáhajícím dojmu jemného kontrapunktu). Hudba je použita stejně citlivě, podporuje těch několik málo - ovšem překvapivě mocných - vrcholných momentů filmu a ve správných okamžicích k nám zaznívá jen ticho, které - je-li užito ve vhodné chvíli - může být až ohlušující. Nejvíce ze všeho jsem se obával konce filmu, především pak nějakého smířlivého vyznění závěru, které by film zcela degradovalo. Snad toho neprozradím moc, když napíšu, že mé obavy se částečně naplnily, z části naopak. (16.01.2007)

Čekal jsem méně, dostalo se mi mnohem více. Ruských filmů moc neznám, a tak jsem se těšil, jestli mě třeba příjemně nepřekvapí a taky, že si trochu procvičím slovní zásobu, když mi jedou ty titulky (a jak jsem zjistil, většinu nadávek pobere slovíčko дурак a taky, že "srab" se řekne трус ;-)). Hodně silný příběh, někdy ledově chladný, podbarven krásnou mrazivou hudbou, dobře zahraný (oba dětští představitelé působili velmi autenticky), celkově velice opravdový, protkán štiplavým humorem (rozhovory otce a Ivana), následuje nečekaný zvrat a otevřený konec s mnoha otázkami. Navíc sdílím názor, že každý si tu najde něco svého. Jasných 5*. Zajímavé komentáře: kleopatra, Marigold. (04.05.2008)

Vozvraščenije je dokonalým příkladem toho, že velký film lze natočit i s nízkým rozpočtem, s několika málo herci, s jednoduchými dialogy, a že jeho děj může být prostý a pomalý, a přitom emocionálně silný a existenciálně hluboký. Ale i když film možná vypadá na první pohled levně a téměř amatérsky, za prací režiséra i kameramana je znát slušné filmařské know-how a asi i inspirace Andrejem Tarkovským. A třeba černobílé fotografie před závěrečnými titulky, tvářící se naoko jako amatérské momentky, jsou ve skutečnosti krásná umělecká díla. K ději filmu se toho nedá mnoho povědět, nechce-li člověk příliš spoilerovat - po mnoha letech se k ženě a dvěma synům jednoho dne nečekaně vrací otec, kterého si děti ani pořádně nepamatují a vezme oba kluky na výlet, který se pro ně postupně mění ve zkoušku dospělosti... Jiným jazykem - otec je schizoidní machistické hovado, s tajemnou (nejspíš námořnickou a kriminální) minulostí, nejspíš propuštěný z basy, a smysl (cíl) výletu je nejspíš úplně jiný, než sblížení se s jeho potomky. Syrové a zádumčivé ruské "bergmanovské" road movie s mnoha silnými momenty a se vzrůstajícím zlověstným napětím, které vygraduje v jeho poslední čtvrtině... Hmmm, to jsem to ale napsal napínavě... Pro většinového, stádního diváka bude film ovšem nuda, takže milci a milenky romantických komedií - neztrácejte prosím s tímhle filmem čas a čumte radši na Kameňáky a telenovely. A ještě jedna smutná zajímavost - jak jsem se už kdysi dávno dočetl v programu pražského kina Aero, ve kterém jsem film tehdy viděl poprvé, starší z obou chlapců, sympatický Vladimir Garin (Andrej), se krátce po natočení filmu zabil na stejném místě, kde se natáčela úvodní scéna skoku do vody... (21.08.2013)