Režie:
Jitka NěmcováScénář:
Karel ŠiktancHudba:
Petr HapkaHrají:
Jan Dolanský, Klára Lidová, Jan Kratochvíl, Jana Vaculíková, Petra Janů, Jan Hartl, Jaroslav Achab Haidler, Petr Hapka, Josef Laufer, Milan ŠonkaObsahy(1)
Na venkovském panství očekávají návštěvu mladého krále. Zpupná hraběnka (J. Vaculíková) by ráda získala jeho srdce, proto touží mít šaty ušité z té nejkrásnější látky. Po dlouhém hledání najde zvláštní třpytivé hedvábí u tajemné Bílé báby (P. Janů). Ta ji však varuje. Hedvábí patří paní Bouři, a kdo si obleče šaty z něj ušité, bude proklet. Hraběnka si přesto látku vezme a šaty nechá ušít u vesnického krejčího (J. Hartl). Jeho dcera Anička (K. Lidová) neodolá a nádhernou róbu i závoj si tajně vyzkouší. V otevřených dveřích ji spatří mládenec Lukáš (J. Dolanský) a nemůže od ní odtrhnout oči. Najednou se však strhne vítr a dívka mu před očima zmizí i se závojem. Lukáš se rozhodne Aničku, na kterou nemůže zapomenout, najít stůj co stůj… (Česká televize)
(více)Recenze (27)
Poměrně zvláštní pohádka o zakletí, které potkalo hodnou dívku místo zlé hraběnky, když si místo ní oblékla šaty ušité z plachetek patřící paní Bouřce. Naštěstí je poblíž hodný kluk Lukáš, který se ji vydá zachránit. A co s tím má společného zvon jménem také Lukáš momentálně nezvonící, to prostě nevím, protože jsem jeho roli nepochopil. Hezké exteriéry i solidní výprava a hudba zachraňují podivný příběh s poetickými či symbolickými místy, které jsou pro děti nesrozumitelné. Rozhodně tuto pohádku nezatracuji, místy byla slušně strašidelná, bouřka v ní byla velmi dobrá a celé to docela hezky vypadalo. ()
Jediné, co na této pohádce stojí za řeč je Hapkova Hudba, která sice používá motivy z jeho písně Na hotelu v Olomouci, nebo z filmu V erbu lvice a dalších, ale aspoň tvoří jakýsi celistvý celek. I jako (ne)herec v roli Hroma byl mezi ostatními herci nejlepší. Nejhorší je fakt Dolanský, ten hraje pořád dokola v každém filmu to samé a nějaká kreativita u něho neexistuje. Co totálně sráží pohádku na dno jsou otřesné trikové efekty, které vypadají, jako by je na počítači dělalo nějaké sedmileté dítě. Hrůza, děs, běs. A Jitka Němcová jako režisérka taktéž zklamala na celé čáře. ()
Umím si představit, že jako knižní pohádka musí znít zajímavě. Zvláště proto, že obsahuje pro pohádku tak typické motivy, zvláště pro tu lidovou. Jenže natočená není moc zajímavá. Možná i proto, že obsazeni byli i zpěváci, kterým se ale role nepovedly. Na druhé straně není divu, když scénář byl tak chabý. Silný průměr nevyvádí z bludiště prakticky nic, co by stálo za čas. ()
Zvláštní pohádkový příběh. Potěšili mě zpěváci v epizodních rolích a také mě potěšilo místo natáčení, protože se točilo i u jezírka v Prokopském údolí, což je bývalý zatopený lom. Jen jsem si říkala, jestli tam bude Jan Dolanský mlátit do toho bubnu na skále, tak určitě sletí dolů do vody. Nepřála bych mu to. V létě z té skály skáčou někteří odvážlivci. ()
Tak nevím... Hezky se na to dívalo, hezky se poslouchala muzika, ale jinak...Mohl to být němý film, protože ty dialogy byly někdy zmatené a většinou zbytečné. Stávalo se, že jedna věta popřela větu která jí bezprostředně předcházela. A vysvobozování Aničky bylo okouzlující: Třikrát prásknu bičem a ož ji neuvidíš PRÁSK. Dvakrát prásknu bičem a už ji neuvidíš PRÁSK, Už jen jednou prásknu bičem a už ji nikdy nespatříš PRÁSK... a bylo to, zákonitě měla Anička zůstat strašákem, ale ono ne... strašák ukázal poraněnou ruku (pět minut po dvanácté) a bylo vysvobozeno... ()
Reklama