Mladý Toscanini

Opäť životopisný film, ktorý neopisuje celý život violončelovej celebrity (o ktorej som dosiaľ nepočul), ale len jeden jej krátky životný úsek a to výlet do Brazílie. Mladý herec Thomas Howell (vždy sa mi vybaví ako jeden z hercov seriálu Amazonka) predstavuje typickú mladícku vznetlivosť a zapálenosť pre všetko v jeho bezprostrednom okolí. Téma otroctva, ktoré vládne v Brazílii, je podružná - ťažko povedať, či je to na škodu, keďže nie je ktovieako spracovaná, skôr rozvláčna. Ale stále radšej ona, ako počúvať uvrieskané operné árie. Poteší aspoň účasť Taylorovej, ktorú maskéri a kostýméri zreparovali do celkom pohľadnej podoby, súčasťou ktorej nikdy nechýba aj push-upka. (18.01.2024)

"Hudba je dar a ten jste dostal od pána Boha, který stvořením světa změnil ten velký chaos v harmonii a soulad."  Životopisný filmy z hudební sféry mám obecně rád a to už jen proto, že v ní většinou hraje prim krásná hudba. Tak tomu je i v tomto filmu, kde zejména posledních 20 minut je plný překrásné hudby Verdiho Aidy. Ale to paralelní téma filmu, které představuje italského dirigenta Artura Toscaniniho jako jakéhosi "politického agitátora" (viz zejména rozhovor s brazilským císařem), mi moc nesedlo. A trošku nepravděpodobná mi přišla i ona změna v (politickém) smyšlení sopranistky Nadiny v průběhu představení. Svou výpravností a jakousi poetickou barevností v sobě ale tento film nezapře typický rukopis Zeffirelliho (jak ho znám z filmového či divadelního zpracování některých oper). Za mě tak velmi silné čtyři hvězdičky. (13.02.2023)

Nie po prvý krát poznamenávam, že opera nepatrí medzi moje obľúbené žánre. O Arturovi Toscaninim viem akurát, že existoval a vo svojom obore bol slávny. Inak je to u Franka Zeffirelliho, Elizabeth Taylor a Philippa Noireta. Nepatria síce medzi mojich obľúbencov, ale rád sa na diela, v ktorých účinkujú alebo ich v prípade Zeffirelliho režírujú rád pozriem. Film o trojročnom úseku zo života Toscaniniho ma nenadchol. Bolo v ňom dosť zaujímavých miest a nápadov, ale tiež dosť klišé, naivity až gýča. Takže priemerné hodnotenie bude asi to najlepšie, čo môžem k filmu vyjadriť. (29.02.2024)

Já tyhle životopisný filmy z hudební sféry nijak zvlášť nemiluju. Je to většinou nuda. Toscaniniho si nejvíc užijí milovníci opery, v závěru filmu je z partitury představen slušný kousek. Věrohodnost příběhu mladého umělce, jenž svou zarputilostí starou bručící divu na správnou věc obrátil, je křehká. Sophie Ward tady moc pěkná kočička, chtělo to trochu v tom teple "od odít". Hodně podobně zamotaný film byl i z novější doby Schůzka s Venuší. (28.01.2018)

Zeffirelli natočil možná spíš pohádku inspirovanou počátky kariéry Artura Toscaniniho než realistický výsek z jeho života, ale krásnou pohádku plnou skutečných emocí, vášní a také ušlechtilosti. Vzdal v ní hold nejen budoucímu světoznámému dirigentovi, jednomu z vůbec nejslavnějších, ale především oddanosti hudbě, svobodě a svobodnému lidskému životu. Možná v něm nešetřil patosem a citovým vydíráním diváka, ovšem obojí k opeře také neodmyslitelně patří.  Snad jen Liz Taylorová to s teatrálností přeháněla občas víc, než bylo i na primadonu únosné. Podivně uspěchaný a jakoby useknutý konec pak na mě působil dojmem neobratně sestříhnuté filmové kopie. (03.12.2022)