Milování zakázáno

Režisér a herec Karel Lamač se v průběhu třicátých let vracel do Československa spíše sporadicky, nejčastěji jako tvůrce nových veseloher s Vlastou Burianem. Jeho herecká kariéra prakticky skončila s nástupem zvukového filmu a tak se v pozdějších letech před kamerou objevoval skutečně výjimečně. Naposledy na počátku roku 1938, nedlouho před svou nucenou emigrací. Ve společné režii s Miroslavem Cikánem vznikla fantastická crazy komedie o záměnách a nedorozuměních ve vile zkrachovalého továrníka. Film obsahuje řadu situací a gagů, které náležejí k tomu nejlepšímu, co v české kinematografii do konce války vzniklo. Kouzelné těsto na ryby, přesolená polévka, harfa kontra gramofon, věřitelé vydávající se za personál, černošský šofér. Vedle Lamače, který se rolí moderního kouzelníka Tonnyho rozloučil se svou bezmála dvacetiletou hereckou dráhou, se objevila řada soudobých populárních tváří v ne úplně standardních stereotypech; např. Hana Vítová hraje snad poprvé výraznou sympatickou komediální roli, široké pole působnosti tu nacházejí i osvědčení komici Plachtova a Tréglova typu, ale rozhodně nejzajímavější zůstávají kreace Světly Svozilové, Anny Letenské a zejména Jindry Lázničky, vesměs epizodistů, kteří jinak neměli mnoho příležitostí projevit v takové šířce svůj komický talent. Bezesporu jeden z nejlepších českých filmů vůbec, který také obsahuje naprosto geniální triky. (04.10.2008)

Po filmech s Hugo Haasem jeden z prvních pokusů o crazy komedii po americkém vzoru. Na to, že se jedná o pokus, výsledek vůbec není špatný. Je zde sice několik zhola zbytečných motivů táhnoucích se celým filmem - reklama na vysavač, losos tlukoucí se přes jezy, kouzelné těsto na ryby..., ale pokud vypustíme tuhle hlušinu, zbývá celá řada kouzelných situací - personál věřitelů, stěhováci, rybí polévka a hlavně harfa vs. gramofon. Karel Lamač už stárnul (a jednak se odcizoval domácímu publiku častým působením v cizině), takže tato milovnická kreace není zrovna přesvědčivá. O to víc na vás působí ostatní herci. Velmi sympatická Hana Vítová, tradičně dobrý Jindřich Plachta, skvělá Anna Letenská, která měla být pro komedie mnohem více využívána, podobně jako Světla Svozilová. Jedna z výraznějších rolí Jindry Lázničky, který měl smysl pro komickou drobnokresbu (viz. Dívka v modrém, Katakomby). Místy jsem se upřímně řezal smíchy, na jednu z prvních crazy-komedií je to víc než dobrý výsledek. (14.01.2004)

Scénář je chabý až téměř neexistující, spíše jde o námět. Ostatní se děje na základě improvizací hereckého ansámblu (alespoň mně to tak připadá). A z toho chaosu na place, kdy místy ztrácíme přehled, a film tempo, občas vyskočí parádní situace k popukání. Za tu odvahu se do toho pustit, za nadšení a za to, že se to povedlo, musím dát plný počet. Uvařit z vody takovouhle dobrou sekerkovou polívku, to se cení. I když byla trochu přesolená. 85% (08.01.2012)

„Vážení, jelikož zde nevidím jednotu myslí, musím dát hlasovat. Kdo je pro? Děkuji, až na paní Zuzanu všichni. Kdo je proti? Také všichni. Návrh se přijímá.“ - „A o čem se vlastně hlasovalo?“ Bláznivý, zábavný, ale též docela nevyrovnaný film. Má řadu povedených dialogových výměn, frků, ovšem i nemálo slabých fórů a vyloženě chabou romantiku (ze zamilovaných se dá snést jen Vítová a kupříkladu Lamač-milovník mi až lezl na nervy). Prim naštěstí hraje humor a komediální nasazení tvůrců člověka příjemně strhne, užil jsem si hlavně pasáže s filozofováním o lístku, harfou či stěhováky („vypravěč pohádek“ Záhorský), „čechoangličtinu“ (např. Tréglovo „changování subjectu“) i milé hrátky s mateřštinou („Já jsem Netušil…“ - „No to jste ani tušit nemoh!“). Závěr se podařil a já dávám slušné 4*. „A máš mě rád, Honzíčku?“ - „Už jsem ti to řek loni, tuhle zas, tak s tím můžeš počítat, ne?“ - „A vezmeš si mě? Slib mi to při našich dětech Francině, Toníkovi, Mařence, Rudovi…“ - „Ale to víš, že si tě vezmu…jen co si na tebe trošku zvyknu.“ (21.04.2019)

Hodně slabý film, který zachraňuje jedině klasická až proslulá scéna Anny Letenské s harfou. Pan továrník Brejcha díky nárokům své milované choti, zkrachuje a čeká záchranu od kamaráda, který se vrací z Ameriky. Do toho se připlete další kamarád Netušil, který za ním přijede i se ženou a dcerou, mladá dealerka Hana Vítová a pár věřitelů, kteří chtějí získat zpět své peníze. Karel Lamač hraje netradiční úlohu synovce Václava Trégla (Trégl byl přitom o pár roků mladší než Lamač), ale tahle role mu zdaleka tolik nesedí jako potrhlí profesoři. Nevýrazný byl tentokrát i Jindřich Plachta a prkenný Jaroslav Marvan. Hlavním režisérem zřejmě byl M. Cikán, jehož režie mi málokdy sedla. (26.04.2019)