Paříž, Texas

Film začne poněkud záhadně - nemluvným mužem v pustině - a celé to stojí na tom, jestli diváka zajímá, kdo je protagonista a co se v jeho životě odehrálo, že takto skončil. Některé filmy si bez charismatického protagonisty poradí, pokud je nedostatek vyvažován v jiných rovinách filmu, ale zde tomu tak není. Osobně takový typ protagonisty v kombinaci s takto pozvolným tempem vyprávění a vyprázdněnou dějovostí považuji za záruku k znudění diváka ještě před tím, než se věci začnou aspoň trochu vyjasňovat. Ari Aster nedávno natočil Beau is Afraid, kde je rovněž traumatizovaný, zmatený a málomluvný protagonista, ale ničemu to nevadí - dokonce to funguje - protože tenhle ten film má vše, co Paříži, Texasu chybí (rychlou dynamiku interesantního, zábavného, komplexního a interpretačně vděčného dění, které vynahrazuje pasivitu protagonisty). Každý tvůrce by se měl zeptat: "Na základě čeho by měl být divák zaujat touto postavou a proč by měl věnovat pozornost jejímu úsilí nebo situaci?" Pokud odpovědi snadno nevystávají na mysli, tak má látka vadu v samotném svém jádru a scénárista může začít znova a líp. Nezdá se mi, že by si takovou otázku položili tvůrci tohoto filmu, a tak se divák ani o hodinu později nic moc nového nedozví. Zábavnostní rozměr je v umění důležitý (v kinematografii spíše než třeba v malbě z důvodu doby, které si dílo žádá), páč to, že se divák baví, ho činí zainteresovanějším a umožňuje mu zdařileji přijímat významy daného díla. Ve filmu se může podstatnou část stopáže odehrávat něco nedůležitého (např. postavy jedou v autě a jenom si povídají o něčem), avšak musí to být zábavnostně vyváženo - kupříkladu ta samotná (ač bezvýznamná) interakce mezi postavami nesmí být nudná. Paris, Texas je však příliš roztahaný film s nepříliš strhující filmovou řečí, s nepříliš strhujícím protagonistou a nepříliš strhujícím děním. Nezajímalo mě, co se stalo tomu nemluvnému muži, který odešel od svého syna a rodiny do pouště, ač to je téma, které by mě zajímat mělo. Byl jsem otrávený celou tou bezobsažností a prázdnotou, že jsem nepropadl žádné meditativní melancholii ani jsem se s protagonistou nevydal na žádnou existenciální pouť. Viděl jsem je zmateného debila, kterého najdou, odvezou. Pak se začne sbližovat se synem, kterého opustil, ale jelikož je to pojato velmi zkratkovitě, tak na mě nezapůsobilo ani to. Závěr sice vysvětlí, co se stalo mezí ním a jeho ženou, ale jelikož mi to bylo fuk, tak se žádná katarze nedostavila a já vůči dění setrval chladný a jen postavy nechal, ať se z toho už konečně vykecaj a mam konečně klid. Nakonec jsem si ale pomyslel: "Vážně jsem, já blbec, dával celou dobu pozor, jen abych se teď dozvěděl tohle!?" Film sice obsahuje pár pěkný obrázků, ale jinak to považuji za velmi slabý tvůrčí výkon. Některé lidi ale snad strhne i Jeanne Dielmanová... (17.07.2021)

Zatím jsem to nepochopil, něco šlo mimo mě. (02.10.2007)

Můj druhý film Wima Wenderse, jeho Nebe nad Berlínem zbožňuji. K napsání komentáře k Paříž, Texas jsem si raději ponechal několik dní, protože jsem chtěl volit slova správně. První dojmy byly totiž takové, že jsem byl doslova omámen kouzlem tohoto filmu a zmohl bych se pouze na citoslovce. Po několika dnech jsem již nalézal i slova.. Paříž, Texas je pomalý, "barevný" , krásný, deepový a neskutečný lidsky hluboký film s prvky road movie. Pod kůži se dostává nenápadně, ale během těch 147 minut vás totálně pohltí. Stáváte se tak jedním z účastníků tohoto "neveselého příběhu s polovičním happy endem" a snažíte se děj ovlivnit, ale ono to nejde :) Je to jeden z těch mála filmů, které ve vás dlouho zůstanou.. Slova se pořád hledají dosti těžce. (12.01.2010)

Obrazově i jinak uhrančivý Wendersův majstrštyk.......Výkony Nastassji Kinské a hlavně Harry Dean Stantona by zasloužily samostatný komentář. (10.01.2011)

| Road Movies | Veľmi pekný film o živote, spolu s nádhernými prériami Texasu a zručnou réžiu som si tento film vychutnal fakt že dosýta. Tie herecké výkony, tá jemnosť, s akou ten film pracuje a tá ľudskosť, ktorá z dvoch hlavných postáv vyžaruje pri záverečnej konfrontácii je na nezaplatenie. Škoda jedine, že ma to neočarovalo po celú dĺžku stopáže, pár scén mi prišlo zbytočných, pár scén prikrátkych. Jedná sa však ale o dielo, ktoré stopercentne stojí za vašu pozornosť. Viac TU. | Hodnotenie: 8/10 | (18.05.2024)

... (15.01.2007)

Něco mezi Rain Manem.. Příběhem Alvina Straighta a nebetyčnou nudou.. (12.12.2008)

Geniální. Krásná opravdovost a jistá syrovost příběhu, ještě zesílená perfektní, stejně působící kamerou a magickou hudbou. Závěrečná asi půlhodina je neskutečná... (01.04.2009)

Tak tohle byla čistá nádhera. Nejprve jsem se bál skoro dvou a půl hodinové stopáže u road-movie, ale v podstatě od první scény jsem čas přestal vnímat, protože bylo jasné, že se přede mnou odehrává něco mimořádného. Žaludek se mi svíral už tak od první čtvrtiny, protože tento snímek se opravdu trefil do mé momentální životní situace, těch paralel tam bylo skutečně mnoho, emocionální poušť hlavního hrdiny, kterého to žene svižnou chůzí co nejdále na horizont („There's nothin' out there.), aby utekl sám před sebou a zapomněl na neúprosnou bolest, kterou si s sebou nese, ale která ho chtě nechtě dohání (protože útěk nikdy nic nevyřeší), nejprve pouze jméno jeho (i mé ztracené) lásky nechávající prostor pro fantazii, ohlédnutí do krásné minulosti a vzpomínkový optimismus, vidina budoucnosti (pro mě budoucnosti obecně, co všechno jsme spolu nestihli) se synem, shledání (podoba Jane neskutečná, mladá Nastassja byla skutečně nádherná) za sklem poprvé se všemi démony a následně podruhé, plné smíření a sebeobětující lásky, a jako takový bonbónek se mi do srdce trefila i, dá se říct, „vedlejší“ linie pro změnu bratrské sebeobětující a nezištné lásky, kdy bratr Travise bez váhání sedne na letadlo a rozjede se do pouště, poskytne střechu nad hlavou, finance a nakonec se vzdá i dítěte, kterého se pro něj ujal se svou ženou a které milovali jako vlastní, protože ví, že je to tak pro všechny nejlepší, přestože jeho život to může změnit od základů („Then why do you keep pushing them together?“ -„Travis happens to be my brother.“), stejně jako to udělá v závěru Travis. Pokud něco děláte pro druhého, aniž z toho vy sami něco máte, ba naopak vám to ještě přitíží, ale stejně celou svou bytostí cítíte, že to pro toho druhého udělat musíte, protože chcete, aby byl/a šťastný/á, bezpodmínečně, pak vám gratuluji, poznali jste tu pravou lásku. Až si skoro říkám, jak se mohlo tolik emocí vejít do jednoho filmu, jehož tempo je celou tak nádherně poklidné. A že se mi trefili do vkusu i tou nádhernou Amerikou let osmdesátých, kterou tak miluji, to už snad ani rozebírat nebudu. Dechberoucí masterpiece. (16.07.2016)

Hezký film o hledání sebe sama. 9/10 (24.10.2008)

Art. Mám ho rád, ale nesmí nudit (teda může, ale musí to být opravdu bomba). Většina kvalitních dramat mě právě nudí. A já to stejně zkouším dál a čekám, až najdu něco (pro mě) stravitelého. (07.03.2009)

Opravdu velký filmový příběh. Silné emoce, fantastický výkon H.D.Stantona, skvělý hudební doprovod Ry Coodera, který podmalovává obrázky podobným způsobem jako Neil Young Mrtvého muže. Tempo je pomalé (ve chvíli, kdy se má za polopropustným sklem poprvé objevit Jane, to hraničí s psychickým terorem), ale zrak k obrazovce jako přikovaný. Způsob, jakým toho Wenders dosahuje, se mi nedaří definovat, jen se nechávám unášet. Procítěné a nadčasové. (22.11.2009)

Rozmýšľal som, či dať tri hviezdy, alebo štyri. Nakoniec dám iba tri, hoci z desiatich by som dal sedem. Niektoré veci mi na filme nesedeli. Zbytočne dlhý, zato celkom romantický, začiatok, ktorý bol na konci filmu len tak pár vetami vysvetlený. V skutočnosti však vysvetlený nebol, lebo mnohé podrobnosti boli podľa môjho názoru odfláknuté. Tú náhlu zmenu z nemého poloblázna na normálneho človeka som filmu neuveril. Taktiež som nepochopil dôvod Travisovho počínania na konci príbehu. Nehovoriac o tom, ako sa po poslednom telefonáte s jeho bratom a švagrinou na nich dvoch zabudlo, hoci diváka zaujíma, ako dopadli a dokáže sa vcítiť do ich situácie. Sebecké a nezodpovedné počínanie Travisa dokonca vyzerá ako šľachetné a správne. Mohol by som pokračovať ďalšími otázkami (trebárs prečo Travis v autopožičovni požadoval to isté auto), ale svoj postoj som snáď dostatočne objasnil beztak. Môj celkový dojem z tohto filmu je nadpriemerný, ale vážne nedostatky to na štyri hviezdy nepustia, tobôž nie na päť. (02.02.2011)

Škoda dosť nezáživnej strednej pasáže cestovania so synom. Inak Wenders ako vyšitý! Kto bol alebo je zamilovaný, prípadne nešťastne rozídený bude mať zážitok dvojnásobný. Podporený skvelou hudbou Ry Coodera sa dej lenivo posúva a vy sa neviete dočkať finále. Aj keď sú chvíle kedy sa zdá byť film nekonečný, záverečná polhodina to napraví. (25.02.2013)

vynikajici pribeh, zajimavy natoceny, ale prilis pomaly a dlouhy... (29.07.2007)

Zvláštne ako sa mi tento film zaryl pod kožu aj napriek tomu že som počas sledovania nie raz kukol na hodinky že dokedy to ešte Wim mieni naťahovať..a odhalenia zo spoločnej tajomnej minulosti Travisa a Jane sa mi zdali trochu nedostačujúce, čakal som že sa dozviem viac.. Ale teraz spätne len krútim hlavou nad mojimi polopatistickými potrebami, veď ich[ hlavných postáv ] vzájomný emocionálny striptíz tesne pred koncom filmu, mimochodom natočený jedinečným originálnym spôsobom, povedal a vystihol úplne všetko čo bolo treba a keď si na to spomeniem, jeho intenzita na mňa pôsobí stále viac a viac..Rovnako ako podmanivá hudba vytvárajúca v kombinácii so zábermi nekonečných texaských horizontov maximálne hodiacu sa melancholickú atmosféru..A nedá mi ešte nevychváliť nevídane profesionálny a sympatický výkon toho detského herca [ decká vo filme ma väčšinou otravujú ale v tomto prípade ma jeho postava fakt bavila, napr. scény keď spolu s otcom v Houstone číhajú na mamu a potom zbesilo prenasledujú jej auto sú nezabudnuteľné ]]..a Nastassjinu krásu a charizmu by som vydržal za tým sklom obdivovať x hodín..aj keby celý čas zostala oblečená:].. (03.01.2009)

Ja viem, že to niektori neradi počuju, ja to tiež nerad používam, ale toto je umelecké zachovanie viacerých poschodí, rozloženie filmarskej práce na drobky v 140 minutej dlžke nevšedného filmára .Príbeh,réžia, kamera, herci, myšlienky, slová, reči. Na tieto filmy sa chodí na festivaly. Trochu výlet, trochu divadlo a trochu len thak život v (americká kultúra) priamom prenose. Aj ako keby som si nič nepozrel, až sa v hrobe otáča. (31.03.2009)

Dojemný a hluboce lidský příběh. Začíná to někde uprostřed pouště v Texasu, kde se potuluje jistý nemluvný muž jménem Travis. Skončí na místní benzínce a po spolykání pár kostek ledu omdlí. Následně je informován jeho bratr Walt, který pro něj přijede a má pro jeho podivínství a nemluvnost svatou trpělivost. Dojedou k Waltovi domů, kde kromě jeho ženy žije také malý Hunter, což je syn Huntera, který ovšem poslední čtyři roky vyrůstal u Walta a na svého pravého otce Travise si nevzpomíná. Postupně se však sbližují, snaží se fungovat jako otec a syn a vydají se hledat matku Jane. Ta je o mnoho mladší než Travis a ten si jí nabrnknul když jí bylo pouhých 17 let. Postupně tak zjišťujeme, co se vlastně stalo, jak se to pokazilo a proč se rodina rozpadla. Film ubíhá celkem pomalu, jsou zde záběry na krajinu amerického Západu a Středozápadu, hraje podmanivá hudba, a všechny postavy jsou nesmírně sympatické, hlavně malý Hunter je neuvěřitelně roztomilý. Škoda, že takoví lidé jsou jen ve filmech. Konec mě totálně dostal a jako jeden z mála mě tento film rozbrečel. Prostě to bylo úžasné a ty necelé dvě a půl hodiny se vyplatily! (11.03.2022)

Krásný a originální příběh obalený ve skvělém vizuálu. Po celou dobu filmu jsem žasnul nad krásnými neonovými zaběry a nekonečnými texaskými pouštěmi, které jsou zdobeny krásnou, modrou oblohou. Skvělé herecké výkony dopomáhaly každé scéně a byly velmi důležitým faktorem v geniální scéně s telefonátem, která byla jedna z nejvíce strhujících scén, které jsem kdy viděl. A na finále jsem jen beze slov koukal se slzou v oku. (05.02.2023)

(!část.obsah) "Pan nikdo" putuje, nebo se spíš motá v ošuntělém obleku, po zpustlé krajině, němý, očividně s břemenem viny a hanby. To trvá čtyři roky. Když si ho "vyzvedne" jeho bratr, začíná se příběh rozvíjet a v pomalém tempu rozuzlovat, než to do sebe vše zapadne ("pan nikdo" má zase jméno-Travis, dovídáme se o synovi Hunterovi, zmizelé manželce Jane). Díváme se, jak otec znovu a velice pomalu hledá cestu k synovi (i naopak); opustil ho a to není jednoduché, vyžaduje to mimořádné úsilí. Zvlášť, když Travisův bratr se ženou nahradily chlapci rodiče (pro Huntera je to máma a táta) a tedy domov; následuje společné hledání Jane atd. Nechci tady mrhat ani časem, ani písmeny na obsah, ale... např. najdeme tu výjimečnou prodlouženou scénu, když Travis kráčí přes dálniční most za doprovodu hystericky řvoucího mužského hlasu. Je to šílený muž, křičící do provozu, ke kterému se Travis po celou tu dobu klidně blíží a projde vedle něho s ležérním poplácáním po rameni.  Vrcholné scény se ale odehrávají v peep show-obsahují v podstatě popis odcizení Travisa a Jane. Nastasja Kinski má nesmírně obtížný úkol - ukázat nám příběh Jane v pouhých dvou scénách (než pochopí, že příběh, který slyší od muže za sklem je "její a Travisův") a zvládla to na výbornou-od zmatenosti, přes vyděšenost, až po dojetí. K závěru můžu říct tolik: otec pomohl vrátit syna matce a matku synovi; napravil křivdu, kterou ze svého úhlu pohledu způsobil a odjel... sám, protože se mu dostalo daru odpuštění. I tak mi bylo  smutno. Snímek však působí i po tolika letech tajemně a kvílivá kytara Ry Coodera kopíruje pustou krásu texaské pouště i strhanou vyhublou tvář vynikajícího Harryho Deana Stantona, do té doby a v podstaté i poté v šuplíku vedlejších herců. A nejenom to - dobíjí filmu baterie emocí a citů; je to pátá * pro Paris, Texas. (09.04.2024)