Rozhovor

80%. Předně je třeba říct, že postklasický Hollywood obdivuji a patří k mým nejoblíbenějším filmovým obdobím vůbec. The Conversation je novohollywoodský snímek se vším všudy a je obrovská škoda, že ten pasivně-agresivní náladový styl, kterým filmaři chytali diváky za srdce v šedesátých a sedmdesátých letech, je definitivně ta tam. Ale k věci. The Conversation se rozjíždí velmi, velmi pomalu. Nicméně ne vždy je to na škodu, zvlášť pak v případě, že připravujete půdu pro atmosferický masakr, který přišel v druhé části snímku; pak si lehké počáteční zaváhání můžete dovolit, ba naopak je velmi žádoucí, tím spíš, jste-li uprostřed natáčení patrně nejvýznamnější trilogie všech dob, jako byl Francis Ford Coppola v době vzniku tohoto snímku. Dle zmiňovaného je tedy třeba vydržet a nevzdat to. Důvodná paranoia provázaná s postavou Harryho Caula (která splňuje všechny předpoklady pro to stát se jednou kultovní) vytváří velmi zlehka a postupně neuvěřitelné aroma, které vás od začátku drží a nepouští ani přesto, že v první půl až tři čtvrtě hodině se zdánlivě vůbec nic zásadního neděje, vlastně naopak přímo úměrně s ubíhající stopáží se napětí konstantně zvyšuje. Paranoický komplex se pak dostává do plných otáček někdy krátce po polovině a sofistikované peripetie vás nutí otevřít ústa a až do závěrečných titulků je nechat pootevřená na důkaz toho, že se Coppolovi podařil výjimečný kousek, a sice v komorních podmínkách vytvořit neopakovatelnou estetickou a emocionální atmosféru končící Caulovou finální sebereflexí jakožto dokonalým zakončením něčeho, co se povrchně tváří jako jemné, decentní drama, avšak skrývá v sobě obrovský potenciál - jak bylo řečeno - stát se jednou, pro svůj šarm a svědomitost, kultovním. Škoda, že bylo The Conversation zastíněno nejen kmotrovskou ságou, ale dalšími špičkovými snímky v kvalitativně velmi plodném období (Chinatown, Murder on the Orient Express, The Sting, Amarcord; ačkoli poslední jmenovaný byl doceněn až později). Špičková práce. (11.01.2015)

Gene Hackman v psychlogicky detailne prepracovanej postave Harryho Caula, ktorý sa živí odpočúvaním osôb. Po čase naňho doľahne svedomie, prejaví sa u neho zvedavosť ("curiosity is human nature", ako hovorí jeho kolega), začína sa prejavovať naplno paranoja a schýza (rovnako ako v spoločnosti, poznamenanej aférou Watergate). Coppola natočil veľmi kvalitný, pomalý, psychologický triler, ktorý nezaujme tempom, ani hutnosťou deja, ale predovšetkým one man show jeho hlavného predstaviteľa. Nie je to príjemný film a asi ťažko ho budete chcieť vidieť znova. Moje hodnotenie nie je vyjadrením jeho kvalít, tie sú nesporné, ale nepríjemného pocitu z filmu, ktorý vo mne zostal. (09.07.2012)

Veškeré své umění zapomněl Coppola doma v šuplíku a během natáčení se ani jednou neodvážil pro něj vrátit. Jinak si tento destruktivní zážitek nedovedu vysvětlit. První půlhodinu se do nekonečna omílá dialog sledovaného páru a když nastane okamžik, který by mohl dění posunout dál, tak se za asistence nevýrazné dramatizace vše odehrává znovu. Tím "vše" mám bohužel na mysli nulovou atmosféru, zcela chladné komponování hudby a nevídanou utahanost děje, který nemá absolutně žádnou snahu vybudovat jakýkoliv spád a nějakou klíčovost událostí. Od odpadu to zachraňují cca 3 sugestivní scény (scéna v hotelu, krev v záchodu a samotný závěr zobrazující náznak workoholismu). Pokud se na tento debakl skutečně díval prezident Nixon, tak ho měli vyznamenat Nobelovou cenou za odvahu. (30.03.2013)

Výborný thriller, jehož autor, Francis Ford Coppola, si zjevně půjčuje od Antonioniho Zvětšeniny, ale jeho historku o náhodném objevu důmyslně obměnil, oprostil od jakéhokoliv humoru a naopak přidal ještě trochu víc paranoii. Dlouhou dobu (skoro celý film) to vypadá, že se nic neděje, a divák se zorientuje skoro až v závěru. O to zajímavější ale konec a celé vyznění filmu je. Stejně by film mohl být kratší. (31.03.2010)

Příběh o muži co špicluje ostatní a sám se dostal do spáru sledování tím,že chce pomoct sledované osobě a trápí ho svědomí.Člověk musí být pořád v pozoru!Akci tu nehledejte,spíš je to film k zamyšlení kde má člověk hranice svého jednání.Finále by se dalo nazvat-s čím člověk zachází.... .Za mě 75 % a čtyři hvězdy. (31.10.2014)