La vittima designata

Cizinci ve vlaku po italsku. Hitchcock napínal struny na samou mez a v závěru na ně brnkl s razancí sobě vlastní. Italská verze se, nemít skvělého Tomase Miliana, plácá v trochu ospalém příběhu lehce okořeněném homosexuálním jiskřením mezi oběma hlavními hrdiny. Provokativně erotický začátek slibuje společně s úžasnou hudbou Luise Bacalova úplně jiný film než jakého se mi dostalo, kriminálního dramatu postrádajícího spád a s jen střípky napětí. Vypjatý, leč předvídatelný, závěr už toho příliš nezachrání. Za Milliana tři. Minimálně tag giallo je zcela mimo (poliziotteschi nejspíš taky), ovšem to na ČSFD není nic neobvyklého Vivat topr! Viděno během Season Challenge tour 2015 (25.08.2015)

Něco za něco, aneb vzájemná výpomoc pomůže nám oběma. Pro mne mnohem přitažlivější thriller než původní od A.H. Napínavý film o zločinu, který se poněkud vymkne, s nádhernou kamerou (procházel jsem si s ní Benátky, co vypadají jako na postarších pohlednicích, a vzpomínal) a úžasnou hudbou. Vytříbený smysl pro kompozici obrazů, skvělé interiéry (prostě Italové), citlivá práce s barvami (pastelové a impressionistické tóny, symbolika červené šály je až křičící) a nádhera starého města i okolí vily u jezera. Krásné ženy, tajemný Matteo a neklidný Stefano. Od začátku do konce jsem hltal obrazy zkázy hlavního hrdiny. Chápu, že pro někoho snad nudné, pro mne však uhrančivé až do konce... (28.08.2015)

Rozhodně bych tento film nesrovnávala s Hitchcockovými  Cizinci ve vlaku. Oba režiséři pracují s předlohou Patricie Highsmith naprosto rozdílně. Ani jeden z nich se nedrží otrocky textu, ale základní téma přizpůsobují svému záměru. Každý z filmů má naprosto odlišnou energii i vyznění. La vittima designata čaruje s atmosférou 70. let, se snobským prostředím vyšších kruhů a mámivou stylizací reklamy. Využívá magické, nadčasové krásy Benátek. Dekadentní a výtvarně vytříbené překvapení. (13.07.2021)

Alfréd Hitchcock byl opravdu výjimečný filmař a jeho umění bylo mnohokrát napodobováno. Někdy lépe a někdy hůře. Italové, jako velcí milovníci tohoto skvělého režiséra, se o to pokušeli celkem často. Už sám velký mistr Bava "vykradl" film The Man Who Knew Too Much, když stvořil giallo žánr. Maurizio Luicidi si jako vzor svého filmu vybral thriller Strangers on a Train a já musím konstatovat, že se mu tato nová verze rozhozhodně také povedla. O příběhu se rozepisovat již nebudu, to udělali jiní, rád bych ale zmínil parádní atmosféru, která z filmu přímo sálá. Benátky, precizní hudební doprovod, 70. léta, erotično a napětí se spolu perfekně zkloubili a vytvořili parádní kokteil! A k tomu napínavý závěr, který dle mého názoru, strčil do kapsy i orignál, dělá z tohoto snámku italskou lahůdku. PS: V různých diskuzích a blogech je tento film řazen do gialla, ale opravdu jím není. (09.10.2011)

Reziser Maurizio Lucidi sa inspiroval kultovym Alfredom Hitchockom a jeho filmom Cizinci ve Vlaku 1951. V hlavnej roli sa predstavil vyborny Tomas Milian /Velka Prestrelka 1966, Traffic -nadvlada Gangu/ a je to navyse podla mna aj polizzioteschi tak trochu, aj fryler. Karel Chrocht tu zas cosi pise o ponurom meste Venezia /po nasom Benatky/ - co ja viem, Veneziu som tam videl, to jo, len ta pochmurnost mi jaxi usla. Kazdopadne asi najlepsi film rezisera Lucidiho, inak si myslim, ze tocil same otravne priblble podivinske sracky. Hitchcock bol znamy svojimi zavermi, kedy atmosfera filmov vrcholila, tu nic take nie je, tempo je pomale a kludne, ale nie ospale, dialogy vsak na urovni, akurat trochu nuda v strede filmu. A podla mna to nie je dzallo, skor taky taliansky pokus o kriminalku. Kazdopadne jaxom napisal, najlepsi Lucidi : 79 % (18.04.2018)