La vittima designata

Alfréd Hitchcock byl opravdu výjimečný filmař a jeho umění bylo mnohokrát napodobováno. Někdy lépe a někdy hůře. Italové, jako velcí milovníci tohoto skvělého režiséra, se o to pokušeli celkem často. Už sám velký mistr Bava "vykradl" film The Man Who Knew Too Much, když stvořil giallo žánr. Maurizio Luicidi si jako vzor svého filmu vybral thriller Strangers on a Train a já musím konstatovat, že se mu tato nová verze rozhozhodně také povedla. O příběhu se rozepisovat již nebudu, to udělali jiní, rád bych ale zmínil parádní atmosféru, která z filmu přímo sálá. Benátky, precizní hudební doprovod, 70. léta, erotično a napětí se spolu perfekně zkloubili a vytvořili parádní kokteil! A k tomu napínavý závěr, který dle mého názoru, strčil do kapsy i orignál, dělá z tohoto snámku italskou lahůdku. PS: V různých diskuzích a blogech je tento film řazen do gialla, ale opravdu jím není. (09.10.2011)

Rozhodně bych tento film nesrovnávala s Hitchcockovými  Cizinci ve vlaku. Oba režiséři pracují s předlohou Patricie Highsmith naprosto rozdílně. Ani jeden z nich se nedrží otrocky textu, ale základní téma přizpůsobují svému záměru. Každý z filmů má naprosto odlišnou energii i vyznění. La vittima designata čaruje s atmosférou 70. let, se snobským prostředím vyšších kruhů a mámivou stylizací reklamy. Využívá magické, nadčasové krásy Benátek. Dekadentní a výtvarně vytříbené překvapení. (13.07.2021)

Hlavní kostra příběhu vychází z Hitchcockova filmu Strangers on a Train. Stefano Argenti by se rád zbavil manželky, která je velmi bohatá, ovšem svému manželovi příliš pěnez neposkytuje. Stefano se potká se zvláštním mužem, Matteem, se kterým se spřátelí a on mu po nějaké době navrhne výměnu: já zabiji tvou ženu, ty mého bratra, který mne celý život tyranizuje… Pierre Clémenti jako Count Matteo Tiepolo je vzhledem docela extravagantní a v ulicích Benátek je to o to zajímavější. Vyzdvihnout mohu snad jen samotný konec filmu, jinak ne, že bych se přímo nudil, ale dost pomalé tempo mi v tomto případě nevyhovovalo. (17.04.2009)

Cizinci ve vlaku po italsku. Hitchcock napínal struny na samou mez a v závěru na ně brnkl s razancí sobě vlastní. Italská verze se, nemít skvělého Tomase Miliana, plácá v trochu ospalém příběhu lehce okořeněném homosexuálním jiskřením mezi oběma hlavními hrdiny. Provokativně erotický začátek slibuje společně s úžasnou hudbou Luise Bacalova úplně jiný film než jakého se mi dostalo, kriminálního dramatu postrádajícího spád a s jen střípky napětí. Vypjatý, leč předvídatelný, závěr už toho příliš nezachrání. Za Milliana tři. Minimálně tag giallo je zcela mimo (poliziotteschi nejspíš taky), ovšem to na ČSFD není nic neobvyklého Vivat topr! Viděno během Season Challenge tour 2015 (25.08.2015)

Vcelku nejapné giallo s dosť nezaujímavými postavami, v ktorom sa dá nájsť pár svetlejších momentov, ale to je tak všetko. Vykradnutý Hitchcockovov námet je jeden z tých momentov. Nuda a absencia napätia sú však v trileri alebo krimitrileri vždy nemilými 'partnermi'. A sledovať naivného hlavného hrdinu, ako sa ľahko necháva namotávať do sietí intríg buzerantsky vyzerajúceho a aj chovajúceho sa náhodného okoloidúceho, nie je nič pre mňa. Minimálne to šlo spraviť záživnejšie. Záverečná pointa je predvídateľná a lacne spracovaná. (21.02.2020)