The Manson Family
Režie:
Jim Van BebberScénář:
Jim Van BebberKamera:
Mike KingHrají:
Marcelo Games, Marc Pitman, Leslie Orr, Jim Van Bebber, Sage Stallone, Phil Anselmo, Amy Yates, Maureen Allisse, Sherri Rickman, Mark Gillespie, Charlie GoetzObsahy(1)
Režisér Roman Polanski odjíždí z Ameriky do Evropy dokončit svůj film. Jeho těhotná manželka, úspěšná herečka Sharon Tate zůstává sama ve společném domě na Cielo Drive v Beverly Hills. Jeden ze srpnových večerů tráví ve společnosti přátel. Večírek kolem půlnoci přeruší násilné vniknutí členů sekty psychopata a satanisty Charlese Mansona, kteří brutálním způsobem vyvraždí a zmasakrují všechny zúčastněné. Roman Polanski žije od vraždy své manželky a nenarozeného dítěte ve Francii. Do Spojených Států se vrátil až v roce 2003, kdy získal Oscara za film Pianista. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (54)
Takřka neznámí režisér Jim Van Bebber, který byl do té doby známý hlavně tvorbou videoklipů pro kanadskou industriální veličinu Skinny Puppy, přišel v roce 1997 s naprosto nekompromisním masakrem postaveným na reálném kriminálním případu z konce šedesátých let. Asi není třeba představovat manipulátora Charlese Mansona a jeho „povedenou“ rodinu nějak obšírněji. Ostatně, ten případ je notoricky známý a informací je plný internet (včetně autentických fotografií z místa činu). Nemám nic proti nevšedním experimentálním přístupům, kterým se někteří režiséři snaží mystifikovat své publikum, ale nejsem si jistý zdali je takové ohýbání reality vkusné zrovna v tomto konkrétním případě. Spíš ne. Film se tváří jako mix dokumentu a fiktivního filmu, přičemž hranice mezi fakty a výplody fantasie se chaoticky stírají. Problém je v tom, že režisér na mnoha místech záměrně překrucuje skutečnost, ale nemá potřebu své konání jakkoliv ospravedlnit nebo na to diváka alespoň upozornit. Dejme tomu. U smyšleného příběhu to nevadí. Vlastně to nevadí ani v souvislosti s nějakou lehkou historickou událostí, ale dělat si „prdel“ z bestiální, mnohonásobné vraždy, při níž mimochodem zemřela i žena v osmém měsíci těhotenství, mi přijde krajně nevkusné. Dobrá. Umění je zkrátka umění, a kinematografie - jak jistě souhlasíte - je jednou z nejsvobodnějších forem umění. Jenže ouha! Manson stojí za prd i po té umělecké stránce. Dementní střih, ploché herecké výkony a bláznivé obrazové filtry, ze kterých Vás za chvilku začne bolet kebule, to není umění, ale diletantství. I když nechám své puritánství za dveřmi, tak mi nezbývá konstatovat, že Bebber natočil obyčejný škvár. Šokující, ale pořád škvár, čímž se dostávám k jedinému pozitivu celého filmu. Na to, že jde o televizní produkci, mají zdejší gore efekty opravdu zničující účinky. V závěrečných deseti minutách dosahuje bestialita takové úrovně, že u citlivých jedinců může způsobovat samovolné zvracení. Zde se samozřejmě Bebber držel faktů zuby nehty, aby uspokojil svou touhu šokovat. Pokud Vám tohle stačí, pak nemusíte váhat, ale zdůrazňuji, že zrovna na tuhle černou skvrnu amerických dějin vzniklo daleko více kvalitnějších filmů, seriálů a dokumentů. ()
Masový vrah Charles Manson inspiroval mnohé filmaře, vyžívající se v brutalitách. Pod záminkou rekonstrukce jeho akce, kdy se svou satanistickou sektou řádil na party v domě režiséra Polanského a brutálně zabil jeho těhotnou ženu, tuším i nějaké dítě a další lidi, si tvůrci natočili tuto velice realistickou show jen pro silné žaludky, se spoustou krve a obscenit. Líbi-li se vám, když někdo vidličkou bez přestání nadšeně bodá do zadku mrtvoly, prosím. DVD: Pouhý trailer na tento a dva jiné filmy (s CZ titulky) a fotogalerie. Film 0/4, Bonusy 1/4, Zvuk 1/4, Obraz 1/4 ()
Jim Van Bebber je velice svérázný filmař a stejně svérázný je i jeho snímek o Charlesi Mansonovi a jeho „Rodině“ (nenechte se mást zdejším obsahem, ten se vztahuje až k posledním několika minutám). Už podle jeho předchozích, taktéž především nezávislých nízkorozpočtových počinů, ať už krátkometrážních zvráceností či poměrně zajímavé prvotiny (Dead Beat at Dawn), bylo zřejmé, jaká témata jej zajímají. Manson je jen vyvrcholením Bebberovy dosavadní kariéry. Spojení reálných záběrů se zbytkem, který je natočený tak, že se téměř nedá poznat, zda se jedná o autentické dobové záběry, nebo materiál nový, nabízí dohromady velmi zajímavý celek. Vraždy byly i přes minimální rozpočet a triky dělané na koleně (nebo možná právě díky tomu) natolik realistické, že podruhé v životě jsem u hraného filmu pocítil opravdové znechucení (poprvé to bylo u filmu Angst). Krom zajímavé kamery je dalším pozitiven filmu také hudba. Pokud se Van Bebber tímto snímkem opravdu snažil kriticky upozornit na rozšiřující se kult kolem postavy Charlese Mansona, musím uznat, že se mu to podařilo v plné míře (o tom svědčí i mnoho komentů, obzvláště těch odpadových). Jima Van Bebbera budu i nadále sledovat a doufám, že se od něj ještě nějaké nezávislé tvorby v podobném duchu dočkáme. ()
Film si za mě nebere servítky a ukazuje poměrně krutou pravdu, kterou my - ti, kteří se toho neúčastnily, ani v tom nežily - nezažily. Ale potřebuji říct, že nějak takto jsem si představovala, že to probíhalo, takhle se chovaly...Za mě si film nebere vůbec servítky, nemá zábrany a to až do poslední minuty...Chvilkama mě až povídání postav, které znázorňovaly skutečné účastníky dovedly k tomu - ano, pykej do konce života za to, co jsi udělala...protože takové zvěrstvo, co jste udělaly je za mě neomluvitelné. Film je hodně surový, syrový a často jsem odkláněla pohled..Za mě skvěle zpracované. A konečně se tam nejednalo jen o jedinou těhotnou, kterou snad všichni z toho období znají... ()
Co na to říct; i přes nesmírně silnou látku je to natočeno tak strašně nudně a sterilně, že třeba sex, ačkoliv je ve filmu pořád, nevypadá jako sex, ale jako velmi hraný sex. Zvolená polodokumentární forma vzprávění je spíš chaotická a nepřehledná a výsledný dojem je pouze ten, že je to jedna velká nuda. ()
Galerie (19)
Photo © Mercury Films
Reklama