Krvavý sport

Po dlouhé době jsem se podíval na Krvavý sport, který mi připomněl, jak se má dělat správný bojový film v aréně. Van Damme zářil a měl na to. Hrál v těch starých dobrých filmech kluky, kteří se z ničeho dostali k něčemu a co je hlavní, měli v srdci pokoru. Tu ale Jean Claude paradoxně film od filmu ztrácel, až začal fetovat a skončil v léčebně. Na jeho vrcholnou formu se každopádně nádherně kouká kdykoliv, jak v mládí, tak v současnosti a co je hlavní...neomzrí. (11.08.2011)

Tenhle film v mém osobním Van Dammeho žebříčku vždy pomyslně soupeřil o první příčku s Dvojitým zásahem a zůstal jen v těsném závěsu. Je to skvělá arénovka, kde si divák může užít hned několik různých stylů bojových umění. Třešničkou je skvělý Jean-Claude (zde doslova v životní formě) či nádherná Leah Ayres a velkou pozornost na sebe samozřejmě poutá i finálový protivník hlavního hrdiny - Bolo Yeung. Tohohle herce já prostě zbožňuji. Krvavý sport je klasika a té patří vždy vysoké hodnocení. (11.06.2020)

Ten film je sice blbý, ale svým způsobem zábavný. Navíc pro mne je to takové nostalgické retro. /// 2020 - Tak jsem to viděl zase po letech a je to vlastně celý ještě větší blbina, než jsem si to pamatoval. Nemá to skoro děj, ale zároveň jsou tu navršený naprosto všechny osmdesátkový klišé, na jaký si jen jde vzpomenout. Jsou tu flashbacky, je tu tréningová montáž (!!!)... A jsou tu i věci, který by dneska ve filmu už asi nebyly, třeba když JCVD hraje s otravným Arabem hru o tu sexy novinářku. (23.06.2007)

Bylo mi jasné, že hodně bude dělat nostalgie, ale rozhodl jsem se, že ji zkusím potlačit. A ono to i bez ní prostě pořád, i po těch letech, funguje. Jasně, dneska jsou podobné filmy trošku už někde jinde, souboje jsou technicko-matematicky vypilované až do neskutečně neuvěřitelných výšin (ale skvělých na koukání), na tomhle se mi ale hrozně líbilo právě to, jak to bylo uvěřitelnější a realističtější. Van Damme je zábavný, jeden z mála mužů, který vám způsobí podivné pocity v rozkroku, aniž by se vás dotkl. Zjišťuji, že si ho poslední dobou, čím jsem starší (snad dokonce navzdory tomu), užívám více a více. Ale Bolo Yeung, z toho jde fakt strach, to je prostě psychopat už od pohledu. Takže jo, i s notně potlačenou nostalgií (protože jinak bych dal plný počet) to funguje i po tom více než čtvrtstoletí. Jen ta pipina mě tam sere pořád stejně. (12.05.2015)

Duchovný rozmer bojových umení je prežitok. Nastupujú kráľovské disciplíny ako toporná "dramatickosť", vytesaná do tvrdej gumy hereckých tvárí, komicky nadužívaný slow-motion, akčné scény užívajúce si vyšportované telá, obzvlášť prsné svalstvo, trošku špliechancov krvi a to najdôležitejšie, tóny ďalšieho nezabudnuteľného soundtracku rokov 80-tych. Bloodsport sa hádama ni nedá hodnotiť z hľadiska toho, čo sa odohráva mimo ringu (neodohráva s anič, čo by sa dalo nazvať "dianím"). Je to číra slasť nízkorozpočtového, oproti svojim postavám až k zaplakaniu neohybného kĺzania sa po maskulínnej telesnosti, idiotských výrazoch tvárí, kmitaní končatín a veľmi, veľmi prvoplánových emóciách (resp. ich neúmyselnej karikatúre). ........... Navyše Dobové Elektronické muzicírovanie drží nad väzom všetkej tej svalnatej hovädnosti nezlomnú ochrannú ruku. Pre mňa osobne zlatým klincom filmu nie je záverečný súboj, ale Van Dammova naháňačka s dvoma agentmi, ktorí majú za úlohu priviesť ho neporušeného späť do USA. Celá scéna neobsahuje ani štipku akcie, dramatickosti, svižnosti, dynamickosti.... Srdiečko. (26.03.2016)