Hooligans

Frodo šourek, vyjukanej študentík z Harwardu, přiletí do Londýna, kde se zajde podívat na "soccer", dá si pár piv bez pěny, pak se přimotá do pouliční bitky a rázem se z něho stane drsnej fotbalovej chuligán, ze kterýho by se posraly celý Vršovice. To spíš vypadá jako námět na parodii od Mela Brookse. Nevim no, nějak mi tam prostě Elijah Wood vůbec neseděl. Jinak docela dobrý bitky (hlavně ta závěrečná), hodně krve a brutality - to se mi naopak líbilo. Zbytek ovšem za moc nestojí. Ale zase jsem se u toho ani nenudil a docela to rychle uběhlo, takže dávám 3 hvězdičky. Když se tak koukám, kterejm filmům jsem dal 3 hvězdičky, tak si řikám, že je to až moc. (22.07.2008)

Mám rád fotbal, nemám rád lidi, kteří si u něho honěj svý zastydlý ego. Neříkám, že nefandím, nebo že občas nevyřknu nějakou tu nadávku směrem k tomu, co se odehrává na hřišti, ale to je asi tak všechno. A tím se dostáváme k paradoxu filmu, že i hooligans jsou normální lidi. Tedy...jak kteří. Můžu vám říct, že o mém hodnocení nejvíce rozhodla scéna "rande v pubu v Millwallu." Jo a, prosím vás, neříkejte "kopaná!" (29.03.2006)

Dlouho jsem tuhle uřvanou partičku odkládal, každopádně teď vím, že to byla chyba. Když se totiž divák oprostí od toho, že jde o lidi, kteří mají naprosto jinou filosofii než já a veškeré problémy řeší mnohdy bezhlavě pěstmi, tak drásavá a intenzivní atmosféra filmu si mě ale získala. Je třeba si zároveň uvědomit, že Hooligans nejsou filmem o násilí, ale o přehodnocování životních postojů, sounáležitosti, vztazích, přátelství.. Student žurnalistiky nedobrovolně končí na Harvardu, sedne do letadla a zamíří za sestrou do Londýna. Tam zjistí, jakým způsobem se dá také prožívat fotbalové šílenství. Projde několika krvavými bitkami a šokujícími situacemi, aby pochopil, že tyhle vlny opojení mohou mít dost fatální následky. Německá režisérka Lexi Alexander dobře zvolila pohled na fotbalové běsnění člověkem zvenčí, který o samotné hře příliš netuší a kterého začne pokřivená morálka silně pohlcovat. Proto je naprosto trefné, že ústřední roli získal chlapecký kukuč a antirváč Elijaha Wooda. I k ostatním hercům nemám výhrady, jiní vypadají skutečně děsivě (třeba boss bandy konkurenčního Millwallu). Ambice snímku každopádně trochu strhává přehnaná patetičnost, nepříliš důvěryhodné zvraty a vážnost některých dialogů. A taky ten závěrečný dovětek.. Ale jinak velké překvapení a výborné pocity po projekci. 80% (23.10.2011)

Predstavte si futbalový zápas, kde hrajú proti sebe dve silné mužstvá, zato plné primitívnych idiotov. Začnú hrať, postupne zápas prerastá v šarvátky a bitky so zlomenými nohami, neskôr si začnú hráči strielať aj vlastné góly a nechýba ani jeden mŕtvy na ihrisku. Hráči nie sú schopní sa riadiť pokynmi trénerov. Rozhodca je žena, ktorá sa snaží tento zápas dopískať až do konca, aj keď s mnohými žltými a červenými kartami. Aj takýto zápas ale môže byť zábavný, aj keď som vošiel na nesprávny štadión. (09.06.2012)

Vynikající film o fotbalových fanoušcích. Hooligans se snaží dívat se na fotbalové fanoušky z jiné stránky a snaží se jasně ukázat, že fotbal rozhodně není o tom dát si někde mimo stadion pořádně do huby. Zároveň se pokouší poukázat , co všechno může fanouška takové fandění stát. Řeknu Vám, že po poslední bitce jsem se necítil zrovna nejlépe a dokonale jsem si uvědomil, že fotbal je jen hra a každý by se měl chodit na zápasy bavit a smát a ne přizabít člověka jen proto, že fandí jinému klubu. Dal bych s čistým svědomím pět hvězdiček, ale za Elijahu Wooda v hlavní roli nemohu, protože on rozhodně není žádný drsňák, který by mohl důvěryhodně zahrát takovéto role. (25.09.2008)