Jane Eyre
Jana Eyrová
Režie:
Robert StevensonScénář:
Aldous HuxleyKamera:
George BarnesHudba:
Bernard HerrmannHrají:
Orson Welles, Joan Fontaine, Margaret O'Brien, John Sutton, Peggy Ann Garner, Sara Allgood, Henry Daniell, Agnes Moorehead, Aubrey Mather, Hillary Brooke (více)Obsahy(1)
Orson Welles a Joan Fontaineová v hlavních rolích klasického příběhu lásky podle románu Charlotty Bronteové.
Viktoriánský román Charlotte Bronteové Jana Eyrová (1847) patří k oblíbeným knížkám mnoha generací paní a dívek a také k nejčastěji adaptovaným literárním látkám. Existuje nejméně dvacet filmových a televizních přepisů. V našich kinech se v roce 1973 objevil britský film Jana Eyrová (1970) se Susannah Yorkovou a Georgem C. Scottem, ale mnohem populárnější v té době byla čtyřdílná inscenace Československé televize (1972), v níž hlavní role ztělesnili Marta Vančurová a Jan Kačer. Asi poslední verzí, která se u nás hrála (byť jen na videu), je Zeffirelliho adaptace z roku 1995 s Charlotte Gainsbourgovou a Williamem Hurtem.
Jedna z nejznámějších (a také nejlepších) verzí vznikla v Hollywoodu v roce 1944, tedy v době jeho největší slávy. Pro studio 20th Century Fox byl snímek jedním ze stěžejních titulů roku s tehdy poměrně vysokým rozpočtem 1,7 mil. dolarů. Režií byl pověřen anglický tvůrce Robert Stevenson, který se do Hollywoodu dostal díky producentu Davidu O. Selznickovi a který se později prosadil jako režisér populárních disneyovských snímků (např. Roztržitý profesor a zejména Mary Poppins). Scénář filmu vycházel z rozhlasové adaptace Orsona Wellese, proto je pod ním kromě známého spisovatele Aldouse Huxleye podepsán také divadelní producent John Houseman, který s Wellesem úzce spolupracoval. Orson Welles měl na konečnou podobu díla větší vliv než jako pouhý hlavní představitel, ale nabízený kredit producenta údajně odmítl. Jeho partnerkou ve filmu byla Joan Fontaineová, jež se na začátku 40. let ocitla na vrcholku popularity díky úlohám ohrožených novomanželek ve dvou Hitchcockových snímcích, v Mrtvé a živé podle románu Daphne du Maurierové a v obdobném psychologickém dramatu Podezření, za něž dostala Oscara. Za zmínku ještě stojí hudební doprovod pozdějšího Hitchcockova spolupracovníka Bernarda Herrmanna a herecká účast malé Elizabeth Taylorové v úloze Janiny kamarádky v sirotčinci.
(oficiální text distributora)
Recenze (43)
Nejdříve jsem viděl verzi z roku 1996. Té jsem dal 4 * proto, že se mi líbila, ale něco mi v ní chybělo. A potom, co jsem viděl tuto verzi, tak vím, co to bylo. Atmosféra a Joan Fontaine, protože tohle je pro mě pravá Jana Eyrová! A Orson Welles taky nebyl špatný, vlastně byl více než dobrý… Takže pokud jsem verzi z roku 96 dal čtyři, tak tady musím logicky jednu přidat. ()
Nebudu lhát, trošku jsem se toho filmu bála, jelikož předchozí filmy, ve kterém Orson Welles hrál nebo je režíroval mě až tak nezaujaly, ale naštěstí tohle je výjimka. Joan Fontaine byla pro roli Jane Eyre narozená, viděla jsem ještě další dvě filmové adaptace, ale Joan byla ze všech nejlepší, věřila jsem jí každé slovo, gesto, každý pohled. Orson Welles byl zase přímo stvořený pro Edwarda Rochestera, na začátku mi byl silně nepříjemný svým chováním, ale postupem filmu jsem se do něho zamilovávala stejně jako Jane Eyre. Příběh krásně utíká, velice na mě zapůsobil i černobílý obraz a potěšila mě přítomnost malé Elizabeth Taylor. Za mě se jedná o nejlepší filmovou adaptaci Jane Eyrovou. ()
Ani takmer dokonala kamera Georgea Barnesa, ktorý pozná sestru Olivie de Havilland, ako vlastnú dlaň, nie je definitívna záruka výslednej kvality filmového diela. Nechcem pôsobiť záhadným dojmom, ale myslel som nádhernú JOAN FONTAINE, ktorá zase veľmi dobre vie, kto je tento chlapík za kamerou, ktorý ju kompletne nasnímal v populárnej Rebecce, pod taktovkou Alfreda Hitchcocka. Obaja si teda odskočili k Jane Eyrovej, kde pozorujem ďalšieho velikána americkej kinematografie, Orson Welles síce tentokrát (ne)režíruje, ale koľkokrát mi to tak pripadalo, že áno. Kontrola nad filmom očividne bola, pretože svojim zovretím sa podobá na Občana Kanea, najmä klasickými uhlami kamery, ktoré vďaka tomu vytvárajú väčšiu hĺbku obrazu ! V celom snímku je dosť nepríjemná atmosféra, najmä úvodných 30 minút z CHUDOBINCA malej Jany, ktorú viac-menej všetci psychicky deprimujú, a patrí sa spomenúť, že sa v takejto sekvencii objaví budúca DIVA - CLEOPATRA. Len s tým rozdielom, že súcití so zlomenou Janou. Ako som už spomínal, extra priaznivo sa mi pozeralo na tento klasický film, ktorý v podstate nemal ani čím ohúriť, okrem technickej zložky, t.j. kamera, či napríklad strih. Nakoniec to nie je bohviečo, je to strašne zamotané, ako v nejakej mexickej telenovele. Vidieť sa to ale oplatí... ()
Nevidel som žiadne zo spracovaní Jany Eyrovej a ani som nečítal knihu. Nemám to s čím ani podvedomo porovnávať. Mne sa tento film páčil. Jeho atmosféra sršala každým metrom filmového pásu, herecké výkony hlavných protagonistov boli na úrovni - viacej sa mi páčila Joan Fontaine, ktorá ma svojou úspornosťou a sústredenosťou okúzlila - dokonca aj detská predstaviteľka JE ( Peggy Ann Garner ) bola úžasná vo svojej citlivosti aj rebélie. ()
Toto filmové zpracování slavného románu se mi vůbec nelíbilo. Styl starých černobílých amerických filmů mi nevadí, ale toto romantické drama občas zavánělo hororem, evokovalo třeba Psa baskervilského a vůbec mi nepřišlo romantické. Orson Welles mi také vůbec neseděl a ve srovnání s verzí z roku 1996 tento film zcela propadá. Hudba: Bernard Herrmann ()
Galerie (47)
Zajímavosti (5)
- Hudbu k filmu mal pôvodne zložiť Igor Stravinskij, ale nedokončil ju kvôli nezhodám s producentom Darrylom F. Zanuckom. (Michal74)
- Pre úlohu Brocklehursta (Henry Daniell) bol skúšaný aj Vincent Price. (Michal74)
- O postavu Jane Eyre (Joan Fontaine) sa zaujímali aj Vivien Leigh a Katharine Hepburn. (Michal74)
Reklama