Grázlové

Nebojte se Grázlů. Už první Wesův celovečerák v sobě obsahuje mnoho z jeho osobitého stylu. A to mi sedí. Tak trochu generační výpověď, tak trochu oslava zasněného outsiderovství. Ale i outsideři dokážou občas vítězit. Asi by bylo zvláštní tento film nazvat pouze komedií. Ostatně takhle nějak to u Andersonových filmů bývá. Někdy komediální scénu protne velmi chladný kontakt s realitou. Ovšem i takové pasáže dokáže Wes s nadhledem ukočírovat, aby nevyzněly pateticky nebo lacině. Film nepostrádá lehkost, přirozenost a zároveň absurditu. (03.11.2007)

Podle Scorseseho jeden z deseti nejlepších snímků devadesátých let, ale podle mě Anderson překonal svůj debut zatím všemi nadcházejícími snímky. Ovšem už zde je jasně čitelný režisérův styl - Andersonovy trademarky, specifická kamera, nadsázka... Na tomto snímku mi nejvíce podařený přišel samotný konec, kdy dochází k "naplánovanému" přepadení. Jinak v podstatě souhlasím s Eddardem. 70% (04.02.2006)

Celovečerní debut Wese Andersona si ještě nenese zcela typický rukopis tohoto kultovního režiséra, jde spíše jen o trochu atypický americký nezávislý film, přesto se už tady dá nalézt několik styčných ploch s později tak nezaměnitelným a lehce rozpoznatelným tvůrčím stylem, minimálně se tu rodí okruh režisérových hereckých oblíbenců (Wes Anderson tu pro film objevil bratry Wilsonovi), snaha o parafrázování zažitých konvencí, slabost pro netypickou hudební složku (obvykle staršího data - zde navíc hispánského původu), kterou má na svědomí Wesův dvorní skladatel Mark Mothersbaugh, exponování absurdně konotovaných postav, cit pro silnou nadsázku a nepopiratelný vypravěčský talent, bohužel ještě tu není patrný ten úžasně propracovaný styl a cizelovaná vizuální stránka. (16.07.2012)

Přestože tento snímek ještě nedosahuje kvalit Života pod vodou, je z něj jasně cítit typický andersonovský humor, jež je založen na nadsázce, nadhledu a pořádné dávce praštěnosti hlavních hrdinů. Ná scénáři Wes Anderson pracoval, tak jako i u dalších svých filmů, s Owenem Wilsonem. Mark Mothersbaugh jako hudební skladatel se velkou měrou podepsal pod celkový výsledek nejen tohoto filmu, ale i všech dalších, které Anderson režíroval. 75% hvězdiček (02.07.2009)

Spíše předzvěst nadupanějšího Rushmore, než těch největších divů, které následovaly. Přesto už v Bottle Rocket občas nějaký úhel kamery, či dialog tvůrce prozradí. Bottle Rocket možná neví, co chce říct, ale přesto je vidět, že umí říkat. A nebo naopak Bottle Rocket už ví, jakou náladu chce nastolit, ale ještě ji neumí prodat. Ve 'Wes Anderson Collection' píše Matt Seitz, že Wese si začal všímat už po prvotině. Zajímalo by mne, jestli kdybych Bottle Rocket začínal, jestli bych se také chytil hned od začátku, protože spoustu návnad Anderson předhazuje už zde. S každou minutou stopáže lepší. (30.12.2014)