Režie:
Alain Robbe-GrilletScénář:
Alain Robbe-GrilletKamera:
Igor LutherHudba:
Michel FanoHrají:
Catherine Jourdan, Pierre Zimmer, Juraj Kukura, Ľudovít Króner, Jarmila Koleničová, Slávo Drozd, Ivan Krajíček, Catherine Robbe-Grillet, Richard Leduc (více)Obsahy(1)
Detektivní příběh o krádeži obrazu na rozhraní snu a reality... Skupina univerzitních studentů ve volných chvílích tráví čas v kavárně Eden a oddávají se intenzivním improvizačním hrám často naplněných vášní a násilím. Do Edenu jednoho dne zavítá neznámý muž (P. Zimmer), který zcela evidentně do kavárny svým vzezřením nezapadá. Okamžitě na sebe strhne pozornost a svým uhrančivým vystupováním a vyprávěním o životě všechny zaujme a záhy se stane jejich guru. Také osazenstvo Edenu seznámí s „práškem strachu“ navozujícím těžké halucinogenní stavy. Studentka Violetta (C. Jourdanová) vyzkouší drogu jako první a chce se s mužem následně sejít u řeky. U břehu ale nalezne jeho tělo bezvládně ležet se zakrvácenou pohlednicí ostrova Džerby v náprsní kapse. Jakmile k mrtvému přivede i své spolužáky, tělo je zničehonic pryč. Když se poté dívka vrátí do bytu, zjistí, že její starý obraz po prastrýci zmizel. Tyto události si nijak nedokáže vysvětlit a jediné vodítko k rozluštění záhady pro ni je ona pohlednice s adresou... Eden a potom… z roku 1970 byl druhým snímkem francouzského spisovatele a režiséra Alaina Robbe-Grilleta natočený ve spolupráci se slovenskou Kolibou. Natáčení mimo jiné probíhalo i na tuniském ostrově Džerba. Stejně jako v předešlém koprodukčním snímku Muž, ktorý luže i zde režisér záměrně rozbíjí klasickou strukturu vyprávění filmového příběhu a za pomoci matoucích halucinací a představ, pohráváním si s kauzalitou, nejasné psychologie postav a dezorientace v nekonečném labyrintu světa znesnadňuje do něho proniknutí. Hlavním motivem je prolínání reality a snu, jejichž rozpoznání je nemožné, neboť splývají v jeden celek – skutečnost se stává představou a představa se stává skutečností. Po roce se Robbe-Grillet rozhodl vytvořit alternativní verzi snímku s odlišným uspořádáním scén a také se scénami původně nepoužitými. Nesl název N. a pris les dés…, tedy N. vzal kostky, a daleko více využívá motivu hry v kostky představující nahodilost a nevyzpytatelnost celého díla. (Česká televize)
(více)Recenze (44)
Divní lidé dělají divné věci, divně se chovají a pak po nich někdo jde kvůli divnému obrazu a celé je to takové divné. No jo, surrealismus. V první polovině celkem funkční a zajímavý, v druhé jenom nudný, jelikož tam tolik nezaujme.Vyprávění děje ala Godard, tudíž zmateně a divně (i když tady se to aspoň o něco chvílema snažilo). Mainstreamový divák ať od toho jde rychle pryč, bude z toho všeho úplně v háji. No, jenom škoda, že to magoření a snovost nezůstala i v té druhé polovině, asi by se mi to líbilo víc. 3* ()
Estetika filmu kolísá mezi vypjatým intelektualismem Nového románu a pokleslostí detektivky, starých erotických filmů (Emanuelle), romantického filmu (Angelika!!!), béčkového hororu a experimentální kinematografie. Zpočátku jsou zřetelné vlivy J. L. Godarda, v minimalismu vyprávěcích prostředků pak lze nalézt spojitost s filmy Robbe-Grilletovy souputnice, filmující spisovatelky Marguerite Duras. Experimentální kinematografické počiny jednoho z klíčových spisovatelů hnutí Nového románu Alaina Robbe-Grilleta jsou v první fázi jeho tvorby několikrát překvapivě spjaty se slovenskou surrealistickou skupinou. Pro současného českého diváka je to v Eden a potom zjevné zejména díky třem osobnostem slovenské kultury, které podobu filmu zásadně ovlivnily – kameraman Igor Luther mu vtiskl maximálně estetizovaný obraz těžící z důrazu na barevnost a kompozici záběrů, Juraj Kukura a Ludovít Króner pak připomínají našinci přítomnost slovenského elementu svou výraznou fyziognomií. Režisér Alain Robbe-Grillet ve svých textech rád rozkládá linearitu času a namísto dialogů, které by posouvaly děj se omezuje výhradně na co nejvědečtější popis. V Eden a potom nesou funkci popisu dlouhé nedějové scény beze slov (tanec, bloudění, honičky). Chvílemi je film nádherně snímán, je to však žel většinu času ukrutná nuda. ()
Vo vtedajšom totalitnom režime museli tamojším kultúrnym ´´mudrlantom´´ a cenzorom vstavať vlasy dupkom. Toľko nahých resp. nejako naznačovaných ženských rozkrokov, krvi viac ako vo vtedajších snímkach Maria Bavu a navonok nepochopiteľný príbeh, vzniklý zrejme pod nejakou návykovou látkou. Ja som vlasový problém síce nemal, ale vyše 90 minút sledovať takýto kokteil spomínaných aspektov, to dá iba človek inej spoločenskej kategórie. ()
Vznik filmu spadá do obdobia, kedy kinematografiu prvýkrát zasiahla vlna záujmu o kombináciu sexu a násilia. Takisto je výrazne cítiť dobový záujem o nové formy vizuálneho umenia - performance, inštalácia, environment. Klaustrofobická mondrianovská zrkadlová kaviareň, infernálne továrenské prostredie a tuniské metafyzické exteriéry tvoria výnimočné pozadie pre modernú parafrázu Miltonovho raja straného a znovu nájdeného alebo jednoducho pre príbeh obrazu, ktorý sa stáva realitou a naopak. Každopádne je tu veľa podnetov na premýšľanie. Samoúčelná a všadeprítomná erotika ale prezrádza nedostatok zmyslu pre mieru a v artovom filme pôsobí preto dosť rušivo. ()
Druhý „slovenský“ film Alaina Robbe-Grilleta mě zklamal. Čekal jsem nový pohled na bludiště, které tak skvěle vystihl v Muži, který lže, a dostalo se mi pouhé hříčky s nudou. Málokteré téma se tak vzpírá umění jako nuda, která vraždila téměř celou druhou polovinu devatenáctého století, a jen vraždění dvou světových válek ochromilo její smrtící moc ve století novém. Přežraná se dnes opět dostává ke slovu a snad proto jsem neodkázal distancovat všechny ty obrazově silné scény. Zůstalo jen u banální alegorie – anatomického atlasu, které kdosi polil červeným inkoustem. ()
Galerie (7)
Photo © Asociace Českých Filmových Klubů
Reklama