Režie:
Stanislav BarabášScénář:
Stanislav BarabášKamera:
Stanislav SzomolányiHudba:
Zdeněk LiškaObsahy(1)
Mimořádně zdařilý televizní přepis jedné Dostojevského povídky (do češtiny překládané jako Něžná) je poslední tuzemskou prací režiséra Stanislava Barabáše před jeho odchodem do emigrace. S důrazem na vizuální stránku zpracovává tragický příběh nerovného manželství mezi mladičkou dívkou a postarším mrzoutským mužem, jenž ji nedokáže pochopit ani se k ní přiblížit. Barabáš postihl postupně narůstající psychický stres, který hrdinku pohlcuje, zejména v hereckém ztvárnění, Magdě Vášáryové v titulní roli postačí pohled očí, nenápadné gesto, nevtíravá mimika pracuje se slzami i ojedinělým pousmáním. Režisér použil minimum dialogů, celý příběh provází niterný monolog manžela, necitelného k hrdinčiným duchovním i citovým potřebám. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (45)
Magda Vášáryová je něžná šestnáctiletá dívka, kterou si vezme za ženu více než čtyřicetiletý majitel záložny Ctibor Filčík. Z jejich hereckých výkonů sálá obrovská profesionalita a cítění s rolí. Dostojevského povídku zpracoval režisér Stanislav Barabáš, jehož to byla předposlední filmová práce na Slovensku, potom brzy po osmašedesátém emigroval. Psychologická studie dvou navzájem nesourodých a věkově odlišných lidí je obohacena o důraznou kameru Stanislava Szomolányiho, která nasnímává různé detaily, záběry obličejů a dynamicky taktuje celek. Zdeněk Liška opět předvedl nezapomenutelnou hudební složku, složenou z vícero motivů a chorálů, z nichž mě nejvíc v hlavě utkvěla klavírní suita spojená s klarinetem, to je prostě něco nádhernýho!! Tohle jsou filmy, v kterých to umělecké cítění zraje jako víno! ()
Psychologické drama o vzpouře mladé ženy, teprve šestnáctileté dívky, proti svému o mnoho staršímu manželovi, který ji touží celou vlastnit a ovládat. Drama o tom, kam také může vést něha… Zajímavé je, že film je v podstatě bez dialogů a s minimem přirozených zvuků a ruchů („režisér vylúčil všetko, čo by mohlo rozptylovať pozornosť absolútne sústredenú na ĺudskú psychiku, gestá a činy“). Veškeré mluvení obstará vypravěč (hlavní hrdina), stejně jako je tomu v Dostojevského povídce. O to výmluvnější pak musí být hudba a kamera, které jsou hlavní předností filmu. Filmová adaptace obvykle nezachovává formu vyprávění předlohy a proto Krotká může působit až příliš televizně. Na okraj: fotografie z vojny se mi zdají ve své době trochu nepravděpodobné; Karlos80: označovat Stanislava Barabáše za „méně známého režiséra“ je snad trochu přehnané; Dejiny slovenskej kinematografie uvádějí rok vzniku 1968, v titulcích je dokonce 1967. Jen pro přesnost: Krotká je slovenský překlad originálního názvu Krotkaja, do češtiny se povídka překládá jako Něžná. Kromě Barabáše ji zfilmoval také Robert Bresson (Něžná). ()
Vidět záhy po sově film s Deneuve a Vášáryovou je pro francouzskou hvězdu značně nelichotivé. Vášáryová s andělskou tváří je nejen nesmírně půvabná, ale také velice přesvědčivě hraje. Věříte jí i těch třináct, na které ji tipoval zastavárník, věříte jí předčasně zestárlou mladou paní, nechuť i strach. Její výkon podbarvuje hudba nejlepšího československého skladatele a snímá kamera nejlepšího slovenského kameramana. ()
Kdepak, lidi se nemají kupovat ani vlastnit. Otrokářství sice už dávno vymizelo, dokonce i v Rusku, ale zneužívání lidské nouze a manipulace s lidmi přetrvávají až do dneška. Bohatý obchodník s chudobou a neštěstím správně vycítí, že mladá dívka zbavená rodičovské opory bude snadnou kořistí, a učiní ji svou ženou. Jenže ve své mužské a stavovské pýše nepočítá s její hrdostí a vzdorem. Četl jsem kdysi Dostojevského novelu a hluboce na mě zapůsobila. Pravda, myšlenkové procesy obou smutných hrdinů si pamatuji trošku jinak, ale i kdyby mě paměť nešálila, měli slovenští tvůrci plné právo na vlastní interpretaci. Jejich televizní verze je neméně mrazivá, skvěle zahraná a v rámci limitovaných finančních možností umí vytvořit i slušnou atmosféru Ruska 19. století. Jako bonus je přítomna i zneklidňující rušivá hudba Zdeňka Lišky, která navozuje atmosféru stupňujícího se napětí. Celkový dojem: 90 %. ()
Dostojevskij je majster psychológie a také je aj filmové dielo strihnuté hlbokým poetizmom a kráľovským hereckým výkonom Ctibora Filčíka, ktorý to inak ani nevedel. A aj Vášáryová vo svojej vrcholnej mladej forme, ktorú "spestrovala" odhadzovaním šiat, tu ešte decentným spôsobom. Postavy, ktoré sa zbláznia jej išli - aj v Alžbetinom dvore mala rovnaký pohľad a prázdnotu. A ostalo jej to dodnes, dokonca aj keď si myslí, že hovorí múdro. ()
Galerie (4)
Photo © Slovenský filmový ústav
Reklama