Příběh o uplakaném velbloudovi

3,7 z 5 Keby je to obyčajný hraný film dal by som mu jednu hviezdičku... lenže Príbeh o uplakanej ťave je polodokument s epickým dejom, čo je jeho najväčším tromfom. Film rozpráva príbeh pastierov tiav kdesi v Bohom zabudnutej púšti Mongolska. Poetika filmu veľmi pekne ilustruje diametrálne odlišný spôsob života oproti tomu nášmu - euŕopskemu. Film sa neponáhľa, ale necháva diváka, aby si dosýta vychutnal všetky tvorcami ponúknuté obrazy a aby mal čas sa zamyslieť, nad skutočnosťou, že ľudia žijú naozaj rôzne, čo však neznamená že menej hodnotne. Takže ak budete pozerať tento film berte ho ako príjemnú nenásilnú prechádzku priestorom inej kultúry a možno budete nadšený. Ak nemáte radi pomalé filmové tempo URČITE to nepozerajte pretože film Vás v žiadnom prípade neosloví (22.04.2008)

Když už se dívám na hodinu a půl dlouhý film (dokument?) o velbloudech, rád bych se o nich také i něco dozvěděl. Takhle jenom vím, proč velbloud stále vzhlíží k obzoru (čeká přece na jelena, až mu vrátí parohy, neasi). Konec má být strašně dojemný (dá mu napít, nedá), a já namísto slz dostal záchvat smíchu. (14.11.2007)

Pár filmů "z konce světa" už jsem viděl, takže vím, že i tahle "nuda" se dá natočit mnohem zajímavěji. Hlavním problémem je, že film nepůsobí ani jako dokument ani jako film. Jakoby se ten příběh odehrával, aniž by měl kdokoli tušení, že je u toho kamera a jakoby kamera místy běžela, aniž by tušila, že se před ní nic neděje. Na druhou stranu má film spoustu velmi realisticky působících a přesvědčivých momentů. Viděl jsem ho v představení pro děti a nadšené reakce dvou ca. sedmiletých holčiček v sále potvrdily, že film přeci jen může někoho zaujmout (na rozdíl od jejich podřimujících rodičů). PS: "Jeskyně žlutého psa" (2005) se režisérce povedla mnohem více. (26.09.2005)

Příběh o uplakanému velbloudovi je krasna, tradicna rozpravka. Oslavuje zivot cloveka spateho s prirodou, ktory ma mnohokrat tazsi zivot, ale o to krajsi a hlbsi. Preto zamrzi, ze tento tradicny sposob zivota Mongolov pomaly zanika a stahuju sa do miest, kde mnohi pocituju prazdnotu. Film je natoceny jednoducho, skoro dokumentarne, bez zbytocnych prikras. Scena hratia a spievania tavej matke patri medzi najsilnejsie a mna len hrialo pri srdci. (01.08.2006)

Poutavý dokument, anebo nudné drama, které postrádá drama? Ani jedno. Po pár minutách vám nejspíš dojde, že o dokument nejde. Herci herci nejsou, jsou to Mongolští pastevci odříkávající (alespoň že) jednoduché věty a vytvářející tak dojem čehosi jako příběhu. Příběh příběhem není, je to všední obrázek tamějšího života vytvářený povětšinou statickou kamerou. Když už režisérka vyčerpala všechny scény související s běžnými denními úkony běžných Mongolů (jedna minuta tam musí trvat věčnost!) a film jí připadal příliš krátký, nejspíš si vymyslela titulní příběh o uplakaném velbloudovi. Dva malé Mongoly poslal do nejbližší vesnice, aby na nás mohl vytasit ještě podpříběh o střetu moderní civilizace se zažitými tradicemi (bez televize ani ránu). Mám z toho zvláštní pocit. Nedověděl jsem se nic, co bych neznal z jiných, zábavnějších dokumentů a příběh samotný mě absolutně ničím neoslovil. Možná by se mělo zakázat, aby každý nadšený cestovatel mohl kamerou několik dní snímat krajinu, která ho tolik fascinovala. Uplakaný velbloud je výsledkem něčeho podobného, ale že to nemusí být jediný možný výsledek, dokazují fascinující lidská dramata jako Horská hlídka nebo Himálaj – Karavana. Nabitá nenápadně podstrkovanými informacemi, snažící se o nevtíravou osvětu a vyvolávající soucit – nic z toho není Velbloudovi vlastní. P.S.: Milovníci obskurností se mohou těšit na „live“ porod velblouda. 50% Zajímavé komentáře: Aquarius, Flego (27.02.2008)