Příběh jedné ženy

Vynikajúce herecké výkony, výborný strih a zaujímavá kamera. Plus realistický, inteligentný a zároveň zaujímavý príbeh. Pomaly odhaľované súvislosti udržujú divákovu pozornosť a postupne uzatvárajú kruh... Do piatich hviezdičiek predsa niečo chýba, ale nemožno dať menej ako štyri, pretože ide naozaj o skvelé filmové spracovanie života "jednej ženy" a komornú drámu so všetkým, čo ku kvalitnej dráme treba. (04.07.2005)

Príbeh jednej veľkej lásky, ktorá prežila všetko a bola dokonalým znázornením večných citov muža k žene podaných cez samotné literárne diela Iris = aspoň tak to bolo naznačené. Všetko, po čom túžila v skutočnom živote a zdalo sa jej, že to neexistuje, vkladala do svojich diel bez uváženia nad tým, že jej život bol plnohodnotnejší než si myslela. Imponoval mi svet plný románov a potreby vydania svojich myšlienok na povrch, pretože schopnosť napísať aspoň pár riadkov, ktoré budú vychádzať zo samých útrob ľudskej duše, je jedinečná a slúži ako drobná motivácia pre diváka (mňa), ktorý sa chce uberať podobným smerom. Škoda však, že pri jednotlivých filmových sekvenciách načisto postrádajúcich nápaditosť, som od nudy umierala. (18.08.2008)

Iris je velice (opravdu velice) dojemný příběh o ženě, která kvůli nemoci začíná postupem času ztrácet svou vlastní osobnost a samotnou esenci svého života. Prolínání dvou časových rovin působí ze začátku poněkud chaoticky, avšak to se časem ustálí a ve výsledku to vypadá dobře a účelně. Jako působivější linii považuji tu ze současnosti, protože byla herecky mnohem více náročnější a jak Judi Dench, tak Jim Broadbent se svých rolí zhostili na výbornou a předvedli dechberoucí výkony. Samozřejmě i Kate Winslet a Hugh Bonneville byli přesvědčiví, ale "starší pár" vyhrává. Zkrátka neskutečně milý a smutný film s nepatrnou hudební složkou, který je především o lásce v té nejoddanější a nejryzejší podobě. (08.06.2013)

Román pod lampou pre duše inklinujúce k melanchólii prevedený na plátno. Navoňaný aristokratickou povznesenosťou "hóch" literatúry a navonok rovnako vysokých myšlienok (v skutočnosti fráz o potrebe dobra a lásky). Alzheimerova choroba zobrazená v opare opatrnej zjemnenosti pôsobí skôr ako katalyzátor láskavo-smutného spomínania na pojašené, ale žiaľ minuté časy mladosti. Skvelé herecké výkony nestačia vykryť všetku tú načančane smutnú láskavosť. V podstate sa zhodujem s POMOM - "nevýrazná a veľmi rýchlo zabudnuteľná jednohubka". Formálne oživenia sa nekonali a dej bol spatlaný tak, aby sa to páčilo a dojalo všetkých - čo automaticky vyvoláva efekt priemernosti. (28.08.2009)

Co je horší – ztratit tělo nebo ztratit mozek? Ve skutečnosti tato otázka postrádá smysl a vznikla jen proto, že křesťanství rozpojilo tělesný a mentálně-duševní projev podobně jako později marxismus oddělil nadstavbu (obecně kulturu) od základny (ekonomiky, technologie a výroby). Mnohem lépe si počíná moderní, přesněji kvantová fyzika, jež vědecky popsala dualitu jin a jang v teorii duality částice a vlnění. Ovšem nejlépe si stále vedou indická filosofie a taoismus, které popisují Jedno v mnohosti a mnohost v Jednom. Proto ztratit tělo znamená ztratit mozek a ztratit mozek znamená ztratit tělo, přičemž i částečné ztráty tělesné vedou ke změně mentality a postojů čili k určitým ztrátám a naopak. Takže správně by otázka měla znít: co je horší – ztrácet sebe přes tělo nebo přes mozek, přes omezení svobody konání nebo přes omezení svobody myšlení? Osobně mám jasno – obě ztráty jsou špatné a veškeré duchaplné řeči o boji, překonání a vítězství jsou lidským frajerským dočasným hrdinstvím na poli, kde každého čeká jen jeden konec, a rozdíl mezi lidmi je jen v tom, jak hodně ze sebe člověk ztratí, než na ten konec dorazí. Během životní cesty člověk může jen jedno – snažit se vyrovnávat se ztrátami a nahrazovat je jinými možnostmi. Lidové přísloví o hmotné strance říká – "Je lepší být bohatý a zdravý než chudý a nemocný." Totéž se dá říci i o stránce nehmotné – je lepší být plnohodnotný, harmonický a talentovaný než omezený, pokřivený a blbý. A to, že tělesného a mentálního bohatství není dost pro všechny, nezakryje žádná víra ani lidské hrdinství. Současná "epidemie" alzheimerovy nemoci je vlastně projevem nedílné jednoty a duality světa, v kterém kde se přidá, tam se i ubere, a naopak, a proto i nárůst množství informací je vyvažován postupnou ztrátou schopnosti je soustředěně, uvědoměle a neomezeně vnímat a zpracovávat a prodloužení života se znehodnocuje ztrátou vazby s okolím. Holt je svět bohatý, ale chudý. ___ Iris doplňuje řadu filmů na téma ztráty mentálních schopností (Píseň pro Martina, Hilary a Jackie, Hanekeho film Láska) a zajímavé je to, že většina podobných snímků je o tvůrčích lidech, což zas tak moc nepřekvapuje, protože drama vynikne více, když se jedná o lidi, u kterých je zřetelnější podíl mentální činnosti. Nicméně v tomto případě se víc než o drama ztráty osobnosti jedná o nostalgické ohlédnutí za vztahem. (06.10.2013)