Příběh jedné ženy

Malý, komorní a velmi smutnou atmosférou prosycený snímek je velmi upřímnou výpovědí o lásce a stáří. Těžko se z něj udělá asi hlavně lidem, jejichž věk už poněkud pokročil, přesto to zasáhlo i mne. Ta úzkost z toho plyne opravdu velmi zřetelně, už jen díky stylu natočení, kdy se současné záběry velmi umně prolínají s těmi dávno minulými a vytváří tak vypovídající kontrast mezi tehdejší a současnou Iris. A právě tahle proměna, která v různých variacích čeká takřka každého z nás, to je pro mě hlavní motiv filmu. Pamatuju si, že v době kdy to šlo do kin, všude se psalo především o hereckém koncertu čtveřice hlavních představitelů. I dnes, po 8 letech, s tím nejde nesouhlasit, těžko říct, kdo se vyznamenal nejvíc. Lehké to nemělo především Kate Winslet, ale opět svou problematickou postavu Iris zahrála bravurně. Od plného hodnocení mě odrazuje snad jen menší sugestivnost filmu. Tvůrci z obav před ještě větší trudností nedaly samotné Alzheimerově chorobě ve filmu tolik prostoru a možná je to trochu škoda. Onen kontrast a dopad na diváka by pak byl ještě o poznání větší... (18.06.2009)

O Iris Murdochovej som počul prvý a posledný krát, keď išila Iris do kín. A potom keď som tento film pozeral v tv. Jej tvorbu nepoznám a jej život ma nezaujíma. Pre jej fanúšikom môže byť toto spracovanie výletom do siedmeho neba, pre nezasiahnutých je to príbeh neortodoxnej lásky, kde Vám bude sympatickejší manžel, ako sebecká manželka, na ktorú by som sa osobne za týždeň vykašľal. Hovoriť o nejakom filme, že je o hereckých výkonoch, je nepríjemné klišé, lenže tu to platí dvojnásobne a sľubujem, že sa už tomuto spojeniu budem snažiť vyhýbať. Všetci sa do toho maximálne vložili a mne je ľúto, že ma to aj napriek tomu trochu nudilo a stále nemám v pláne si od pani spisovateľky nič prečítať. Film nás má zasiahnuť silou lásky oboch protagonistov, takže je na divákoch, ako ich vzťach od začiatku do konca budú vnímať. (07.08.2013)

Film odohrávajúci sa v dvoch časových rovinách zobrazuje vývoj vzťahov medzi dvoma ľuďmi v rôznom veku a hlavne v rôznych životných situáciách. Sú tu zobrazené charaktery ohňa a vody, ktoré k sebe by nemali patriť, ale cestu si našli a vydržali až do staroby. Lenže v starobe sa z ohňa, pričinením "priateľa Alzheimera" stala zamznutá voda - ľad.... V snímke, ktorý útočí na city, je zobrazená i táto ťažká choroba, ktorá nebolí, ale ktorá ponára myseľ človeka do úplne iného sveta, do ktorého brány však nikto nemá kľúče..... Film je klasicku drámou, avšak začiatok bol taký slabučký, že som mal každú chvíľu chuť vypnúť televízor. Postupom času sa tempo rozprávania zrýchlilo - ale výsledný čas bol len priemerný .... (24.01.2004)

Poutavost životopisných filmů často spočívá v excentričnosti protagonisty (Lid vs. Larry Flynt), zobrazení duševní (Letec, Pollock) či fyzické (Frida - americká i mexická verze) poruchy. Nejsilnější momenty filmu Iris (v ČT uvedeno pod nic neříkajícím názvem Příběh jedné ženy) též vycházejí ze zobrazení těžké nemoci, která postihla výjimečnou britskou spisovatelku a myslitelku Iris Murdoch. Právě poslední měsíce jejího života a vzpomínkové flashbacky na šťastné dny mladistvého rozletu tvoří strukturu tohoto životopisného snímku, strukturu, kterou prostupují inscenované záznamy Irisiných projevů. Zajímavou rovinu tvoří snaha dvou stárnoucích intelektuálků o vytvoření intimního světa, jež je neustále narušován nechtěnými zásahy zvenčí. V jistém ohledu může sympatizující pohled na stáří připomínat pozdní film Lindsay Andersona Srpnové velryby. Iris - příjemně nedoslovný film, který vznikl v produkci BBC Films, však dokazuje, že oddanost tvůrce ztvárňovanému hrdinovi nestačí. Vedle hvězdných Judi Dench, Kate Winslet (v českém dabingu Zuzana Slavíková) a Jima Broadbenta si všimněte i nikterak podružného Hugh Bonnevilla v roli mladého roztržitého Johna. Hudbu složil James Horner a hlavní houslové party zahrál mladý virtuos Joshua Bell, který měl velký podíl na Oscaru za hudbu, kterého obdržel John Corigliano za film Červené housle. vp 22.6.2005 (12.06.2005)

Román pod lampou pre duše inklinujúce k melanchólii prevedený na plátno. Navoňaný aristokratickou povznesenosťou "hóch" literatúry a navonok rovnako vysokých myšlienok (v skutočnosti fráz o potrebe dobra a lásky). Alzheimerova choroba zobrazená v opare opatrnej zjemnenosti pôsobí skôr ako katalyzátor láskavo-smutného spomínania na pojašené, ale žiaľ minuté časy mladosti. Skvelé herecké výkony nestačia vykryť všetku tú načančane smutnú láskavosť. V podstate sa zhodujem s POMOM - "nevýrazná a veľmi rýchlo zabudnuteľná jednohubka". Formálne oživenia sa nekonali a dej bol spatlaný tak, aby sa to páčilo a dojalo všetkých - čo automaticky vyvoláva efekt priemernosti. (28.08.2009)