Příběh jedné ženy

samej sentiment a retrospektiva, následkem toho mi připadalo, že její linie pozvolného propadání hlavní hrdinky nemoci ve stáří, neměla dostatek prostoru a tudíž byla velmi nevyužitá, stejně jako judy dench. mládí nebylo ani zdaleka tak zajímavý jako stáří... mohlo být mnohem silnější a takhle z toho alespon z mýho pohledu čiší značně nevyužitej potenciál a tak za 40% (01.09.2004)

Poutavost životopisných filmů často spočívá v excentričnosti protagonisty (Lid vs. Larry Flynt), zobrazení duševní (Letec, Pollock) či fyzické (Frida - americká i mexická verze) poruchy. Nejsilnější momenty filmu Iris (v ČT uvedeno pod nic neříkajícím názvem Příběh jedné ženy) též vycházejí ze zobrazení těžké nemoci, která postihla výjimečnou britskou spisovatelku a myslitelku Iris Murdoch. Právě poslední měsíce jejího života a vzpomínkové flashbacky na šťastné dny mladistvého rozletu tvoří strukturu tohoto životopisného snímku, strukturu, kterou prostupují inscenované záznamy Irisiných projevů. Zajímavou rovinu tvoří snaha dvou stárnoucích intelektuálků o vytvoření intimního světa, jež je neustále narušován nechtěnými zásahy zvenčí. V jistém ohledu může sympatizující pohled na stáří připomínat pozdní film Lindsay Andersona Srpnové velryby. Iris - příjemně nedoslovný film, který vznikl v produkci BBC Films, však dokazuje, že oddanost tvůrce ztvárňovanému hrdinovi nestačí. Vedle hvězdných Judi Dench, Kate Winslet (v českém dabingu Zuzana Slavíková) a Jima Broadbenta si všimněte i nikterak podružného Hugh Bonnevilla v roli mladého roztržitého Johna. Hudbu složil James Horner a hlavní houslové party zahrál mladý virtuos Joshua Bell, který měl velký podíl na Oscaru za hudbu, kterého obdržel John Corigliano za film Červené housle. vp 22.6.2005 (12.06.2005)

Odkládala jsem Iris v domnění, že to bude hodně smutné a depresivní. Bylo. Ale i laskavé a citlivé. Kate Winslet jako mladá bohémská filosofka a Judi Dench, která "ztratila slova", odehrály své role s veškerou možnou úctou k postavě. Líbilo se mi, že děj nepostupuje suše chronologicky, ale formou nápaditých prostřihů do Irisina mládí. (01.09.2004)

Príbeh jednej veľkej lásky, ktorá prežila všetko a bola dokonalým znázornením večných citov muža k žene podaných cez samotné literárne diela Iris = aspoň tak to bolo naznačené. Všetko, po čom túžila v skutočnom živote a zdalo sa jej, že to neexistuje, vkladala do svojich diel bez uváženia nad tým, že jej život bol plnohodnotnejší než si myslela. Imponoval mi svet plný románov a potreby vydania svojich myšlienok na povrch, pretože schopnosť napísať aspoň pár riadkov, ktoré budú vychádzať zo samých útrob ľudskej duše, je jedinečná a slúži ako drobná motivácia pre diváka (mňa), ktorý sa chce uberať podobným smerom. Škoda však, že pri jednotlivých filmových sekvenciách načisto postrádajúcich nápaditosť, som od nudy umierala. (18.08.2008)

Film odohrávajúci sa v dvoch časových rovinách zobrazuje vývoj vzťahov medzi dvoma ľuďmi v rôznom veku a hlavne v rôznych životných situáciách. Sú tu zobrazené charaktery ohňa a vody, ktoré k sebe by nemali patriť, ale cestu si našli a vydržali až do staroby. Lenže v starobe sa z ohňa, pričinením "priateľa Alzheimera" stala zamznutá voda - ľad.... V snímke, ktorý útočí na city, je zobrazená i táto ťažká choroba, ktorá nebolí, ale ktorá ponára myseľ človeka do úplne iného sveta, do ktorého brány však nikto nemá kľúče..... Film je klasicku drámou, avšak začiatok bol taký slabučký, že som mal každú chvíľu chuť vypnúť televízor. Postupom času sa tempo rozprávania zrýchlilo - ale výsledný čas bol len priemerný .... (24.01.2004)