Příběh jedné ženy

Mladá Iris Murdochová je na večírku a jde po schodech, když najednou upadne a skutálí se dolů. Začne se smát. Jiná scéna. Mladá Iris jde kolem rybníku a jen tak se před skupinou malých chlapců svlékne do naha a skočí do vody. Mladá Iris si užívá života plnými doušky. Je rozpustilá, vtipná, bezstarostná. A teď něco úplně jiného. Z Iris je troska, která si nemůže vzpomenout na slova jako ,,lžíce" nebo ,,pošťák". Pro ženu, která se slovy živila a byla pro ni vším věc obzvlášť nepříjemná. Iris má problém. Iris umírá. Příběh známé spisovatelky přímo vybízí k použití nejrůznějších patetických klišé. O to příjemnější je zjištění, že Richard Eyre se jich většinou vyvaroval a natočil příjemný film s dobrými hereckými výkony, který si na nic nehraje a o to silněji nakonec vyzní. (29.08.2006)

Poutavost životopisných filmů často spočívá v excentričnosti protagonisty (Lid vs. Larry Flynt), zobrazení duševní (Letec, Pollock) či fyzické (Frida - americká i mexická verze) poruchy. Nejsilnější momenty filmu Iris (v ČT uvedeno pod nic neříkajícím názvem Příběh jedné ženy) též vycházejí ze zobrazení těžké nemoci, která postihla výjimečnou britskou spisovatelku a myslitelku Iris Murdoch. Právě poslední měsíce jejího života a vzpomínkové flashbacky na šťastné dny mladistvého rozletu tvoří strukturu tohoto životopisného snímku, strukturu, kterou prostupují inscenované záznamy Irisiných projevů. Zajímavou rovinu tvoří snaha dvou stárnoucích intelektuálků o vytvoření intimního světa, jež je neustále narušován nechtěnými zásahy zvenčí. V jistém ohledu může sympatizující pohled na stáří připomínat pozdní film Lindsay Andersona Srpnové velryby. Iris - příjemně nedoslovný film, který vznikl v produkci BBC Films, však dokazuje, že oddanost tvůrce ztvárňovanému hrdinovi nestačí. Vedle hvězdných Judi Dench, Kate Winslet (v českém dabingu Zuzana Slavíková) a Jima Broadbenta si všimněte i nikterak podružného Hugh Bonnevilla v roli mladého roztržitého Johna. Hudbu složil James Horner a hlavní houslové party zahrál mladý virtuos Joshua Bell, který měl velký podíl na Oscaru za hudbu, kterého obdržel John Corigliano za film Červené housle. vp 22.6.2005 (12.06.2005)

Tak nežne podaný príbeh obrovskej lásky som už dlho, dlho nevidel... Kate Winslet (s výborným dabingom Zuzky Slavíkovej) je proste krásna. Ale nie krásna tým estetickým spôsobom ako v Titanicu alebo Hamletovi ani nie tou vulgárnou prirodzenosťou ako v Quills ale v tomto filme hrá postavu akú som u nej predtým ani potom nevidel, postavu ktorá je kúzelná a krásna obrovskou charizmou a vyžarovaním ktoré z nej vychádza. Judi Dench je taktiež dokonalá a perfektne stvárňuje protipól mladej a extravagantnej Iris a to jej staršiu formu, ktorá stratila slová ktoré pre ňu zanemenali celý svet... K tomu Hugh Bonneville ktorý hrá perfektne a Jim Broadbent ktorý Oscara dostal zaslúžene pretože láska ktorú hrajú dvaja herci/partneri je niečo iné ako láska k žene ktorú musí zahrať herec sám, úplne sám pretože on a postava Iris mali každá iné posolstvo a jeho láska bola tak nežná a krásna, akú som vo filme už dlho nevidel. Všetky palce hore, snímka ktorá človeka emocionálne vyšťaví a som strašne zvedavý ako film precítim keď i ja zostarnem, pretože pre človeka vo veku Judi Dench musí mať tento film úplne iný rozmer. (05.06.2012)

Príbeh jednej veľkej lásky, ktorá prežila všetko a bola dokonalým znázornením večných citov muža k žene podaných cez samotné literárne diela Iris = aspoň tak to bolo naznačené. Všetko, po čom túžila v skutočnom živote a zdalo sa jej, že to neexistuje, vkladala do svojich diel bez uváženia nad tým, že jej život bol plnohodnotnejší než si myslela. Imponoval mi svet plný románov a potreby vydania svojich myšlienok na povrch, pretože schopnosť napísať aspoň pár riadkov, ktoré budú vychádzať zo samých útrob ľudskej duše, je jedinečná a slúži ako drobná motivácia pre diváka (mňa), ktorý sa chce uberať podobným smerom. Škoda však, že pri jednotlivých filmových sekvenciách načisto postrádajúcich nápaditosť, som od nudy umierala. (18.08.2008)

Odkládala jsem Iris v domnění, že to bude hodně smutné a depresivní. Bylo. Ale i laskavé a citlivé. Kate Winslet jako mladá bohémská filosofka a Judi Dench, která "ztratila slova", odehrály své role s veškerou možnou úctou k postavě. Líbilo se mi, že děj nepostupuje suše chronologicky, ale formou nápaditých prostřihů do Irisina mládí. (01.09.2004)