Tea with Mussolini
Čaj s Mussolinim
Režie:
Franco ZeffirelliKamera:
David WatkinHrají:
Cher, Judi Dench, Joan Plowright, Maggie Smith, Lily Tomlin, Massimo Ghini, Chris Larkin, Paolo Seganti, David Agranov, Roberto Farnesi, Michael Williams (více)VOD (3)
Obsahy(1)
Hold velkodušnosti a odvaze britských dam, které svůj odpolední čaj pijí přesně ve čtyři bez ohledu na válku a diktátory... Florencie, léto 1935. Malý Luca, nemanželský syn švadleny a lehkomyslného obchodníka, se po smrti matky nemá kam vrtnout. Před sirotčincem jej zachrání až místní spolek britských dam z lepší společnosti, kterým místní za zády přezdívají Škorpiónky. Luca v nich získá přísné, i když místy trochu potřeštěné dobré víly, které jej naučí nejen citátům ze Shakespeara a společenskému chování, ale vnuknou mu též lásku k italské kultuře, kterou jeho rodné město překypuje. Renesanční sochy, obrazy a architektura ve spojení s důstojností a starosvětskou naivitou starých dam vytvářejí idylický svět, který ovšem záhy přerve druhá světová válka. I ta je však pro Škorpiónky příležitostí ukázat své britské kvality: nezdolnost, nebojácnost a nesmírnou oddanost kráse města, které si zvolily za svůj druhý domov... Franco Zeffirelli natočil Čaj s Mussolinim v šestasedmdesáti letech a vnukl mu mnohé autobiografické prvky. Hvězdně obsazený snímek (v rolích Lucových opatrovnic se představily Judi Denchová, Maggie Smithová, Cher, Joan Plowrightová či Lily Tomlinová) má jemně nostalgický tón dětské vzpomínky, dýchá z něj však hlavně optimismus, něha a humor. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (40)
Vyplatí se věřit Mussoliniho slibu? 1) 76letý otevřeně homosexuální režisér, narozený ve Florencii, ve svém snímku s autobiografickými prvky nostalgicky vzpomíná na lidi, pod jejichž výchovnou perutí vyrůstal. "Škorpiónky" tvořily jen malou část několika desítek tisíc Britů, trvale žijících v Itálii před druhou světovou válkou. 2) Kombinace toskánského génia loci s esenstvím britství, jak jej představuje např. Lady Hesterová (Maggie Smithová), vytváří unikátní atmosféru, která už sama o sobě je dostatečným odůvodněním, proč film shlédnout. ()
Príjemný film, ktorý s anglickým nadhľadom a suchým humorom rozpráva príbeh skupiny anglických dám žijúcich počas 2. svetovej vojny vo Florencii. Ich vytrvalosť, ale aj tvrdohlavosť, s ktorou nástoja na zaužívaných zvykoch a názoroch je svojím spôsobom sympatická aj keď im bráni v tom, aby poznali smutnú realitu. Napriek ťažkým podmienkam pomáhajú nie len sebe navzájom ale aj svojim priateľom a okoliu. Produkcia je kvalitná a herecké obsadenie matadorkami hereckého umenia ako Cher, Judi Dench, Joan Plowright, Maggie Smith je výborné. 70% ()
Cher a pár britských dam v příběhu, který měl být vyprávěn mnohem lépe. Práce kameramana a herců sice film drží nad vodou, ale připadá mi to, jakoby se tvůrci nemohli rozhodnout, zda chtějí natočit drama nebo komedii. Výsledkem je naprosto průměrný film bez jediné opravdu dramatické či jednoznačně vtipné scény. ()
Nemám príliš v obľube vojnové filmy a obdobie druhej svetovej vojny. Na druhej strane mám rád kostýmové drámy so ženami, kúzliacimi množstvo životných múdier. Ďalej mám zafixovanú Cher z filmov Maska a Moonstruck ako veľmi príjemnú herečku, takže jej ďalšia hlavná postava ma veľmi potešila. Pri Čaji s Mussolinim som pred časom strávil príjemné popoludnie pred televíziou, ale pil som pri ňom kávu. ()
Jednoznačně podhodnocený film, který má všech pět P a navíc ještě opravdu luxusní herecké obsazení, skvělou kameru a hudbu, vybroušené dialogy a slušné tempo. I události po vypuknutí války líčí možná až příliš milosrdně a uhlazeně, ale to k filmu tohoto žánru - nostalgická komedie - patří: to nejhorší je ve vzpomínkách utlumeno a do popředí se dostává to hezčí. Jistě to není Amarcord, ale domnívám se, že filmu není co vytknout. Milovníci Toskánska se budou – už kvůli lokacím – u tohoto filmu jistě tetelit blahem. ()
Galerie (249)
Zajímavosti (3)
- Arabellin pes Nikki je ve skutečnosti pes režiséra Franca Zeffirelliho. (Teres)
- Natáčení probíhalo ve Florencii. (M.B)
- Finální scénář filmu vznikl tak, že první verzi od Johna Mortimera přeložil Franco Zeffirelli pro štáb do italštiny, načež režisér italský text víceméně sám znovu přepracoval do angličtiny. Výsledný scénář nebyl zrovna nejlepší a herci si museli některé repliky upravovat. (Komiks)
Reklama