An Angel at My Table
An Angel at My Table
An Angel at My Table
An Angel at My Table
Režie:
Jane CampionScénář:
Laura JonesKamera:
Stuart DryburghHudba:
Don McGlashanHrají:
Kerry Fox, Alexia Keogh, Karen Fergusson, Brenda Kendall, Willa O'Neill, Alison Bruce, Edith Campion, Martyn Sanderson, Kevin J. Wilson, Peter Needham (více)Obsahy(1)
Film vychází z autobiografické trilogie přední novozélandské spisovatelky Janet Frameové. S nesmírně citlivým přístupem zachycuje dětské roky, dobu dospívání a konečně i raná léta dospělosti autorky, která svou originální tvorbou vykupuje traumatické životní zážitky. Ty nejhorší ji potkaly během osmiletého pobytu v psychiatrických léčebnách, kde prodělala dvě stě elektrošoků kvůli chybné diagnóze schizofrenie. Nevzhledné děvče s nepodajnou kšticí rudých vlasů však trpělo už od dětství, stráveného na jednom z novozélandských ostrovů uprostřed hmotného nedostatku a neporozumění. Janet se v dospívání začíná stranit lidí a uzavírá se sama do sebe. Zároveň ji však už od raného dětství provází uznání její různorodé literární tvorby. Při cestě do Evropy nachází dospělá spisovatelka ztracenou rovnováhu a vrací se domů jako vyrovnaná osobnost.
Snímek původně vznikal na formátu 16mm jako třídílný TV seriál. Později však byl překopírován na 35 mm a se značným ohlasem uveden v normální distribuci. Málokdy se podaří zachytit na filmový pás lidský život s takovým pochopením a s takovým uměleckým citem, jako to udělala Jane Campionová. Značný podíl na výsledku měly tři představitelky hlavní hrdinky v různém věku, zejména debutující herečka Kerry Foxová v roli dospělé Janet. Film získal na MFF Benátkách roku 1990 Zvláštní cenu poroty a cenu FIPRESCI. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (23)
Pekne vyskladaný príbeh. Detské herečky, ktoré hrali v prvej etape filmu, boli veľmi autentické a veľkým podielom prispeli ku kvalite filmu. Okrem toho, že je tu vyrozprávaný príbeh významnej spisovateľky, tak je tu zároveň zobrazený údel ženy, ktorá vyčnieva (svojou hanblivosťou, strachom a v neposlednom rade aj účesom). Mám rada takéto obyčajno-neobyčajné príbehy. ()
Kerry Fox vynikajúca, ale ten film nepotreboval 160 minút stopáže. Detská časť začne tragicky poloironicky, na štýl filmových adaptácií Johna Irvinga (myslím Garpa a New Hampshire), potom prejde do dospelosti a veze sa v depresívnej atmosfére osemdesiatkových a deväťdesiatkových trpiteľských, mrzáckych drám a la Moja ľavá noha. V prenášaní paniky z psychickej choroby na diváka je film úspešný, často ale na úkor zážitku, pretože je tam skrátka moc šedi. No a potom príde posledná tretina a tá už je takmer bohémska (ako to charakter dovoluje). Ako životopis a pocta historickej postave to určite svoju funkciu plní, z diváckeho hladiska je tam ale strašne veľa nepodstatných scén a minút navyše. Tento problém mala veľká časť biografií tej doby, keď proste verne zobrazovali skutočnú nudu. Nedám tam štvrtú hviezdu, pretože nemusím. Nejaké tri roky po tomto natočila Campionová Piano a tam až bolo vidieť ten povestný, nezameniteľný ženský rukopis, tu bola ešte skôr civilne neutrálna (alebo je to asexualitou hlavnej postavy?). 70% ()
Silné... Opravdu... Viděl jsem až po o devatenáct let čerstvějším Bright Star a zařazuji Jane Campion na samotný režisérský vrcholek, protože umí tak výrazným způsobem, že horko těžko najdete něco, co s evůbec dá vytknout. Navíc točí divácky poměrně neatraktivní, biografické filmy (jako Miloš Forman). Talent! ()
Buďme upřímní a poukažme na to, že moderní novozélandská literatura není příliš exponovaným tématem v našich končinách. Knihy Janet Frame dosud překládány nebyly, ale o to můžeme s větší radostí naslouchat jejímu filmovému životopisu. Jemnocit a vytříbený vkus Jane Campion nás provede třemi kapitolami jejího života, ve kterém je vše, ukotvení v rodině, dospívání, mnoho omylů 20. století v kostce a nad tím vším víra v člověka. Jsem velmi ráda, že jsem zabloudila na Kiwi Film Fest. ()
Zaujímavý životopisný film. Domnievam sa, že keby vyrastala v normálnej rodine s "normálnym výzorom" (tie husté červené vlasy to bolo životný údel naviac) a normálnym detstvom nemusela mať liečenie na schizku a (šmangote) 200 elektrošokov - veď z nich zmagorí každý normálny človek. Na druhej strane by možno nebola takou slávnou spisovateľkou. ()
Galerie (22)
Photo © Sharmill Films
Reklama