Siworae

Nadčasová romance, kterou může jako alegorii na rozdělení Severní a Jižní Koreje vnímat od začátku do konce jenom ten největší cynik. Americký remake jsem viděl dříve a je zajímavé sledovat přístup západních a východní kultury k téže látce. Siworae je okleštěno od všech přebytečných motivů, obejde se bez přemíry dialogů a postav. Jeho hlavní síla tkví v poetické, nad světské věci povznesené atmosféře, která není narušována například vtípky srandovního kamaráda hlavního hrdiny či hrdinky. Jakýkoliv výkyv směrem k prvoplánové komedii by měl za následek okamžité roztříštění křehké struktury. Pár vtípků nechybí, ty však logicky (čti nenásilně) vyplívají ze situace. Hollywoodským romancím bývá často vyčítána přeslazenost, ty jihokorejské (co jsem zatím měl možnost poznat) jsou však podobně patetické a některé jejich scény mají mnohem blíž ke kýči. K dokonalému kýči. V Siworae nadbývají bezeslovné scény „hovořící“ romantickými baladami (ten anglický text působil velice, velice rušivě) a zasněnými výrazy zamilovaných hrdinů. Nelze jím ovšem upřít špičkové technické provedení (nádherná rotace okolo schránky) a plné herecké nasazení typově přesně obsazených herců. Gianna Jun si později podmanila srdce mnoha cinefilů jako „drzá“ holka z My Sassy Girl.Tady hraje podobně, přesto méně rozpustile trhlou a ve všech ohledech „cute“ dabérku (v Domu u jezera to byla doktorka). Podobnost Jung-Jae Leeho s Keanu Reevesem je patrná na první pohled. Jihokorejský herec taky hraje osamoceného sympaťáka, avšak hraje jej od srdce a vystřídá při tom více výrazů. Nedokážu napsat, která ze dvou verzí mi byla bližší, obě dvě měly své silné i slabší momenty, obě dvě mě dokázaly dojmout (lhal bych, kdybych tvrdil, že k slzám) a u obou dvou jsem si kladl tutéž otázku: Proč jí neposlal svou fotku? 80% Zajímavé komentáře: Marius, wipeout (20.12.2007)

Už jsem to psal několikrát, ale stejně považuji za vhodné připomenout, že nejsem zrovna milovníkem romantických příběhů a spíše se jim vyhýbám. Možná právě proto jsem byl v několika posledních dnech mile překvapen, neboť dva východní filmy romantického žánru mě nejen oslovily, ale dokonce jsem si je jistým způsobem oblíbil – zamiloval; tím druhým je Moment to Remember. Oba dva snímky pojí krom východního místa vzniku též přesně zaškatulkování, spíše než o romantický příběh v pravém slova smyslu se totiž jedná o příběh baladický, a to jak ve smyslu samotného vyprávění, tak i kvůli celkovému pojetí příběhu. Il Mare mě oslovilo mnohem více, než výše jmenovaný Moment to Remember a to zejména díky stabilnějšímu ději bez zbytečných odboček, ale také překvapivě velice nadprůměrnou režií a funkčností ostatních složek. Byl jsem nadmíru zaujat volbou barev, která u asijských filmů hraje velice důležitou roli. Režisér zde pracuje zejména s chladnějšími barvami, v nichž můžeme hledat jistou symboliku k samotnému příběhu, neboť chladnost může být v tomto případě ekvivalentem k odstupu, který od sebe oba hrdinové mají. Zde se však s barevností pracuje mnohem více, než jak tomu bylo doposud. Ona vůbec koncepce obrazu hraje v tomto snímku asi nejdůležitější roli, samozřejmě mluvím pouze o technické stránce U Il Mare je třeba ocenit i ostatní elementy, jako je například scénář, který přináší velice zajímavý a v dnešní době originální scénář nebo herecké výkony, na nichž celý příběh stojí. Vlastně když takhle pátrám v paměti, tak nelze nic jiného než chválit, neboť tenhle snímek je to nejlepší, co jsem v poslední době viděl. 100% (27.06.2006)

Skutečně krásný a originální film, na němž je výborně vidět ta obrovská rozdílnost asijského přístupu k vytváření atmosféry a vyjadřování pocitů, kdy slova jsou v podstatě jen doplňujícím prostředkem. Celý ten příběh lásky napříč časem je velmi poetický, nápaditý a dojemný. Jeho ztvárnění vyniká asi hlavně přirozeností s jakou se děj odehrává, nádhernou kamerou, tradičně vynikající hudbou a samozřejmě okouzlující ústřední dvojicí. 95% (02.09.2010)

Spravil som jednu velku chybu a to to, ze som si Il Mare pustil, ked som bol velmi utahany. A to pomalicke tempo a sladucka atmosfera sposobili to, ze som zaspal a film som musel dopozerat na druhy den :(. A rozdelenie pozerania neprospeje ziadnemu film, nieto este korejskym romancam, ktore su vystavane na stupnujucom sa romantickom tazeni. Holt, moja chyba. Je to vsak krasny film, ktory mimo toho, ze to je nadherna, minimalisticka romanca, vynika aj nevtieravym, prijemnym humorom (scena z dabovacieho studia, pes ktory spi ako clovek :D...), na to maju juhokorejci naozaj cit a talent. Kazdopadne, dalsiu korejsku romancu si necham na vikendovy vecer, ked budem oddychnuty a moja dusa kludna, pripravena na prilev emocii :). (8.5/10) (08.05.2008)

„Chtěl bych ti teď říct jeden moc dlouhý příběh. Uvěříš mi?“ Eun-joo je milou, klidnou (opravdu klidnou xD) dívkou, která zanechá ve schránce domu u jezera dopis novému majiteli. Vyzvedne si ho však nový majitel? - Nějakým způsobem se ocitne o dva roky dříve u úplně prvního majitele domu a po tom jak oba uvěří této pravdě, začíná pomalé rozvíjení jejich vztahu. Během toho Eun-joo bojuje s nesvárem bývalé, zároveň však vnitřně stále trvající lásky. ■ Klidné a vyrovnané až do posledních vteřin. ■ Viděl jsem už hodně podobné, o osm let starší dílo s názvem Tokyo Girl, kde časový rozdíl doby a věkový rozdíl hlavních aktérů je dost odlišný. Oba filmy mají sice stejnou kostru, ale oděnou do jiných šatů. ■ Oba tyto snímky se mi líbily a všem kdo mejí rádi JK tvorbu, vřele doporučuji zhlédnout všechny snímky s Ji-hyeon Jeon , jelikož je opravdu úžasná herečka. (09.02.2015)