Far from Heaven
Loin du paradis
Ďaleko od neba
Režie:
Todd HaynesScénář:
Todd HaynesKamera:
Edward LachmanHudba:
Elmer BernsteinHrají:
Julianne Moore, Dennis Quaid, Dennis Haysbert, Patricia Clarkson, Viola Davis, James Rebhorn, Bette Henritze, Michael Gaston, Ryan Ward, Lindsay Andretta (více)Obsahy(1)
Whittakerovi jsou zdánlivě ideální rodina. Alespoň pro své okolí. Jsou klasickým obrazem ideálu padesátých let v Americe. Nic však nikdy není takové, jaké se zdá... Cathy je dokonalá žena v domácnosti, s perfektním životem, přesně taková, jaká by ideální žena v padesátých letech v Americe měla být. Je zdravá, má krásné děti, úspěšného manžela, sociální jistoty. Celý svět se jí však obrátí vzhůru nohama, když přistihne svého manžela s jiným mužem. Zmatená a zoufalá nachází útěchu v náruči afroamerického zahradníka Raymonda. Přes Frankovu sexuální orientaci a Cathyin vztah s Raymondem se pár snaží udržet manželství pohromadě. Oba dva to však změní jednou pro vždy. (Cinemax)
(více)Recenze (141)
Far from Heaven má za mě nepřekonatelný problém a to v podobě naprosté nepřirozenosti a falešnosti prostředí, ve kterém se celý děj odehrává. Nedokážu se totiž smířit s tím, jak vše působí zcela uměle a falešně, všichni jsou na sebe neuvěřitelně milí, hodní, usměvaví, chovají se k sobě slušně, přívětivě a neustále si vyměňují komplimenty, vše vypadá až moc podezřele dokonale a pravdou je, že tomu ve skutečnosti opravdu tak nebylo a tomuhle uměle vykonstruovanému prostředí já prostě nedokážu věřit, natož věřit vztahům mezi hlavními postavami. Námět, který jsme měli možnost vidět již několikrát před tím, tudíž se nejedná o nic nového. Období ve kterém byla homosexualita braná jako nemoc a něco zcela nepřirozeného, nebo bližší vztah s osobou jiné barvy pleti. Jak říkám, tohle téma bylo vyobrazeno již v mnoha jiných filmech, které jsou o několik úrovní výše. Film tak cíleně útočí na diváka skrz utlačování černochů a homosexualitu a tento způsob citového vydírání je mi více než nepřirozený a nepříjemný. Přitom prostředí filmu a jeho barevná intonace vypadá opravdu povedeně a herecké výkony jsou vcelku nadprůměrné, především Julianne Moore je skvělá a hezky se na ní dívá, ale jakmile se člověk nedokáže ztotožnit s hlavními postavami a vcítit se do jejich životů a příběhů, tak film s takovým námětem nemá absolutně žádnou šanci nějak uspět, natož dojmout. Snaha o zachycení období, které značně odmítalo homosexualitu a lidi černé pleti je dost dobře známý fakt a pokud nedokáže film nabídnout něco více, nějakou přidanou hodnotu, tak se stává podprůměrem a v tomhle případě to pro Far from Heaven více než platí. ()
Takmer dokonalé retro s perfektnou atmosférou 50 tych rokov. ()
Krásný snímek, který okouzlí. Říká se, že by se nemělo sedět jedním zadkem na dvou židlích. V tomto filmu se řešily problémy a otázky homosexuality a rasismu. Vše se však schovalo pod jednu pokličku předsudků a vznikla opravdu nádherná, i když smutná podívaná. ()
Vydrželi jsme jen 40 min a ani o píď víc....Film, který definuje pojem "unylost", a to navzdory svému atraktivnímu tématu (rasismus a intolerance v 50. letech). Zbylo však jen plácnutí do vody a nuda. Možná tak na uspávání dobrý. ()
Trapná ubohost. Hodinu a tři čtvrtě zírat na obrazovku a čekat co se stane a vono se stane hovno. ()
Homosexualita a rasismus uměle postavené v kontrapunkt, v pěkných podzimních barvách, vyleštěných charakterech BEZ VAD A PIH. Zatímco v Americe se v padesátých letech řešily tyto pro mnohé jistě životní problémy, u nás se vešeli opozičníci. A stejně tak jsem tento film i bral vážně. Prostě to po mě sklouzlo a nic nezůstalo. Hvězda navíc za příjemnou kameru. ()
Kontroverzní? Kdysi snad. Proč sis pořídil milence, když máš tak krásnou ženu.? Líp vaří. :-)) 73% ()
Krásný vizuální film s nepřekonatelnou Julianne Moore, která se zase předvádí ve své nejlepší roli manželky úspěšného manžela. ()
golfisto nechci se tě dotknout ale to je snad jasný co tím chtěl básník říct...to jen tak mimochodem...jullianne mooreovou jsem měl rád vždycky a tenhle citlivý snímek jí dal šanci zahrát si ve velkém stylu..pěkný film... ()
jeden z najzbytočnejších filmov aké som videl. totalne o ničom (doslova). jedna hviezda za julianne ()
Dokonalá dobová stylizace. Až tak, že to působí jako to nejtroufalejší melodrama 50. let. ()
Vynikající, nenápadný a "tichý" film, jdoucí do hloubky věcí. A stále vidím Julianne Moore mávající odjíždějícímu vlaku - její nádherné, slzami zalité oči a subtilní gesta. Kdo tuhle situaci někdy v reálném životě zažil, jistě ho scéna mocně oslovila. Neboť, parafrázuji klasika - vše podstatné a důležité zůstává skryto pod povrchem. (A pokud jde o barvu pleti, pak shora uvedené platí snad dvojnásob. Moc se bohužel za uplynulých 50 let, ani napříč kontinenty, příliš nezměnilo. Viz. zpráva dnes přečtená na webu: Pražští policisté zadrželi skupinu fanoušků fotbalové Sigmy Olomouc. Podezřívá je z napadení šestatřicetiletého muže původem ze západní Afriky kvůli barvě pleti. Napadený muž, který v Praze žije deset let, musel být ošetřen v nemocnici. Fanoušci přistoupili na I. P. Pavlova do tramvaje, ve které muž seděl. Nejprve ho prý uráželi slovně, házeli po něm citrony a poté ho napadli pěstmi, strhli ho ze sedačky a kopali do něj. Vystoupili u stadionu fotbalových Bohemians. Napadený muž si stěžuje na to, že mu v tramvaji nikdo nepomohl.....) ()
Vysloveně protrpěný film. Chvílemi jsem si říkala, jestli netrpím víc, než celá Whitakerovic famílie dohromady. Celé se to sestává z dlouhých, procítěných scén, mezi jejichž začátkem a koncem si kameraman mohl úplně klidně skočit na kafe, do banky, nebo točit další film, postavy mají jakýsi zásadní problém s dokončováním vět (skoro by se to mohlo přejmenovat na Tři tečky) a k tomu všemu jim hraje příšerná hudba. Dvě hvězdičky za Julianne Moore, pro kterou mám slabost, a Dennise Haysberta. Tenhle film si tvůrci mohli odpustit a nic by se nestalo. ()
Sonda do doby kdy se lecos nesmělo.Toť vše.Solidní herecké výkony a skvělý vizuál to tlačí výš než kam to celé ztrhává pomalý děj.Příběh je ale dobrý a logický.Vše je ale až moc artové. ()
Tenhle film mě zaujal nejen tím, jak popisuje společenské klima padesátých let v Americe, ale především tím, že skutečně vypadá jako film natočený v padesátých letech. Když ho srovnám třeba se „Školou života“, u které, jakkoliv je to také dobrý film, chtě nechtě cítím, že je to současný film o tom, co se odehrálo před padesáti lety. V „Daleko do nebe“ mám ale pocit (když si odmyslím současné herce), že se dívám na film natočeným před padesáti lety, který popisuje příběh tehdejší doby. Na filmu oceňuji mimo jiné to, že je vyprávěn velice střízlivě, bez snahy o laciné melodramatické scény, což nejlépe dokresluje závěrečné loučení na nádraží. Nejsou v něm žádná laciná gesta a přesto, anebo možná právě proto, cítíme velice intenzivně osudovou nezvratnost dvou lidí, kteří se potkali ve špatné době na špatném místě. Také vztah mezi bílými a černými není vykreslen jako nějak extrémě konfliktní, ale jako obraz společnosti, kde je rasová rovnost uzákoněna, ale faktické bariéry zůstávají na obou stranách... ()
Whittakerovi jsou ideální rodina. Alespoň pro své okolí. Jsou klasickým obrazem ideálu padesátých let v Americe.Cathy je dokonalá žena v domácnosti, s perfektním životem, taková, jaká by ideální žena v padesátých letech v Americe měla být. Je zdravá, má krásné děti, úspěšného manžela, sociální jistoty. Celý svět se jí však obrátí vzhůru nohama, když přistihne svého manžela s jiným mužem. Sama nachází blázkost u afroamerického zahradníka Raymonda. Sblížení společensky nepřijatelné Frank chce ale nedokáže změnit sexuální orientaci a Cathyin nesmí vztah s Raymondem naplnit. Rozvod, pro Cathy bolest. Raymond navždy odjíždí. Skepse, nelze směšovat dva světy. Rasová odlišnost je větší malér než sexuální ()