Crash

David Cronenberg má body už za to, že dokázal tehdejší publikum rozdělit. A proč se nepřiznat, i mě párkrát zvedl ze židle. Ale empatii k jeho hrdinů ve mě vzbudit nedokázal. Místo klíče k jejich rozpolcené duši, mi pohodil pár skandálních obrázků, které ostentativně dává na obdiv. Od empatii k senzaci a od senzuality k vyprázdnění. Dejvide, ale oba víme, že my dva bychom si nikdy nerozuměli. (12.04.2010)

Měl jsem za to, že jsem Crash dávno viděl. A nakonec jsem zjistil, že jsem neviděl Crash Od Cronenberga ale Crash z roku 2004 od Paula Haggise. Musel jsem to teda rychle napravit. Cronenberg předkládá divákovi celkem zvrhlej námět(jak jnak) o lidech jenž dosahují sexuálního uspokojení u autonehod. Myslím si, že kdyby Cronenberg natočil tenhle film o pár let později tak by z toho námětu vytřískal určitě ještě víc. I tak slabší 4hvězdy dám. (03.05.2023)

Kdybych kdysi dávno nečetl Ballardovu knižní předlohu, zákonitě bych teď musel být z tak prvotřídně deviantního příběhu nadobro vyplesklý. Perla dekadentní kinematografie. Jakožto divák všelijakých pokleslých žánrů jsem se už setkal s těmi nejroztodivnějšími úchylkami a perverzitami, ale rajcování se automobilovými haváriemi je v mém seznamu podivností naprosto ojedinělé. Normální člověk se při představě něčeho takového buď ironicky pousměje, nebo štítivě zašklebí. Ale Cronenberg tuhle podivnou (a nejspíš fiktivní) masochistickou úchylku podává tak šťavnatě, realisticky a přesvědčivě, že se možná v průběhu filmu s překvapením přistihnete při vzrušeném fantazírování o bolestivém sexu v rozšmelcovaném cabrioletu, se šaltpákou v zadku, s volantem v břiše, se střepy z čelního skla v xichtě i po těle, s nohama rozmačkanýma pod palubkou, s bolestivě sténající, zkroucenou, zkrvavenou a zároveň krajně vzrušenou partnerkou/partnerem, zatímco zvenčí vás bude náruživě fotografovat ztopořený zběsilec Vaughan. Herecké obsazení je typově trefné - Vaughan, zjizvený kulhající mimoň s jurodivýma očima, guru celé skupiny podobně uhozených fetišistů, se Koteasovi povedl na výbornou, dále nečekaně přitažlivá Holly Hunter, mile courovitá Rosanna Arquette ve slušivém, punkově kvadruplegickém oblečku, jako vždy femmefatalistická Deborah Kara, jen ten Spader působí spíše komicky než ujetě, stejně jako v pozdější Sekretářce. (06.06.2017)

Tíživá, sexem a benzínem načuchlá atmosféra je figurkou na kapotě Cronenbergova zvláštně-perverzního soft porna, jehož provozování celý tý nezodpovědný, podivínský partičce chudáků tradičně přeroste přes hlavu. Tyhle bouráky jsou rajcovní, ne že ne… a ruka Jamese Spadera našátrá pokaždé fakt něco extra. (29.04.2012)

Mimoriadne bizarná, psychologicky komplikovaná a sexuálne avantgardná óda na zvodné stránky dobrovoľnej a zároveň nevyhnutnej seba-deštrukcie telesnej schránky uboľavenej generácie, žijúcej v chladnom, odosobnenom svete. Umenie v cronenbergovskom háve, od ktorého neodtrhnete ani na sekundu zrak a ktoré vás nakoniec dovedie do stavu extázovitej depresie a smútku. Nádhera. (25.05.2003)