Příliš dokonalá podoba

Deprimující podívaná. Na bezmála dvouhodinové ploše Cronenberg rozmývá několik možných interpretací hlubokého pouta mezi dvojčaty, která dokonale zahrál Jeremy Irons. Není to poprvé, kdy se tento úžasný herec, kterého jsem si zamiloval v Zefirelliho Nesmrtelné Callasové i v Bertolucciho Svůdné kráse, vydal z celého svého hereckého umění, aby je vše ostatní - nezvládnutý scénář, nevidomá kamera, hluchá hudba a bezradná režie - nechaly doslova shnít. Na rozdíl od příšerné, ornamentálně historizující adaptace Shakespearova Kupce benátského, v níž varioval či spíše donekonečna tónů nuancoval jednu životní polohu nasvicovanou nejrozmanitějšími tragédiemi, v Cronenbergově chaotickém dramatu rozehrává Irons takových poloh bezpočet - a aby toho nebylo málo, ještě je všechny zrcadlí. Vzhledem k tomu, jak režisér rezignoval na to, tematizovanou temnotu lidské duše zakotvit v nějaké popsatelné tajemnosti a jen se spoléhá na šokující záběry na masochistické hrátky, na fetišisticky zatížené snímání chirurgických nástrojů, operací a gynekologických prohlídek, na naturalistické snímání pohybu po dně narkomanie a podobné „atraktivní“ ošklivosti, lze pokládat jen za nahodilé, že se přitom dvojničení - tedy souběžné hře na jednoho a téhož a vraždění obou v jednom - naprosto neuvěřitelně zprvu odlišitelní sourozenci jednotí, k dokonalosti by však měli pozbýt i jmen. Tohle by ale mohl domyslet jen někdo, kdo se nevyžívá v pornografizaci duševních tragédií. Douška závěrem: soustředění děje téměř výlučně do interiérů prozrazuje zcela neovládnutou inspirace Polanského Hnusem. Bohužel i v jejich ztvárnění se Cronenberg spokojuje s exotizací nepřístupných či nezvyklých prostředí nebo je prostě (lépe řečeno: bezradně) banální. (13.02.2021)

Vrcholný Cronenbergův příspěvek do jeho bizarního světa tajemných možností lidského těla a duše v lecčems připomíná Greenawayovu hříčku "Zet a dvě nuly" (A Zed & Two Noughts), kde je rovněž zobrazeno urč. vnitřní propojení hlavních hrdinů-dvojčat. Cronenberg v každém svém autorském snímku odhaluje nový modus pohledu na rozšíření hranice lidství či lidských možností: tajemná spříznění bratří Mantleových splácí svou daň, jež si vybírá dramatický rámec vyprávění, a nápadným popotahováním svých nitek umožňují hlavním hrdinům společný sestup do hlubin skrze utrpení, jako nejzazší možnost vzájemně sdílené zkušenosti. (Pozn. pro jungiány a grofisty: Stanislav Grof by jistě řekl, že jejich propojení nastalo v nejranějších stádiích duševní konstituce - na úrovni vzájemně propletených perinatálních matric vědomí.) (23.03.2009)

Na Cronenberga docela krotký snímek o dvojčatech, které spojuje nejen dokonalá identická podoba a obor gynekologie ale také stejné ženy. Rozhodně se nejedná o horor a thriller to jen jemně okusuje. Ve výsledku se jedná "jen" o drama vyprávějící o vztahu obou bratrů, které skvěle ztvárnil Jeremy Irons. Avšak drama to je neskutečně atmosferické. (30.03.2009)

"Separation can be a terrifying thing" a nejen o tom David Cronenberg rozehrává propracované, režijně výborně vedené a hlavním protagonistou excelentně sehrané drama prezentující autorovo dospění do finální fáze světového, nebéčkového režiséra. Dead Ringers dokáže i přes svou nevýslovnost, skromnost na explicitní výjevy /čehokoliv/ a emocionální chladnost vytvořit mrazivou a vnitřně znepokojivou atmosféru, nastolit zvláštní pocit tajemna a budovat diváckou zvědavost, či očekávání zlomu. V zájmu hladosti dramatu však šok přijít nemůže a sic jemná gradace není o moc méně působivá, mám pocit, že docenit excelenci nedoslovného a mimoslovného vyprávění v této výjimečné psychoanalýze, lze až po opakovaném zhlédnutí... 9/10 (03.12.2009)

Cronenberg nikdy nebol moja srdcovka, ale Príliš dokonalá podoba je fajn. Na 4* to nevidím, ale veľa jej dáva uveriteľný Jeremy Irons v dvojúlohe, silná atmosféra, režijná pečať a hŕstka úchylných momentov, oproti ktorým pôsobí celkový všadeprítomný konzervatizmus veľmi zaujímavo, až osviežujúco. Každopádne, trocha ma to nudilo a nakoniec som bol rád, že to skončilo. (01.10.2020)