Karate Kid

Ten legendární čapí kop jsem si pamatoval trochu vznešeněji teda. Nějaká epická disco hudba, zpomalený záběr, barvy aury kolem hlavních nepřátel, mystický hlas mrtvých bojovníků. Však to znáte :-) Z celého Karate Kid je nejzajímavější, že Ralph Macchio, kterému je 23, vypadá na 16. A ta holka na 25. Jako pár pak vypadají strašně legračně. A ještě legračněji vypadá měření sil mezi namakaným Zabkou a tintítkem Macchiem. Minimálně karate, příběh plný klišé, a ani postavy nejsou nějak extra sympatický. O neuvěřitelně přepálený stopáži ani nemluvím. (01.01.2019)

jelikož sem se konečně dopracoval k seriálu Cobra Kai a hodně mě baví,rozhodnul sem si po možná třiceti letech zopakovat i to co patřilo k mému dětství a viděl sem naposledy ještě na VHS.Karate Kid je veskrze typický osmdesátkový film - nenáročný,naivní a svým způsobem roztomilý.Nicméně s notnou dávkou nostalgie mi připomněl,že jsem v té době měl mnohem raději Karate Tigera a pokud bych měl teď možnost se na něj podívat dnes,nejspíš by tomu tak bylo i nadále...60% (05.09.2020)

[65%] V tu dobu vznikaly daleko lepší obdobná béčka. Navíc jsem žádný díl Karate Kid nikdy před tím neviděl – nějak mi to ušlo. Až po sledování seriálu COBRA KAI jsem se neubránil zvědavosti a nedoplnil si to. Tento první díl je asi pro mnohé taková klasika. Postavy jsou dobré – Ralph Macchio působí jako sympaťák, trochu naivní, ale dobrý. Máme tu další postavy jako je starý mistr, drsný William Zabka nebo charismatický Martin Kove. Karate jako takové zde působí dost amatérsky, ale ve finále při turnaji mě už bavilo více. Takže žádná velká pecka, ale na to 1 vidění je to docela slušná podívaná. Na Cobra kai se to ale nechytá. (21.05.2023)

Moje srdcovka o karate. Zároveň i můj první film, který mě zasvětil do tohoto bojového umění. Velice mě to bavilo. Dokonce jsem přemýšlel, že se přihlásím do nějakého kurzu, kde se učí karate, ale nakonec jsem neměl tolik odvahy. Příjemný starý pán, který učí bojovat mladíka. Je to klasika a i proto ji hodnotím nadprůměrně. (12.08.2008)

Další z řady mých oblíbených dětských záležistostí, která kolovala na tehdejších VHSkách od jednoho kámoše ke druhému jako na běžicím pásu a všichni jsme se snažili naučit ten slavný ptačí kop, který beru jako symbol celého snímku. Všechny herecké role mají charakter a skvěle se na ně bez jediné vyjímky kouká. Pat Morita však stojí hrdě a zaslouženě na vrcholku jich všech a domnívám se, že navždy zůstane v srdcích diváků tím starým roztomilým Miyagim, ikdyž se za svou bohužel už uzavřenou kariérou nahrál dalších rolí habaděj. Scénář není nijak složitý a každý si dokáže po pár scénách asi sám doplnit, jak to celé dopadne. Což nám, ale jako dětem přímo vyhovovalo, protože třeba takového Predátora z tétež doby, jsem správně dokázal pochopit až o několik let později. Když se ale velmi hluboce zamyslím, tak to asi není úplně spravný srovnávací příklad :D Nesmím ani zapomenout na úžasnou práci Billyho Contiho, který sepsal úžasný soundtrack a spolu s klasickými 80tkovými kapelami jako byli Survivor či Joe Esposito, se jedná přímo o atomovou nostalgickou bombu. To všechno si myslím jsou podmětné důvody, proč musím hodnotit plnou polní hvězdičkovou známkou. (13.12.2010)