Pavouk

Pocitově pro mě hodně zvláštní minimalistický film, který si mě na jedné straně hodně získal už během úvodních titulků a výtvarným provedením spolu s titulní písní mě navnadil na silnou komorní atmosféru... na druhé straně dost dlouhou dobu mi trvalo, než jsem se v neotřele ztvárněných prolínajících se časových rovinách zorientoval a "přiřadil" si hlavní postavu do retrospektivního příběhu se vztahem mezi synem a otcem na pozadí krutého zločinu na konkrétní místo. Já totiž chvílemi váhal, zda onen muž vystoupivší z vlaku nepředstavuje v minulém příběhu či svých myšlenkách dvě postavy – otce a syna – současně v jedné osobě, nebo zda není jakýmsi zhmotněným svědomím kohosi z nich... u Cronenberga by asi nic podobného nebylo nemožné :), také nám už jednou v minulosti natočil Příliš dokonalou podobu o dvou bratřích. No a pak... geny se prostě v něčem dědí, potomci prokazují spřízněnost, jak nám potvrzuje závěrečná pointa, a člověk... je skrze geny někdy doslova lapen do sítě, jako ten pavouk... se nám možná snaží říct Cronenberg v doprovodu ústřední metafory tentokrát, jestli jsem ve finále Pavouka správně pobral? Film měl pro mě pár slabších záchvěvů, ale za skvělou atmosféru a výkon Ralpha Fiennese (pro mě zatím hlavně mistr Gustaf z Grandhotelu Budapešť, ale fantasticky tady ztvárnil i tajuplného zádumčivého psychopata) zaokruhluji na 4 hvězdičky. David Cronenberg jako režisér též nezklamal, přestože mám v jeho tvorbě i silnější favority. [75%] (23.04.2023)

Mysteriózní nevím (jestli tedy lze duševní chorobu považovat za mystérium), každopádně naprosto nevídané depresivní drama. Totální duševní zmar... ) :-[ Z téhle pavučinky se prostě nelze jen tak vymotat. A Ralph Fiennes je zkrátka neuvěřitelně uvěřitelný... Po tomhle filmu si s chutí vezmete prášek a budete rádi, že zatím neměli jste nikdy žádné utkvělé představy o tom, kdože vám to kdy vlastně měl ublížit... (09.02.2007)

Od Mouchy se David Cronenberg posunul k Pavoukovi. Ovšem tentokrát mě jinak schopný tvůrce zaujmout nedokázal. Ačkoli má film jen 98 minut, tak se neuvěřitelně vleče. Prakticky až do samotného závěru neustále čekáme na pointu, která je nakonec tak primitivní, že se divák nemůže ubránit dojmu naprosté ztráty času. Není vůbec jasné, co nám vlastně autoři chtěli sdělit. Z herců vynikne pouze tradičně skvělý Ralph Fiennes (pro něj jsou role úchyláků a podivínů šité na míru), ovšem za ním zeje obrovská prázdnota. Řekl bych, že být to snímek nějakého neznámého režiséra s neznámými představiteli, tak jej nejspíš většina lidí ani nedokouká do konce. (10.06.2011)

Temný a dusný film, k jehož sledování a vychutnání jsou zapotřebí silné nervy a pohodlné křeslo. Zdaleka ale nesouhlasím s tvrzením, že ve filmu nejde o nic, jde o hodně velké NĚCO, problém je v tom, že málo který divák se dokáže ztotožnit s duševně nemocným člověkem, takže najednou chybí někdo, kdy by ho příběhem provázel. Pokud si člověk bez takovéto postavy neporadí, chápu, že se mu může film zdát nudný... (30.01.2006)

Poměrně jednoduchý a skromný vzpomínkový příběh psychicky narušeného člověka, který jako duch prochází svými dějinami, téměř beze slov a s temnotou prostupující jak jeho myslí, tak i celou atmosférou filmu. Cronenberg se nechce nijak podbízet, nevychází vstříc diváku a svým chladným a odtažitým stylem režírování situuje film do opačné polohy působení než Čistá duše. Tím však mimo jiné vyvolává neblahé pocity nudy, film jakoby nic neříká - nedokáže své publikum řádně oslovit a vtáhnout... 5/10 (27.12.2009)