Noc v Roxbury

Jo, v pohodě filmek. Trochu bych ho srovnal s novodobím Klubem Sráčů.. Ty dva hlavní hrdiny nesmíte brát vůbec vážně. Jsou to lidi, jak řekl můj kámoš, kterým by dal v životě přes hubu kdyby je potkal. Ale tady je ta výhoda, že vy jste je nepotkali, ale můžete se na ně podívat v tomhle filmu. Jsou to unikátní nadržení blbci, kteří mají sen - který by se jim sice v reálu nikdy nesplnil, ale proč ne. Cílem nejsou poetické záběry a těžká filosofie, ale zábava a úLET!!! "Já volál: Emííílióóó!!! :-)" (13.01.2008)

Byla to teda řádná demence, ale místy vážně hodně vtipná. Jenom se mi zdálo, že režisér mohl trošku ubrat z děje (který stejně byl jakože nebyl) a zatlačit víc na fóry. V tu chvíli by totiž Noc v Roxbury stoupla mnohem výš a stala se tak parádní komedií. Takhle je to jenom lehce nadprůměrná blbost s pár povedenými scénami. 70% (28.10.2016)

Za tenhle názor mě asi hromada lidí bude lynčovat, ale co jiného s tím zmůžu - za mě je mnohem lepší Klub sráčů. Ten si totiž z tohohle typu lidí, jakými jsou Steve a Doug, dělá srandu (i když celkem těžko zkousnutelnou), zatímco tady jim jde na ruku a i když je ústřední duo opravdu hloupé, neustále se ten film snaží o to udělat z nich vyloženě kladné postavy. Noc v Roxbury je ve srovnání s Klubem sráčů pro mě lepší snad jen tím, že se zde tvůrci vyvarovali fekálnímu humoru. Za to ten film cením a považuju to rozhodně za klad. Jenže kromě toho, dobrého soundtracku (který ale podle mě moc sází na největší devadesátkové klasiky, i když pár z nich jsem si patřičně užil, třeba This Is Your Night) a úplnému konci, který byl dobře napsaný, tu žádné jiné další klady nemám. Je to strašně nudné, ústřední duo mi bylo nesympatické, vtipné scény mi přišly mdlé a nevtipné, nic mi to nedalo... Prostě to celé šlo mimo mě. A názor, že by to bylo proto, že nejsem schopný pobavit se u jednoduché komedie, jsem myslím dostatečně vyvrátil hned v prvním řádku. U téhle komedie nechť se baví jiní (a nemyslím to nijak špatně), pro mě na víc jak slabé dvě opravdu není a to tomu krk zachránil hlavně ten soundtrack. Devadesátky já totiž rád.  Slabé 2* (27.03.2022)

Bylo by snadné tvrdit, že jsem se u filmu nezasmál. Lhal bych. Je snadné kopnout si do tohoto filmu a nazvat ho debilním. Ale je trochu moc dávat ho do stejné skupiny jako Klub sráčů, tohle si tento snímek nezaslouží. Noc v Roxbury je totiž parádní komedie, u které jsem se fakt zasmál. Je pravda, že prostřední část trochu drhla, jenže pak přišel nářez na svatbě, psycholog Grieco a mladá Eva Mendes a já pochopil, že tenhle snímek je debilní, ale jen proto, že to tak chce. Nechce si hrát na něco jiného než je a za to jsem byl rád. Navíc, tenhle film má pár věcí, které zvláště dnes, velice oceňuju… a) V této komedii není ani jedna fekální scéna (ano, slyšíte dobře, v komedii o naprostých buranech není žádné prdění, zvracení, či podobné blbosti, které jsou dneska v podobných komediích téměř povinností…) b) Will Ferell a Chris Kattan k sobě neuvěřitelně pasujou a vytváří tak parádní dvojku. c) A konečně film má jeden z nejlepších soundtracků, co jsem kdy slyšel (vlastně v rámci žánru to je určitě nejlepší). A proč? Protože tenkrát se ještě uměla nahrávat opravdová hudba, ne jako dnes… Mohl bych si vymyslet tisíc výmluv proto, abych nedal plný počet, ale šel bych sám proti sobě a to se mi nechce. Od filmu jsem dostal přesně to, co jsem očekával, plus něco navíc (ta hudba! Hned jdu shánět soundtrack!), takže u mě dobrý. Řekl bych, že svým způsobem je tento film takový malý kult. P. S. Šaháte mi někdo na zadek? :-) (11.12.2010)

Supr ústřední song, nutí mě kejvat do rytmu palicí, stejně jak činí hlavní hrdinové. Některé hlášky dobře pobavily a Ferrell je tu celkem zábavný, ačkoli ho normálně zrovna nevyhledávám. Jako celek ale žádný zázrak, ačkoli věřím, že se najdou tací, kteří film považují za kultovní, no rozhodně je to koukatelnější než Waynovo světy. (07.09.2011)