Hooligans

Menší film ako Green streets hooligans a povedal by som aj o triedu horší. Niekedy som mal pocit, že pozerám na bandu natvrdlých feťákov čo nevedia čo od dobroty. Mám dojem, že to je až moc preceňovaný film, tie dialógy boli niekedy ozaj príšerné a niektorý herci ešte horší. Ale aby som len nekritizoval tak musím vyzdvihnúť, že niektoré scény ako napríklad zo starým dedom alebo samotne fighty boli natočené celkom dobre. Taktiež hlavný protagonista bol jeden z mála plusov a hudba, keď akurát tam nehral nejaký šialený dnb sa tiež podarila.. 50% (15.09.2011)

Typicky britské (vyzněním, výstavbou, nasazením...) drama o životě fotbalových ultras, které režisér Nick Love pojal jako trochu širší zamyšlení se nad hodnotovou krizí muže v současné západní společnosti a vlastně i jako možnou anglickou odezvu Fincherova Klubu rváčů. Hlavní hrdina, třicátník, kterému se nelze realizovat v práci a jehož neuspokojuje maloměstský způsob života ani s tím související soubor životních hodnot, se nedokáže vymotat ze stereotypu životního cyklu, v němž v podstatě jen celý pracovní týden přežívá v očekávání víkendu a zvláště sobotního fotbalového zápasu, který je jedinou adrenalinovou aktivitou v jeho životě. Generace dědů, ke kterým se stále ještě vzhlíží jako k hrdinům, si adrenalin aktivovala ve druhé světové válce, generace otců si své nízké pudy mohla stimulovat v dosud politickou korektností nesvázaných 70. a 80. letech minulého století, dnešní generaci zbyly jen rvačky před fotbalovými zápasy. Fenomén hooligans stojí sice na samém okraji společnosti, ale výše nastíněný problém má obecnější platnost - současná generace mužů je ve skutečné krizi, stejně jako hrdina tohoto filmu... (17.10.2011)

Hlášky: Tommy Johnson: - "Není na mně nic zvláštního. Jsem jen další znuděnej chlap před třicítkou s mizerným zaměstnáním, kterej žije jen pro víkendy. Náhodnej sex, zředěný pivo, šizený drogy. A čas od času někomu vykopu duši z těla." & Tommy Johnson: - "Můj děda Bill Farrell nás naučil pít. Vykládal nám historky o válce, o tom jak bojoval, aby Británie byla Velká. Podle něj byly bitky na fotbale sranda v porovnání s válkou s Němci. 'Válčili jsme s nimi na plážích, bojovali na březích...' I když se opakoval, v jednom měl pravdu. Jsme ostrovní rasa. V tomhle jsme nejlepší. Není to o barvě kůže, ale o tom pocitu stát v první linii. Je to fakt, mě prostě baví se rvát." & Tommy Johnson: - "Jeden ze starý party už se nevrátí. Bright dostal sedmičku a koule mám tak nakopaný, že příštích pár měsíců budu rád, když se vychčiju. Po tom všem se fakt musíte ptát sami sebe, jestli to stálo za to. Jasný že kurva stálo!" (17.12.2006)

Slušný film. Nie masterpiece, ale dorbý film určite. Môžem hooligenské filmy. Tu vidno určité paralely s green street hooligens s Elijahom Woodom. Neviem čo bolo prvé, ale Frodov film som videl skôr a aj ma viac zasiahol. Toto malo zas surovejšiu autentickosť a pár drobných ale ultimátnych vychytávok, ako napríklad zavretie do policajnej dodávky a alebo hajzlová scéna s Tamero Hassanom a Danny Dyerom. Skrátka filmu svieti 75% a nemôžem nič len s tým percentom súhlasiť. (16.02.2011)

Šťavnatá ostrovní záležitost. Žádné sentimentální kecy a hollywoodské hvězdičky, za to rázný slovník a Danny Dyer a jeho "fokin' Cockney accent". Rozhodně lepší než Amerikou nasáklý snímek Green Street Hooligans. Tento film vcelku podařeně ukazuje anglické hools, kteří to všechno kdysi začali. Dannyho Dyera tenhle filmek katapultoval mezi anglické filmové celebrity a zasloužil se o dvě dokumentární série o opravdových hooligans. Zvláště The Real Football Factories International stojí za to. "Je to lepší než orgasmus." "... jako sex s dvěma holkama." - říkají tam borci z celého světa. Nevím, nebudu zkoušet. (21.05.2008)