Interview podle van Gogha

Já bych si tedy odpustil to "působivé finále", jak je to nazváno v oficiálním textu distributora. Jen kvůli němu nedávám plné hodnocení... Celý mi to přišlo výborný, skvěle vystavěný příběh, oba herci věrohodní, napětí mezi nimi krásně gradovalo, skvěle se doplňovali, jejich vzájemně se prolínající sympatie a antipatie, opovržení a touhy... Jen to brutální a nevěrohodné vygradování mi nějak celý zážitek pokazilo... (26.10.2011)

Původně jsem se chtěl nejdřív podívat na americký remake, ale když filmový klub na čt2 vyrukoval s originálem, dostal ode mě přednost. Je to velmi zajímavé konverzační drama, u kterého se vaše sympatie každou chvíli přelévají buď k herečce nebo novináři, abyste nakonec zůstali znechuceni a pohrdali oběma. Přesto jsem byl trochu skeptický k chování reportéra, které mi nepřišlo moc uvěřitelné. Díky překvapivému závěru to ale ještě ty slabší 4* budou. (23.07.2010)

Příběh rozhovoru novináře Pierra a televizní herečky Katji, který se podivně "zvrtne" se odehrává během jedné noci v Katjině bytě. V průběhu jejich dramatického rozhovoru vystupují na povrch lež a pokrytectví obou profesí. Pokud se vám to zdá povědomé, tak Steve Buscemi natočil remake tohoto snímku. Jeho snímek se mi zdál lepší. Minimálně o jednu hvězdu. (03.09.2011)

Úžasný snímek založen pouze a jen na konfrontaci dvou osob. Jakmile mi začaly být postavy postupem filmu představovány, uvědomovala jsem si, že vlastně vůbec nevím, co jsou zač, jakou hru spolu rozehráli, kdo z nich mluví pravdu, kdo lež, či jestli se v sobě tyto prvky navzájem mísí. Od začátku do konce jsem nebyla schopna odtrhnout oči od obrazovky. Konverzace Katji a Pierra je fenomenální a dynamická, skrývající v sobě důmyslné vyjasnění, které bude divákovi odhaleno až v samotném konci, s, jakoby špetkou ironie. Hlavní představitelé jsou ve svých charakterech přesvědčiví, zvláště Katja Schuurman (krásná to žena), jejíž postava stereotypní, průměrné a silikonové hvězdičky a herečky (doslova) padla šitá jako na míru. Jaká je vlastně ona a on? Opovrhují sebou, bojují spolu a zároveň se přitahují, protože každý z nich vidí špínu zabalenou v úhledně nachystané pravdě toho druhého. A dokáží ještě vůbec mluvit pravdu? Nebo je jejich profese naučily těm nejhorším lžím a manipulaci s druhými? Stal se pro ně život v přetvářce a neustálých lžích součástí jejich vlastní, špinavé pravdy? Čí pravda je zkaženější? Hra na kočku a na myš, z níž až do samotného závěru není jasné, kdo zaujímá jednotlivé pozice. Měla jsem pocit, že během děje neustále přeskakují mezi hlavními aktéry tak zběsile, až je v jejich hře sám divák polapen. Během této hry můžou být vítězové oba, ale na konci zůstane pouze jeden, ten nejlepší, který udělal (či n(z)ahrál?) dokonalé Interview... Filmy jako tento, odehrávající se pouze na jednom prostoru, či se dvěma postavami (John a Mary, Scény z manželského života nebo též Před úsvitem) stojí především na jednom základním a důležitém prvku, kterým jsou dialogy. Bez nich by to zkrátka nefungovalo. A v tomto případě to fungovalo naprosto excelentně. (23.07.2010)

Stret politického novinára a silikónovej herečky je zároveň stretom dvoch úplne odlišných svetov, ktoré sebou opovrhujú no napriek tomu k sebe čosi cítia. Digitálna kamera v takýchto a podobných nezávislých dielkach vynikne lepšie a účelnejšie než experimentovanie s ňou v nejakých mainstreamovejších filmoch. Theo van Gogh mal/má na konte skvelý počin, ktorému k stiesnenej atmosfére dopomohli výborní herci a už spomínaný digitál (ktorý by sa hodil aj do Buscemiho remaku). 80% (23.07.2010)