Interview
Interview podľa van Gogha
Režie:
Theo van GoghScénář:
Theodor HolmanKamera:
Thomas KistHudba:
Rainer HenselHrají:
Katja Schuurman, Pierre Bokma, Theo Maassen, Ellen Ten Damme, Michiel de Jong, Tinoes Fenanlamrer, Monique Meijer, Theo van GoghObsahy(2)
Originální snímek tragicky zesnulého nizozemského režiséra Théa van Gogha brilantně vypráví jednoduchý příběh. Politický novinář je přinucen udělat rozhovor s bezvýznamnou hvězdičkou televizních seriálů a raději by sledoval odstupování holandské vlády, než být s ní v jedné místnosti. Herečka také není rozhovorem nijak nadšená a mezi dvojicí se rozpoutá konverzační bitva s působivým finále.
Kvalitní herecké výkony, vypjatá emocionalita a minimalismus prostředí dodávají filmu jedinečnou atmosféru. Van Goghův film se kromě kratičkého prologu a samotného závěru natáčel pouze pět dnů v bytě herečky Katji Schuurmanové, představitelky hlavní ženské role.
Ve Spojených státech vznikl remake s názvem Interview režiséra a hlavního představitele Stevea Buscemiho.
(oficiální text distributora)
Recenze (57)
Rádoby intelektuální brak. Hloupý, špatně napsaný a špatně zahraný. Takový blábol jsem ve Filmovém klubu ČT2 ještě neviděl. ()
Výborný film o rozhovoru zahořklého / naštvaného novináře a mladé sexy herečky v divácky úspěšných, leč umelecky podřadných titulech. Na tomto omezeném prostoru probíhá neuvěřitelná škála toho, co bychom mohli nazvat mezilidskými vztahy a city. Během filmu jsou tyto vztahy záměrně neurčité, převažují však ty negativní: přetvářka, pohrdání, sebstřednost. Na konci pak vše završí perfektní finále, pro někoho možná překvapivé, ovšem pro mě se jedná o naprosto logické vyústění předchozího děje. Jedinou chybkou na kráse je, že to místy působí trochu vykonstruovaně, osobně bych takový rozhovor nevydržel déle než 10 minut. Na druhou stranu potěšilo, že nejsou postavy černobílé (silikonová blondýna je mi dokonce sympatičtější, než nafoukaný novinář), některé komentáře ostatních uživatelů o tom, kdo je dobrý a kdo zlý, mě trochu překvapují, tento film nemá vítěze. ()
Až nečekaně mnoho zvratů na konverzační drama mezi dvěma lidmi v jedné místnosti... ()
Lidé nejsou tím, kým se zdají být. kde končí pravda začíná lež? těžko říct. Velká škoda Thea van Gogha, mohl natočit ještě víc dobrých filmů. Tohle je film, nad kterým budu přemýšlet asi ještě celkem dlouho. ()
Brilantní konverzační přetahovaná dvou silných (a každé úplně jinak) individualit. A i když za tu hodinu a půl vidíme a slyšíme opravdu jen 2 hlavní postavy, celou tu dobu sledujeme napínavou, emocionálně nabitou záležitost s přeléváním nadvlády na obě strany. A nakonec se potvrdí ono ve filmu zmiňované "Neexistuje rovnoprávnost, vždycky někdo vyhraje..." 85% ()
Podstatné odznie hneď na začiatku. Príbeh o kozách bez voza. Pointa síce dobrá, ale dej obludne prekalkulovaný (scenár typu "dáme tam všetko"), prednes ako z antickej drámy, a veru že pochybujem, že by šňupanie koksu malo taký pozitívny vplyv na kombinačné schopnosti slečny herečky (leda že by aj to hrala). Každopádne, v budúcom živote chcem byť bulvárny novinár. Asi tak na dve hodinky... ;-) ()
Souhasím s DDT, že je to typický divadelní scénář, při obsazení dobrých herců by to mohl být velice pěkný kus na jevišti. Mně se to i na plátně líbilo, herci jsou přesvědčiví a vývoj je zajímavý - samozřejmě včetně trochu překvapivého konce. Ještě se někdy musím podívat na remake.. (Pozn. po dlouhé době jsem slyšel dánštinu a překvapilo mne, jak má dost společného s angličtinou/němčinou) ()
"Neexistuje rovnoprávnost, vždycky někdo vyhraje..." a vy celý film čekáte, kdo to bude. Film je dialogem mezi dvěma zkaženými existencemi. Ona je mladá krásná herečka, které nejvíce záleží na jejím vzhledu, je povrchní, nafoukaná chorobná lhářka, která ráda manipuluje s lidmi. On je novinář ve středních letech, který se zpočátku jeví jako seriózní muž, docela rychle však poznáváme, že umí být poměrně hrubý a ve výsledku se ukáže jako podrazák, který ovšem dojíždí na svou naivitu a opovrhování Katjou, která bohužel pro něho je sice možná hloupá, ale je větší mrcha, než čekal. Film je zajímavým psychologickým dramatem nabitým emocemi, kde chvíli jste na jedné a hned zas na druhé straně. "Všechny mezilidské vztahy jsou nedorozumnění. Partnerské taky." - Tato věta z filmu je podle mne i jeho obsahem. ()
Komorné filmy tohto typu mám veľmi rád, tomuto príbehu som mal však vďaka až príliš vypätým dialógom problém veriť. Mal som pocit, akoby sa tvorcovia snažili do každého jednej scény natlačiť toľko emócií a napätia, koľko sa len vojde, aby každý jeden moment pôsobil čo najšokujúcejšie a najstrhujúcejšie. Na takúto vlnu sa navyše film dostáva hneď po pár úvodných minútach a vlečie sa na nej až do konca, čo pôsobí strašne monotónne. Napriek týmto negatívam hodnotím film však predsa len skôr kladne ako záporne, pretože, ako som už napísal, komorné filmy tohto typu mám veľmi rád a aj tu som sa viac-menej celkom dobre zabával. ()
Možná je to zajímavé jako povídka, ale tohle zbracování je pro mě úplně bez náboje, neplyne to a ta holandština se nedá poslouchat ;) ()
Hrozně jsem se na tenhle film těšila. K sehnání nikde nebyl... Až... Až se mi jednoho dne poštěstilo a já jsem se na něj začala dívat. A? No, a byla jsem dost zklamaná. V jednu chvíli jsem si říkala, proč já jsem se na to tolik těšila? Sakra... a pak to přišlo. Posledních deset minut díky kterým se na film nedá jen tak zapomenout a hlavně: díky kterým to celé konečně pochopíte. Pochopíte, že jste nebyl blázen, když jste to nechápal, že nebyl blázen ani režisér. Naopak, je to geniálně jednoduché :) ()
V mnohých chvíľach z príbehu srší Goghov nihilizmus, ktorý ale pobaví. Vzhľadom k okolnostiam príbehu bolo "Embryo v aspiku" tou najuštipačnejšou poznámkou, aká sa mohla objaviť. Záver už hovorí iba o jednom, donekonečna omieľanom ponaučení. "Nikomu nikdy never." ()
Čekal jsem bohapustou nudu, ale ta se nakonec nekonala, i když se děj odehrával pouze v jedné místnosti. Někdy holt stačí jen slovní herectví bez akce. Příjemně osvěžující minimalisticky pojatý snímek. Jsem zvědav na americký remake. ()
jako první jsem viděla americký remake a těšila jsem se na to, že původní nizozemská verze bude ještě větší nářez, ale nic takového se nekonalo. Buscemi je v roli novináře mnohem věrohodnější než Pierre Bokma a díky nevyváženosti hereckého výkonu (Katja Pierra přehrávala skoro celou dobu) se vytrácela z filmu rovnováha a chvílema to mělo skoro až "nudná místa", kdy mě nebavilo koukat na to, jak po sobě holandsky prskaj. A Katja je krásná, ale víc než půlku filmu jí nebylo vidět plně do obličeje kvůli její sexy blond patce. Co si tak pamatuju z remaku, tak se tam taky zdaleka tolik neoblejzali, ale to už je asi otázkou vkusu - Někomu to sedne, někomu ne. Mně osobně vyhovovala americká verze prostě víc - připadalo mi, že napětí se dalo ve filmu krájet a já se neodtrhla od obrazovky. U tohohle snímku mi ta soustředěnost prostě nevydržela. Navíc ten úplnej závěr? jakože cože?? :-/ ()
Velmi, velmi povedené komorní drama, skoro mě to nutí dát pět hvězd, ale to bych byl přeci jen až příliš štědrý... A na Katju bych se vydržel dívat celé hodiny. :-) ()
Náhodou jsem na něj narazil v televizi a i když mi uteklo první 20 minut, zůstal jsem na to jednoduše zírat. Velmi zajímavé až někdy nepochopitelné a absurdní situace během "obyčejného" rozhovoru s televizní herečkou, co v každém filmu jednou a v každém seriálovém díle třikrát na povel pláče a nebojí se ukazovat prsa vylepšená silikony. Rozhovor probíhá u ní doma a během něj je více otázek položeno, než zodpovězeno. A novinář není tím, kdo se více ptá. Ani tím, kdo se chová rozumněji. Tento film vás chytí, tak jako mne, nebo vůbec nezaujme. Nejsou v něm žádné honičky, žádné akční nebo počítačové triky. Ne, ale máte pocit, že se dostáváte do samého nitra postav. ()
Tak to jsou přesně ty důvody, proč je intelektuál téměř sprosté slovo. Pokus o sondu do dvou odlišných světů, užvaněný novinář, který na místo toho, aby dělal svou práci, exhibuje své zážitky novinařiny z Bosny. Prostě hrůza, artové filmy jsou fajn, ale když si něco na art jen hraje, škodí to celému žánru. ()