Villa paranoia

13. kapitola Pavlova Prvního listu Korintským (tzv. Hymnus o lásce) v dánském filmovém ekumenickém překladu. :-) ,,Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všechno poznání, ano kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. " (12.12.2012)

Zdar! Nene, tohle se nepovedlo.. Pro severskou kinematografii a odlehčené proplétání žánrů, tak typické pro tyto země, mám slabost. Tady to ale nějak nejde.. Přijde mi, že Erik Clausen si nehraje důmyslně s žánry, nýbrž sám neví, jak film pojmout. Ten příběh - naštěstí - byl docela zajímavý, ale žádné z postav jsem to nevěřil. Pokud bych užil slova "zklamání", pak rozhodně při pocitech ze závěrečných scén "stolní hra" a "utěrka na hlavě". Ten film měl být buď více absurdní, nebo více přirozený.. Nic.. Mějte se dál filmově ;-) Woo. (17.02.2013)

Villa Paranoia je trochu obtížnější film na sledování, protože se v něm žánry drama a komedie střídají zvláštním způsobem (nakonec převažuje vážno se sem tam úsměvnější scénou), a zpočátku není zrovna jednoduché se na snímek a jeho atmosféru správně naladit. Ale od chvíle, kdy Anna nastoupí jako pečovatelka, se do toho divák pozvolna začne dostávat, odkrývat motivace, bolesti a touhy postav a film si ho nepozorovaně získává čím dál víc (tedy alespoň u mě tomu tak bylo). A je docela jedno, jestli je zrovna v záběru Erik Clausen nebo Sonja Richter, protože oba hrají prostě parádně, zvláštně druhou jmenovanou a její svéráznou, nevyrovnanou herečku jsem si moc užíval. A tak se člověk zasměje u úchylné reklamy na kuřata, skupinové terapie smíchu, semináře pro nezadané statkáře, procítí chvilky sbližování se starým pánem a na druhé straně jugoslávskými imigranty, až přijde konec, který si z diváka ještě na chvíli vystřelí, a je tu závěrečná klapka. Tuto příjemnou podívanou, která asi nebude úplně pro každého, hodnotím slušnými 4*. (08.03.2015)

Perfektní příběh dívky-herečky, která ztratila své poslední ideály o životě, aby je později nalezla během pečování o cizího seniora. Anna je jako herečka mizerná, dostává pouze nabídky na reklamu, proto přijímá místo pečovatelky seniora v jedné odlehlé vesničce na konci světa. Důchodce nechodí, nemluví a navíc vzdoruje - ovšem z původně beznadějné práce se vyklubou nové životní idee, a to nejen pro Annu, ale i pro starého Valentina. Život opět dostává svůj smysl. Jeden z nejlepších filmů, které jsem v poslední době shlédl, jednoznačně pak nejlepší z letošního festivalu severských filmů. Dobrá práce! (14.02.2013)

Fantastický film, který si nekompromisně od prvních záběrů razí cestu do divákova srdce. Hlavními klady filmu jsou silný příběh, herecky vynikající Sonja Richter a zajímavé postavy. Při sledování jsem se neubránil srovnání s přeceňovaným diváckým hitem loňského roku Nedotknutelní - pokud by přišla řeč na to, který z těchto dvou filmů je k divákovi poctivější (a který je naopak vykalkulovaný midcult), osobně bych v tom měl jasno - tento severský skvost mě svými přesvědčivými kvalitami bezvýhradně dostal. VILLA PARANOIA mně osobně přivodila intenzivní nadšení a velký divácký zážitek z výjimečného filmu, který bych nejraději viděl hned znovu. Nejen všem fandům severské kinematografie ho mohu směle doporučit. (24.07.2013)