Obsahy(2)
Vánoce jsou tradičně nazývány svátky štědrosti, pohody a míru. Zajistit slavnostní stůl, opatřit dárky a vyřešit, kdo bude pozván k štědrovečerní večeři – to vše bývá předmětem vzrušených debat v mnoha domácnostech. Pojďme se společně podívat na televizní komedii, kde je v patřičné nadsázce vykreslena svérázná atmosféra těchto chvil. Vše začíná v předvánoční době, kdy ožije starý spor mezi rodiči (I. Janžurová a V. Menšík), který vznikl před dvaceti lety, když se manželova matka špatně vyjádřila o nastávající snaše. Od té doby rodinka vždy trávila Vánoce u ženiny matky v Sedlčanech. To však chce letos otec změnit. Zamýšlí pobýt na Vánoce u své matky v Rokycanech. O tom ale manželka nechce slyšet ani slovo. Urážka od tchyně se neodpouští ani po letech, a navíc se přece pojede opět k její matce! A tak na řadu přijdou staré křivdy. Do hádek se zapojuje i dospělý syn (V. Dlouhý), který nakonec svízelnou situaci „ke komu na Vánoce“ vyřeší… (Česká televize)
(více)Recenze (97)
Dudlajdá... Pro některé manželské páry by zjevně bylo lepší jet rovnou do Pr... %-[] . . . Jinak je to celé sice taková svěží a v textu vskutku vypointovaná a mile odehraná, ale televizně lajdácky a s přebrepty vyrobená rutinní bakalářština... - - - - - (Poprvé viděno kdysi v dobách bakalářských, hodnocení po repete 2.11.2011 na >jalové jedničce< 499., komentář zde jako devětadvacátý - 2.11.2011) ()
Jeden dvoupokoják, tři skvělí herci a výborný scénář z pera člověka, který má manželské vztahy skvěle nastudované. Nesledujeme jen hádku dvou manželů. Je to vánoční bitva o principy a prosazení své vůle. Něco jako spravedlnost, zdravý rozum, nebo dobrá vůle, tady nepochodí. Tady se tasí výčitky, citové vydírání, úskoky, práskání dveřmi... . Je to skvěle napsané. Zcela věrohodně a výstižně. Navíc s bezva pointou. Jestli pro mě bylo včerejší Kam slunce nechodí... zklamáni, tak Cesta do Rokycan mi to plně vynahrazuje. I s těmi přebrebty...asi bylo natáčení šité horkou jehlou, jsem se moc bavil. ()
V roku 1981 natočil režisér Václav Hudeček, podľa scenára Miroslava Plzáka, film "Cesta do Rokycan". Hlavné úlohy v ňom stvárnil Vladimír Menšík a Iva Janžurová. Dvaja prvotriedni herci, ktorým sekundoval mladý, talentovaný Vladimír Dlouhý. To sú veľmi dobre rozdané karty. A k tomu všetkému sa jedná o excelentnú manželskú konverzačnú komédiu, ktorá sa odohráva počas vianočných sviatkov. To sú atribúty, ktoré mám rád. Preto som sa s nadšením a s radosťou vrhol do sledovania tohto postaršieho tv titulu. Čakal som bravúrny herecký koncert, profesionálne spracovanie a príjemne bláznivú predvianočnú atmosféru plnú láskavého humoru. No a presne to som aj dostal. K tomu navyše aj kus nostalgie po časoch, kedy i prosté televízne inscenácie mali naozaj vysokú kvalitu. **** ()
SPOILEROIDNÍ HLÁŠKY Z FILMU, KTERÉ SE MI POAŘILO ZACHYTIT: matka: Zesměšnit vlastní ženu je horší než utopit vlastní dítě. syn: Ještě horší je ho budit v neděli ráno. // Referent pro výzkum netradičních hnojiv // Je to chytrej kluk akorát chvilkama blbej. // Nepočítej s tím, že s tebou v neděli půjdu na hokej. - Já s tím nepočítám, on totiž v neděli žádný hokej není. // Celý život jsem byl otrok tvých slz. // Mami vzdej to táta je pruďas a babička je hysterka. // Cejtím, že mi pomalu začínáš lízt na nervy. // Promluvil inteligent. ()
Já si myslím, že každý, kdo někdy žil ve vztahu, tuhle inscenaci ocení a dost se u ní pobaví. Jedna hláška střídá druhou... od začátku do konce to nemá chybu. Menšík: Když si na naší maminku taky krapet zhasnu, hned se mi zdá o kousek pěknější. Janžurová: Se podívej na sebe jak vypadáš, vzít si černý brejle na autogen by bylo málo, znám ženský, co by se s těma svejma mohly chlubit, ale s tebou bych se mohla chlubit leda tak v tunelu. Takže po opětovném zhlédnutí, bohatší o životní zkušenosti, nemohu jinak, než zvednout hodnocení. ()
Reklama