Obsahy(2)
Vánoce jsou tradičně nazývány svátky štědrosti, pohody a míru. Zajistit slavnostní stůl, opatřit dárky a vyřešit, kdo bude pozván k štědrovečerní večeři – to vše bývá předmětem vzrušených debat v mnoha domácnostech. Pojďme se společně podívat na televizní komedii, kde je v patřičné nadsázce vykreslena svérázná atmosféra těchto chvil. Vše začíná v předvánoční době, kdy ožije starý spor mezi rodiči (I. Janžurová a V. Menšík), který vznikl před dvaceti lety, když se manželova matka špatně vyjádřila o nastávající snaše. Od té doby rodinka vždy trávila Vánoce u ženiny matky v Sedlčanech. To však chce letos otec změnit. Zamýšlí pobýt na Vánoce u své matky v Rokycanech. O tom ale manželka nechce slyšet ani slovo. Urážka od tchyně se neodpouští ani po letech, a navíc se přece pojede opět k její matce! A tak na řadu přijdou staré křivdy. Do hádek se zapojuje i dospělý syn (V. Dlouhý), který nakonec svízelnou situaci „ke komu na Vánoce“ vyřeší… (Česká televize)
(více)Recenze (97)
Představte si u této inscenace tragickou hudbu plnou smyčců a protáhlých basových linek. Zkuste si komediální herce zaměnit za ty dramatické. Jaké to je? Smutné, jedna velká manželská hádka, viďte? I proto jsem si to osobně do komedií nezařadil protože mi na tom nepřišlo nic zábavného, spíše naopak. Nadsázku a absurditu chápu, bavit jsem se přesto nedokázal. *** ()
Jeden dvoupokoják, tři skvělí herci a výborný scénář z pera člověka, který má manželské vztahy skvěle nastudované. Nesledujeme jen hádku dvou manželů. Je to vánoční bitva o principy a prosazení své vůle. Něco jako spravedlnost, zdravý rozum, nebo dobrá vůle, tady nepochodí. Tady se tasí výčitky, citové vydírání, úskoky, práskání dveřmi... . Je to skvěle napsané. Zcela věrohodně a výstižně. Navíc s bezva pointou. Jestli pro mě bylo včerejší Kam slunce nechodí... zklamáni, tak Cesta do Rokycan mi to plně vynahrazuje. I s těmi přebrebty...asi bylo natáčení šité horkou jehlou, jsem se moc bavil. ()
Dudlajdá... Pro některé manželské páry by zjevně bylo lepší jet rovnou do Pr... %-[] . . . Jinak je to celé sice taková svěží a v textu vskutku vypointovaná a mile odehraná, ale televizně lajdácky a s přebrepty vyrobená rutinní bakalářština... - - - - - (Poprvé viděno kdysi v dobách bakalářských, hodnocení po repete 2.11.2011 na >jalové jedničce< 499., komentář zde jako devětadvacátý - 2.11.2011) ()
Miroslav Plzák napsal, Vladimír Menšík, Iva Janžurová a Vladimír Dlouhý sehráli. Typická manželská hádka na téma: Kam se pojede na štědrý den. V povídce vyniká hlavně Menšík, u kterého jsou na taková témata velice známy scénky s Jiřinou Bohdalovou. Tady ji vystřídala Janžurová a nezůstává vůbec pozadu, byť to zrovna s Menšíkem nemá zrovna jednoduché. Oběma, tak trochu okrajově, sekunduje Dlouhý coby jejich syn. A o zábavu je postaráno. Film nemá šanci zestárnout. Kulometná salva slov a logiky dokáže divákovi rozvibrovat bránici i po tolika letech od svého vzniku, jako nikdy. Plzák možná čerpal s případů ze své ordinace, kdo ví. Každopádně je možné, že některý z diváků se někde pozná. Za výborný námět, dobře sepsaný scénář a hlavně vynikající herecké výkony hodnotím plným počtem bodů. Ono totiž je zde laťka posazena tak vysoko, že už nikdo nemá šanci takovéto výkony zopakovat. ()
Na úrovni divadelního minimalismu se ve třech řeší "nesmrtelnost brouka", Sedlčany a Rokycany. Václav Hudeček není František Filip, aby nijakou zápletku dokázal bravurně obalit okolní "kůrčičkou". Navíc je na jeho režijním přístupu znát divadelní režírování, kterému se ve své kariéře často věnoval. Zde se všechno rozpadá na ustavičné ječení po sobě, až je vám ta rodina nepříjemná a o to hůř, že její členy nehrají žádní zelenáči - ale Vladimír Menšík, Iva Janžurová a Vladimír Dlouhý. Postupné přecházení a prostřídání všech místností v bytě nikam nevede, ale jen se tím natahuje stopáž, u které je i ta třičtvrtěhodina moc. Jako pódiový skeč by to třeba v dobách minulých mohlo fungovat, protože herci bez problému své party uhrají, ale jako televizní inscenace, je to přebujelé afektem socialistických rodin. Dneska by se řešilo, jestli jde wi-fi po celém bytě, jestli "dotykáč" bude mít v Rokycanech signál, nebo jestli tu cestu nepostnout na "Fejs". Tohle už je sto let za lidoopi, navíc po ruce nebyl Franta Filip, ale rutinér Vašek Hudeček, který ten styl chabě napodoboval, ale nepřišel s ničím svým, respektive originálním. Z toho neustálého rodinného opanování a dohadování by mě za chvíli jeblo. Nebavil jsem se ani vteřinu. Chyběl začátek, prostředek uřvaná hovadina, konec nijaký. Jedním slovem otřesné. 20% ()
Reklama