Tristram Shandy

Tak tohle bylo na mě dost. Nejdříve mi to přišlo podivné samo o sobě jen střihem v historické části, ale ono to bylo ještě podivnější než podivné. Můj oblíbený Dylan Moran se sice jen mihnul, ale stejně byl úžasný. Steve s Robem film dokonale táhli. Nakonec jsem přistoupil na hru... Jen teď přečíst knihu, plánuji to už dlouho... (19.12.2007)

„A ptáka vám ukážu za chvíli.“ Boží! Steve Coogan hraje Tristrama Shandyho, hrdinu nadčasového postmoderního románu Laurence Sterna. Steve Coogan hraje Stevea Coogana, hrdinu vlastního života, který aktuálně zápolí s natáčením nezfilmovatelného románu Život a názory blahorodého pana Tristrama Shandyho. Michael Winterbottom neprolíná fikci s realitou nijak komplikovaně. Je snadné rozlišit dění na place od dění mimo něj či v hrdinově hlavě, zajímavé a mozek zavařující a mysl zamotávající jsou teprve otázky vyrůstající okolo. Existuje nějaká nezpochybnitelná pravda? Jsou naše běžné životy patetičtější než příběhy fiktivních hrdinů? Proč mnohdy snáze přijímáme fabulaci než realitu? Kolik druhů lží existuje? Těžko popsat, co všechno mi během těch devadesáti minut (kéž by byl Tristram delší) proběhlo hlavou. Unikátní film. 90% Zajímavé komentáře: Douglas, DaViD´82, Eddard, Iggy, dezorz, Wallas (18.09.2008)

Nesmírně originální a unikátní adaptace 'nezfilmovatelného' románu, k jehož kostře se přistupuje skrze okázalé překrývání více linií a vypichování samotného tvůrčího procesu. V tomto případě je úplně nejlepší si vůbec nic o filmu nezjišťovat a nechat se bez přípravy pohltit neutuchajícím ohňostrojem postmoderních narativních hrátek, které ve vší sebereflexivitě snad nikdy nepůsobily tak zábavně. Steve Coogan hrající sám sebe, hrajícího dvě titulní postavy, nás provádí vysoce energickým pojetím filmu ve filmu, který postupně oloupává jednotlivé tematické slupky a od různých možností adaptace vlastní předlohy se dostává až k problémům v zákulisí, které by klidně mohly nastat, kdyby se Michael Winterbottom skutečně rozhodl adaptovat složitou knihu klasickým způsobem. Jde o geniální nápad, který celou dobu funguje na jedničku a vůbec nedává divákovi šanci k vyproštění - kdo by se také chtěl vyprostit, když si může vychutnávat jeden z vypravěčsky nejopojnějších a nejlepších filmů 21. století. Neváhejte a jméno Tristram Shandy si tučně zapište do případných filmových restů. 95% (16.01.2021)

Snaží se tenhle film strukturou napodobit knižní předlohu (již jsem mmch četla)? Ačkoli docela dobře dohromady fungují scény z natáčení filmu a kolem nátačení (zákulisí), stejně mi zůstalo zklamání... Tvůrci zjevně na předlohu nestačili, a tak se snažili vybruslit tímhle způsobem. Jenže ne všechny diváky zajímá, jakou barvu mají čí zuby. Pro mě Steve Coogen není hvězda, o jejímž soukromí bych musela být během filmu neustále informována... Hloubka literární předlohy a povrchnost filmového světa se tu viditelně třískají. Tak to alespoň vidím já (po prvním zhlédnutí). Kniha nabízí úžasné komické scény... Škoda. Ze scén s vdovou Wadmanovou (Gillian Anderson) zůstalo pramálo... Škoda... 65% (únor 2007) (02.02.2007)

„Můj otec měl dvě domácí povinnosti, a protože byl systematický muž, rád je plnil obě najednou. První byla natahování hodin. Druhá byla radostnější.“ Se zhlédnutím filmu jsem dlouho otálel. Jednak proto, že mě jiné 2 režisérovy snímky příliš nenadchly, jednak kvůli tomu, že snad žádná kniha mi nebyla tak často doporučována jako právě onen „nezfilmovatelný“ román. Ovšem, když mi definitivně došlo, že k čtené podobě se prostě nedokopu, se zatajeným dechem a nejistým očekáváním jsem sáhl po té filmové. A že mě čekalo sakra velké a milé překvapení! Tristram Shandy je totiž obrovsky vtipný, originální a nápaditý výtvor. Propojení řekněme „natáčených“ s „natáčejícími“, tedy lidí, kteří hrají jak románové postavy, tak zároveň i sami sebe, funguje krásně bez jakýchkoliv zádrhelů, a já se obrovsky bavil, bez ohledu na „dějovou“ linii. Díky tomu divák dostává nejenom střípky ze samotného díla (baví vlastně všechny, i když samozřejmě historku o těch 2 povinnostech Tristramova otce, kterou jsem slyšel už před projekcí, lze s jistotou označit za nejvtipnější), ale i ze zákulisí natáčení, kde si tvůrci snímku zlomyslně pohrávají se satirou na filmový průmysl a jeho fungování (rozhovor v maskérně a následná neutuchající herecká rivalita, pasáž s dělohou, zkoušení horkého kaštanu, promítání levné bitevní scény, snová sekvence, filmové odkazy atd.). A samozřejmě publikum baví i herci, ti hrající sami sebe (hollywoodský host v podobě Gillian Anderson), ale i ti s „pozměněnou“ identitou (kupříkladu moji oblíbenci, tedy „šílený doktor“ Dylana Morana či „mamina“ Kelly Macdonald). Samotné ukončení filmu, tedy vulgární debata při hostině, bylo výborné, ale kvituju i tu hereckou kreaci při závěrečných titulcích (ne že bych u ní zrovna hýkal smíchy, ale to „uzavření kruhu“ hereckého sváru se myslím docela povedlo). Dávám slabších 5* a zároveň doufám, že se nám tímto snímkem začalo s Winterbottomem blýskat na další a hlavně lepší filmová setkání. „Groucho Marx jednou prohlásil, že problém s napsáním knihy o sobě je v tom, že ze sebe nemůžeš udělat šaška. Proč ne? Lidé ze sebe stále dělají šašky.“ (08.08.2015)