Sbohem, Sabato

Pre mňa prvé stretnutie so Sabatom a veľké prekvapenie. Také menšie DOBRÝ, ZLÝ A ŠKAREDÝ. Zaujímavé postavičky a prehnité charaktery, skvelá hra s relikviami (malé pištole, nože, napalm :-)), originálna téma na pozadí (Rakúšania), celkom slušný parkour a skvelý hudobný doprovod (i keď netvrdím, že neznie akosi morriconeovsky). Yul Brynner bol zaškatuľkovaný ako Chris zo SEDEM STATOČNÝCH, preto si potom vyberal úlohy trochu netradičných pištolníkov, a tu to vyšlo značne lepšie ako pri POZVÁNKE PRE PIŠTOLNÍKA... Rozhodne dám šancu aj ostatným dielom trilógie... (07.01.2013)

Odnož legendy o Sabatovi podaná pro změnu s nadsázkou – proč ne? Těch smrtelně vážných westernů je přece na světě víc než dost. Brynnerův pistolník v černém má sice už o pár let navíc, ale upgradovaný design (třásně, rozhalenka, houpavý krok a kouzelná puška :) a sarkasmus mu sluší. Kluzký týpek Ballantine v podání kluzkého Deana Reeda je sice z čeledi obtížně snesitelných, ale takový nejspíš má být, akční scény jsou patřičně akční a soundtrack příjemný. (09.05.2012)

Keď som počul prvé tóny z melódie k tomuto filmu, hovorím si, tak toto je buď Morriccone( ale nepoznám takú melódiu), alebo ho niekto brutálne vykradol a použil úplne všetky prvky a štýly, ktorými sa Morricone vo westernoch preslávil. Je to až neuveriteľné, ale je to druhá možnosť. Kvality ale uznať musím a hudba si pochvalu zaslúži, pretože je dosť výrazná i kvalitná. Okrem hudby je tu takmer všetko, čo môžme vidieť v starších špagety westernoch. Mexických banditos, hlboké pohľady do očí i charakteristický zvuk výstrelov. Iba ten nablýskaný ohoz Yulla Brynnera mi tam akosi nesedel a jeho terminátorovská mimika by tiež chcela rozhýbať. Tým nechcem zhadzovať jeho výkon, len bol trochu kamenný. Samotný dej, kde ide aj o zlato môže pripomenúť klasiku Dobrý, zlý a škaredý. Tu sú však protivníci až z rakúsko-Uhorska. Asi nemá veľkú cenu baviť sa o tom, kto má väčšie šance na prežitie. Rakúšania či mexický pistoleros? Záleží na tom, na ktorej strane bude stáť Sabata...70%. (09.01.2013)

Konečně to má pořádný scénář a nějakou zápletku, i když to vychází nadále z archetypu pistolníků, kteří by pro prachy zradili kohokoliv, takže vlastně vůbec nejde o nějaké kladné hrdiny. Dobré je zde ozvláštnění o Rakušáky s jejich císařem Maxmiliánem, nebo pár vtipných průpovídek (žel jen v první části filmu, později psal dialogy asi někdo jiný, protože z chytrých dvojsmyslů se přešlo na hrubozrnný humor). Pro našince je příjemným překvapením účast zpěváka Deana Reeda, jo, to je ten, který ze západu v době totality emigroval do Sovětského svazu. I ta partička tak nějak ušla. Ale příběh je celkem takový pitomoučký až nelogický. Proč by plukovník nebo jeho pobočník pořádali zbytečnou kamufláž s přepadením vozu, vždyť stejně celou dobu věděli, kdo se v tom veze? Ta tajná služba s holubí poštou, ta také se nechovala moc jako secret service. Ale hlavně - dostanu se k vozu s pytli plnými zlatého prachu, a ani se nepodívám dovnitř, jestli tam fakt je? A když už jsem jednou podveden, tak při příští příležitosti se nepodívám opět? Navíc hudba je zde svižnejší než střih, což je na pováženou, protože i když se hudba snaží, střih dává filmu pomaloučkou fazónku, takže nevěřím, že Sabata sejmul několik vojáků skoro naráz. Spíše to díky střihu vypadá, že než znovu vystřelí, stihli by se vojáci přesunout v klidu až k němu, kdyby mohli a scenárista a režisér jim to nezakázali. A Yul Brynner zde vypadá skutečně velmi otráveně a unaveně, bez šťávy. (29.05.2016)

Tohle mi nějak unikalo, takže do třetice...všeho zlého. Překvapivě nejméně důležitou mi tu přijde ústřední postava třásnatého Indio Blacka (tedy Sabata Yul opětovně mučený Soukupem), Sanchez ve víru podivně zapletené revoluce už přímo vybízí k zabití a jeho málomluvní přátelé (tanečník flamenga a Sal Borgese s fetišem z hodinek plus mnozí jiní) doplňují ansámbl. Kdyby však byla zdánlivě málo sranda, tvůrci se rozhodli za záporáků udělat Rakušany (nic vtipnějšího, než německy nadávající záporáci v čele s aktivním Brunem Corazzarim a pasivním Gérardem Herterem zřejmě být nemůže) a hlavní postavu Blonďáka z Deana Reeda. Jeho vymydlený frajer nad věcí, jemuž dabing a zjev dodává nádech jisté přiteplalosti a který diváka po celý film nutí doufat, aby mu už někdo naládoval broky do zadku, je zkrátka otřes. Sabata se nijak neprojeví, záporáků bude v průběhu tohoto díla bez určitelného děje dle náročných Paroliniho nároků rozmetáno na stovky, Dean dopadne dle tradiční Sabatovské šablony, jinak ucházejícně ztmelená hudba se nějak vytratí a ze všeho jsou cejtit prachy na sto honů. Až teď zjišťuji, jaký že to byl první Sartana majstrštyk a prvního Sabatu zřejmě za pana Kramera točil nějaký osvícenec. A ten Reedův deník, to musely být zápisky... (26.02.2013)