Sbohem, Sabato

Scénář k filmu patrně dodalo mexické ministerstvo kultury, oddělení morbidních pohádek, neb se to v něm mexickým vlastenectvím, mrtvolami a rakušáckým padouctvím jen hemžilo. Yul Brynner se taky moc nevytáhl, snažil se sice o tvrďáctví a charisma, ale moc mu to nešlo. Jednak z příčin subjektivních, jednak objektivních. Já půl filmu dumal, koho mi v obličeji připomíná? Až jsem na to přišel... Gretu (ne Garbo). A Greta s kulometem vypadá dost legračně, už proto, že jako správný ochránce přírody by spíš používala bezemisní vzduchovku. (04.08.2023)

Keď som počul prvé tóny z melódie k tomuto filmu, hovorím si, tak toto je buď Morriccone( ale nepoznám takú melódiu), alebo ho niekto brutálne vykradol a použil úplne všetky prvky a štýly, ktorými sa Morricone vo westernoch preslávil. Je to až neuveriteľné, ale je to druhá možnosť. Kvality ale uznať musím a hudba si pochvalu zaslúži, pretože je dosť výrazná i kvalitná. Okrem hudby je tu takmer všetko, čo môžme vidieť v starších špagety westernoch. Mexických banditos, hlboké pohľady do očí i charakteristický zvuk výstrelov. Iba ten nablýskaný ohoz Yulla Brynnera mi tam akosi nesedel a jeho terminátorovská mimika by tiež chcela rozhýbať. Tým nechcem zhadzovať jeho výkon, len bol trochu kamenný. Samotný dej, kde ide aj o zlato môže pripomenúť klasiku Dobrý, zlý a škaredý. Tu sú však protivníci až z rakúsko-Uhorska. Asi nemá veľkú cenu baviť sa o tom, kto má väčšie šance na prežitie. Rakúšania či mexický pistoleros? Záleží na tom, na ktorej strane bude stáť Sabata...70%. (09.01.2013)

Výmenu Lee Van Cleefa za môjho obľúbenca Yula Brynnera vnímam jednoznačne pozitívne, inak však záverečný diel Sabatovskej trilógie v podstate nemá diváka čím obzvlášť nadchnúť či prekvapiť. Brynner je samozrejme OK, zopár prestreliek a hudba od Bruna Nicolai takisto ujdú, inak však ide o tradične naivný a povrchný spaghetti western. Každopádne sa mi však Adios Sabata páčil predsa len o čosi viac, než druhé pokračovanie s názvom Návrat Sabatu. (20.05.2011)

Tohle mi nějak unikalo, takže do třetice...všeho zlého. Překvapivě nejméně důležitou mi tu přijde ústřední postava třásnatého Indio Blacka (tedy Sabata Yul opětovně mučený Soukupem), Sanchez ve víru podivně zapletené revoluce už přímo vybízí k zabití a jeho málomluvní přátelé (tanečník flamenga a Sal Borgese s fetišem z hodinek plus mnozí jiní) doplňují ansámbl. Kdyby však byla zdánlivě málo sranda, tvůrci se rozhodli za záporáků udělat Rakušany (nic vtipnějšího, než německy nadávající záporáci v čele s aktivním Brunem Corazzarim a pasivním Gérardem Herterem zřejmě být nemůže) a hlavní postavu Blonďáka z Deana Reeda. Jeho vymydlený frajer nad věcí, jemuž dabing a zjev dodává nádech jisté přiteplalosti a který diváka po celý film nutí doufat, aby mu už někdo naládoval broky do zadku, je zkrátka otřes. Sabata se nijak neprojeví, záporáků bude v průběhu tohoto díla bez určitelného děje dle náročných Paroliniho nároků rozmetáno na stovky, Dean dopadne dle tradiční Sabatovské šablony, jinak ucházejícně ztmelená hudba se nějak vytratí a ze všeho jsou cejtit prachy na sto honů. Až teď zjišťuji, jaký že to byl první Sartana majstrštyk a prvního Sabatu zřejmě za pana Kramera točil nějaký osvícenec. A ten Reedův deník, to musely být zápisky... (26.02.2013)

Odnož legendy o Sabatovi podaná pro změnu s nadsázkou – proč ne? Těch smrtelně vážných westernů je přece na světě víc než dost. Brynnerův pistolník v černém má sice už o pár let navíc, ale upgradovaný design (třásně, rozhalenka, houpavý krok a kouzelná puška :) a sarkasmus mu sluší. Kluzký týpek Ballantine v podání kluzkého Deana Reeda je sice z čeledi obtížně snesitelných, ale takový nejspíš má být, akční scény jsou patřičně akční a soundtrack příjemný. (09.05.2012)